Andrej Fandák: Ako sme zakonzervovali školstvo v 18. storočí

sobota 13. února 2016 ·

Písal sa rok 1959, studená vojna bola v plnom prúde. V rámci zlepšenia komunikácie sa rozhodli špičky oboch znepriatelených veľmocí zorganizovať výstavy, ktoré by občanom navzájom priblížili život v konkurenčnom zriadení. Rok pred tým v New Yorku zorganizovali exhibíciu Sovieti. Teraz bol rad na Američanoch.


Tí presne vedeli ako zapôsobiť na obyčajných Rusov. Stačí prezentovať socialistickému človeku spotrebný kapitalizmus. Funguje to lepšie ako frázy o slobode od všetkých filozofických majstrov pera na svete. Sami vieme, že nič nepodkopalo vieru občanov ČSSR v socializmus viac, ako návšteva bežného rakúskeho supermarketu.

V moskovskom parku Sokolniki Američania postavili domček, do ktorého nainštalovali všetky tie spotrebiče, ktorých boli v USA plné predajne, ale pre sovietskeho človeka predstavovali sci-fi. Na otvorenie exhibície sa dostavil Nixon, toho času viceprezident a sprevádzal po dome Chruščova, toho času generálneho tajomníka. Ich konverzácia medzi pračkou, sporákom a umývačkou riadu bola zaznamenaná a do dejín vošla pod názvom kuchynská debata.

Nikita chvíľu nešťastne počúval, ako spomínané spotrebiče uľahčujú život občanom v prehnitom kapitalizme aby následne skonštatoval: Tieto mašinky sú možno zaujímavé, ale nie sú pre život potrebné. Nemajú praktické využitie. Socialistická gazdinka bude naďalej prať v rukách.

Nič neodhaľuje fungovanie štátu lepšie ako táto reakcia generálneho tajomníka.

Byrokrat nedokáže rozmýšľať v iných koľajach, ako je aktuálny status quo. Ak v roku 1917 zoštátnime priemysel elektrických spotrebičov, tak tým zakonzervujeme aktuálny stav. A to nielen po technologickej stránke – tatramatka model „rodeo“ bude navždy považovaná za vrchol automatizácie domácnosti – ale aj ekonomickej. Generálny tajomník si jednoducho nevedel predstaviť, že by sa ľudstvo dostalo na takú ekonomickú úroveň, že pračka a umývačka by boli súčasťou každej kúpeľne, či kuchyne. Nevedeli si to predstaviť súdruhovia v minulosti a nevedia si to predstaviť ani dnešní marxisti.

Takéto statické myslenie ale nie je doménou komunistického zriadenia.

Na prvý pohľad to možno vyzerá tak, že Nixon mal, na rozdiel od Chruščova, nejaké zvláštne hospodárske znalosti. Že poznal momentálnu úroveň technologického poznania a ekonomickej výkonnosti. A skombinovaním týchto dvoch informácií došiel k záveru, že pračka je bežným spotrebným tovarom. Zatiaľ čo Chruščov tieto poznatky nemal.

Tak to samozrejme nie je.

Richard mal rovnaké statické myslenie o ekonomike ako Nikita. Počítač s jedným megabajtom pamäti podľa viceprezidenta zapratal celú obývačku a bol iba takým matematickým huncútstvom (bez praktického využitia, ako by povedal Chruščov). A podrobné satelitné mapy celého sveta boli podľa Nixona luxusným statkom prístupným iba miliardovej americkej vojnovej mašinérií (Zadarmo? Prístupné každému? You must kidding me!). A tak to malo podľa viceprezidenta byť navždy.

Rozdiel bol ale v tom, že zatiaľ čo na základe Chruščovovej statickej byrokratickej predstavy o svete bežalo celé sovietske hospodárstvo, Nixonove omyly reálnu ekonomiku neovplyvňovali. Na západe nechali konať trh namiesto toho aby zakonzervovali svet predstavami politikov.

Skutočne?

Keď som si k tomuto článku hľadal informácie, našiel som celý záznam kuchynskej debaty na youtube. A je to fascinujúci dialóg. Na jednej strane stojí dedinský balík Chruščov, ktorý svoje nepadnúce sako korunuje v strede debaty komickým klobúkom. Na druhej notorický politický klamár Nixon tip top nahodený. Srdečný Rus má evidentný rešpekt pred právnikom Nixonom. Uvedomuje si technologický náskok konkurenta a snaží sa pred realitou brániť vtipnými bonmotmi. Naopak sebavedomého odťažitého Američana brzdí raketový arzenál jeho sovietskeho oponenta.



Žiadne knihy a prednášky neposkytnú lepšiu predstavu o tom, ako boli karty v studenej vojne rozdané, ako spomínané video. A je na webe zadarmo, prístupné na pár klikov pre všetkých.

Je pre mňa preto nepochopiteľné, prečo v školstve neustále riešime učebnice, osnovy, zošity, keď máme k dispozícií takéto jedinečné zdroje a dnešnú úroveň technológie. Prečo vôbec riešime učiteľov, keď skutoční odborníci sú vzdialení na klik myškou? Prečo v dobe internetu a tabletov si pod štúdiom stále predstavujeme žiačika, ktorý sa učí naspamäť knihu pod prísnym dozorom kantora?

Treba si ale uvedomiť, kedy vzdelávaniu začal dominovať štát. Podľa legendy to bola Mária Terézia, ktorá zaviedla povinnú školskú dochádzku a začala budovať hustú sieť verejných škôl. Bude to asi pravda, lebo práve v osemnástom storočí dominovala štúdiu trojčlenka – hrubá buchla, učiteľ a trstenica.

Nemôžme sa čudovať, že byrokrat zakonzervoval tento stav až do dnes. Trstenicu síce, podľa mojich zahmlených spomienok, vystriedalo pravítko, to je ale asi jediné novátorstvo, ktoré sme na pôde vzdelávania zaviedli. Všetok pokrok úradník ministerstva školstva označil, rovnako ako Chruščov svojho času automatickú pračku, za zbytočný luxus bez praktického využitia.

Ťažko povedať, ako by vyzeralo vzdelávanie, keby štát nekonzervoval stav spred dvoch storočí. Dá sa ale predpokladať, že slobodné vzdelávanie a jeho dnešná, byrokratmi zviazaná verzia, sa od seba líšia podobne, ako sa líši pranie v rukách na potoku od automatickej pračky.

Na záver si treba uvedomiť, že zakonzervované školstvo nám svojou neefektivitou ekonomicky púšťa žilou a ničí detstvo našim potomkom, ale rovnaký stav vládne aj v zdravotníctve. A tam by každý pokrok zachránil ľudské životy.

Převzato z MenejStatu.sk pod licencí CC BY-ND 3.0.

7 komentářů:

Romana Howe řekl(a)...
13. února 2016 v 16:31  

"Je pre mňa preto nepochopiteľné, prečo v školstve neustále riešime učebnice, osnovy, zošity, keď máme k dispozícií takéto jedinečné zdroje a dnešnú úroveň technológie. Prečo vôbec riešime učiteľov, keď skutoční odborníci sú vzdialení na klik myškou? Prečo v dobe internetu a tabletov si pod štúdiom stále predstavujeme žiačika, ktorý sa učí naspamäť knihu pod prísnym dozorom kantora?"

Přesně tak :) Děti nemají sedět v lavici jak vojáci a poslušně poslouchat a vyplňovat. Mají hledat, analyzovat, navrhovat, uvědomovat si. Učitel, odborník, je vede, radí jim. Nahraďme naše ŠVP hodnotným průvodcem do vzdělání, uvědomování si světa a naší roli v něm.Četli jste již únorové Literární noviny? Kde domov můj, Švejnar i Švihlíková - na to bychom se dětí měli ptát.

Pěkný den přeji.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
13. února 2016 v 17:01  

"Nahraďme naše ŠVP hodnotným průvodcem do vzdělání"

Napište si ŠVP jako hodnotného průvodce do vzdělání.

Anonymní řekl(a)...
13. února 2016 v 17:56  

soukromou školu si zakládat nechci

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 v 20:10  

Laissez faire
Kolikrát už jsme tohle slyšeli?
Kdy už konečně tihle ekonomičtí nedoukové udělají alespoň to, co hlásají ve svých blábolech - tedy využijí volně dostupné zdroje informací?

Už stokrát bylo dokázáno, že tohle prostě v některých systémech nefunguje. Matematicky dokázáno.
Jenže vždycky se najde někdo, kdo skončil u první kapitoly liberální ekonomie a pak píše podobné pitomosti.

Miloslav Novotný řekl(a)...
14. února 2016 v 15:46  

Možná se zde opakuji, ale když čtu taková moudra, vybavují se mi slova spisovatele Jana Procházky: „Jinak čte národ, který čte už dvě stě let, a jinak národ, který je rád, že čte.“ Čím dál častěji si kdejaký blb bere do huby jméno „Marie Terezie“, aniž tuší, o kom, a hlavně o čem plácá. U eduínů pachtících se v úkolové mzdě při likvidaci českého národního školství to nepřekvapuje. Když se takhle začne producírovat učitel, je to na pováženou. Jak může někdo přesvědčivě hlásat, že někam jde, když neví, kde je, ani odkud přišel? Vzdělávání je staré jako lidstvo, jeho institucionalizaci do školy lze sledovat, kam až paměť sahá, i s přesahem do části archeologicky rekonstruované. Není to náhoda, že slovo škola je jedno z nejstarších na světě. Nikoho nenapadne pohoršovat se nad archaickým původem rodného jazyku. Byl by za troubu, který se směje staletému dubu, že má kdovíjak staré a hluboké kořeny, které se neklátí ve větru doby. Učit druhé je samo o sobě obrovským úkolem. Vláčet přitom břemeno studia jeho historie není nutné, a není to ani potřeba. Ovšem úcta k velikosti historie vzdělávání je pro moudrého člověka samozřejmostí.
Blbý příklad studenoválečnické soutěže z roku 1959, kdo dál dočůrá, jestli „buran“ Chruščov, nebo podvodník „právník“ Nixon, se dá extrapolovat na časové ose oběma směry a přesadit do Evropy. Reformami Marie Terezie bylo nejen leccos nové přikázáno, ale stejně tak mnohé zakázáno či zrušeno. Např. „U nás“ tak bylo zakázáno již před bezmála dvěma sty lety mučení. V USA na svou Marii Terezii stále čekají. Jak si jejich příští prezidentka představuje Nerudovské: „Čas oponou trhl a změněn svět“ je příznačné. Zadáváním úkolů, jak mučení zdokonalit, už se tam přehoupli do evropského 12. století a dohánějí Svatou inkvizici.
Podobně idiotské je i plácání o slepém hnátu, přezdívaném neviditelná ruka trhu. Z okrajové zmínky a ilustrativně popisné funkce u Adama Smithe si vykradači jeho díla s mistrovstvím hodným samotného Goebbelse udělali chytlavé heslo a předělali ho na metodu a nástroj. Najdou se mudrlanti, kteří s tím dělají vlny v českém školství. Ach, jo.

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 v 16:03  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 v 16:05  

Souhlasím. Úderníci z Eduinu a jím poklonkující školští lidé by si to myslím mohli i vytisknout a hluboce se nad tím zamyslet. Pane Novotný, díky. J.Týř

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.