EDUin: Vznikne Národní rada pro vzdělávání? A v jaké podobě?

Od doby, kdy se někdejší ministr školství Marcel Chládek snažil ustavit tzv. Národní radu pro vzdělávání jako komisi složenou z politicky a ekonomicky vlivných osob a zajistit si tak jejich přízeň se na tento koncept pozapomnělo. Schválená novela školského zákona nicméně stále vznik rady předpokládá. Bude to funkční poradní orgán, nebo spíše trafika pro zasloužilé? A je navržený model poradního sboru smysluplný?


V otázce zřízení Národní rady pro vzdělávání MŠMT nepokročilo. Rada by měla reprezentovat fakt, že vzdělávání je široká oblast. Měli by tedy být zastoupeni akademici, školy, zřizovatelé, studenti (žáci), rodiče, profesní organizace, představitelé mimoškolního (neformálního) vzdělávání, byznys sektor. Národní rada pro vzdělávání by v takovém případě mohla plnit roli jednoho z hlavních konzultačních nástrojů a mohla by výrazně pomoci ke kultivaci v rozhodování o budoucnosti vzdělávání. Do značné míry ovlivní dopad rady na vzdělávání její samotné složení. Výběr by měl respektovat skutečnost, že tato rada je zájmově expertní shromáždění a že to není místo pro politickou rekreaci spřízněných či vlivných osob.

Otázka ovšem visí nad tím, zda takovou vizi sdílí i ministerstvo školství, které si vyhradilo právo určit, kdo bude tuto radu tvořit. Už to je signál, že k otevřenosti je stále ještě daleko. Samotné složení a fungování rady také může mít charakter podpůrného aparátu pro snazší prosazování dílčích zájmů, např. zájmů ministra školství. V takovém případě však bude rada silně kontraproduktivní.

Doporučení:

• Připravit k diskusi koncept vytvoření Národní rady pro vzdělávání formou národního konventu, který bude mít svoje krajské obdoby tak, aby v něm byly zastoupeny všechny relevantní skupiny podílející se na tvorbě vzdělávání.

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Pokud by měla Národní rada pro vzdělávání plnit roli korektora nekoncepčních nápadů a zároveň strážce vize rozvoje vzdělávání, bude to smysluplný počin. Jako shromaždiště lobbistů a politických důchodců bude jen dalším břemenem. Za pozornost stojí skandinávský model uplatňovaný ve Švédsku, Norsku a Finsku. Tamní rady (agentury) nejsou jen poradními sbory, nýbrž mají dominantní podíl na exekutivě školské politiky a zajišťují tak skutečnou kontinuitu v době, kdy se politická moc střídá.“