Z článku Josefa Kvasničáka, učitele na Gymnáziu Jana Keplera, v Hospodářských novinách vybíráme:
Ve školství zkrátka nepřemýšlíme o tom, jak děti formujeme a jak bychom je formovat měli. Ukazuje se to třeba na vnitřních zákazech a nařízeních, kterými si ředitelé pojišťují své alibi. „Na školních akcích je zakázáno dávat žákům rozchod,“ i toho je česká škola schopna, stane-li se někomu při rozchodu úraz. Co tím sdělujeme dětem o pravidlech? Že kvůli nešťastné náhodě nebo jednomu nezodpovědnému dítěti zavedeme hloupé omezení pro všechny ostatní. Že pravidla tu nejsou pro dobro všech, ale pro pohodlí těch, kteří je vydávají. Že bude bezva, až konečně budeme moct pravidla porušovat, jen co nás přestane někdo hlídat.
Učitelé by se měli proti takovým pravidlům bouřit. Naše typicky učitelská tendence podřizovat se sice vypadá pěkně ctnostně jako pokora a loajalita k pravidlům, to ano, ale ona je současně i srabáctvím. Slabošstvím, které děti dobře vnímají. A za které plusové body rozhodně nezískáváme.
Sebevědomí, které z nás učitelů vyzařuje, není nic moc: schováváme se za haldy souhlasů se vším možným, bojíme se kritiky školské inspekce, o vzdělání si myslíme, že jeho smysl místo nás garantují osnovy a učebnice. A když někdo navrhuje nějakou změnu, nejčastěji reagujeme zděšenou námitkou, že novoty nic nezlepší.
17 komentářů:
Pokud je tou novotou technokratické rozhodnutí, pak protestovat budu. Vzdělání studentů se například nezlepší státní maturitou, ale zlepšením úrovně výuky. Čili pokud se kantorstvo bouří, když se po nich něco chce, je to problém. Ovšem problém i je, když se po kantrostvu něco chce, ale nevytvoří se pro to podmínky. Tj. chceme lepší výuku, ale jako učitel se to nikde nemůžu naučit, nemůžu vidět, jak to dělají mí kolegové, nemám prostor pro osobní růst (a ani to nikoho nezajímá). A též to, že se na vysokých školách běžně platí vyučujícím polovina platu středoškolského učitele...
Článek dobrý. jen tu máme v tomhle státě opět dva protiklady. Já jsem také pro to, aby se děti učily co největší samostatnosti, řešení problémů. Jenže ve chvíli,kdy vám dítě překročí práh školy ,jste za něj zodpovědní v plném rozsahu.V podstatě můžete i za to, že si neotřelo zadek.Byla jsem na jaře na škole o právní způsobilosti a odpovědnosti pedagogů. Výsledkem bylo, že nevím, zda si pod sebou nepodřezávám větev, když vůbec ve školství setrvávám. Byly zde uváděny různé kauzy, kdy v podstatě vždy spor prohrála škola a platila škody nebo učitelé dostali podmínku.Za věci tak těžce ovlivnitelné,jako je třeba náhlé vyběhnutí dítěte do silnice (to abych všechny děti měla na vodítku?), dítě šláplo v parku na stříkačku, v sokolovně, která škole nepatří spadlo dítěti na hlavu těžké lano... apod.
Dokud bude ve školství nastaveno, že máme až přemrštěnou odpovědnost, nebudu si kazit život tím, že mě bude někdo popotahovat za úplné nesmysly.Jen hloupý výlet už dnes obnáší sepsání asi 5 papírů před odjezdem a poté další po příjezdu.Je to hrozné a frustrující pro nás, kteří máme odpovědnost.Už se mi ani nechce nikam jezdit ani chodit.jste jednou nohou v kriminále.
Kdysi žáci před maturitní zkouškou podepisovali prohlášení, že se cítí být zdrávi a způsobilí zkoušku konat. Jakýsi žák ale u maturity neuspěl, a rodiče podali stížnost nebo nějaké odvolání, či co, že chlapec byl vlastně churav, a jeho horečnatý stav zapříčinil ten mizerný výkon. Doloženo bylo jakousi lékařskou zprávou. Za aktivní přítomnosti krajského školního inspektora se žákovi povolilo opakování zkoušky ještě před opravným termínem. To, že ani napodruhé neuspěl není podstatné. Ani to, co se dělo okolo, a že se to se mnou vleče nejspíš až do dneška.
Podstatné je, že ministerstvo tenkrát na můj podnět vyřklo stanovisko v tom smyslu, že tím, že se žák ke zkoušce dostaví, prokazuje, že se cití být schopen. Dalších dokladů, zápisů a opatření netřeba. Svou zdůvodnitelnou nepřítomnost může nakonec do tří dnů omluvit. Nebo tak nějak.
Ale k jádru. Tím, že rodič vyšle dítě do té které konkrétní školy, dává jasně a zřetelně najevo, že souhlasí se vším, co se ve škole děje. Má dostatek možností, aby se s chodem školy a pravidly tam panujícími seznámil. Weby jsou plné školních řádů, vzdělávacích programů, přehledů aktivit, jsou tu rodičovské schůzky, konzultace. Pokud s něčím nesouhlasí, je na něm, aby činil. Může začít třeba tím, že se sám aktivně zapojí.
Má-li stát dojem, že školy dětem škodí, nechť děti do škol chodit nenutí.
"Vzdělání studentů se například nezlepší státní maturitou, ale zlepšením úrovně výuky. "
Pane Keršlágere, je škoda, že Vám spojitost nedochází. Tak už to u "nadučitelů" (tedy většina, která běžně neučí na ZŠ či SŠ) bývá (i když Vy byste ke středoškolákům mohl mít z VOŠky blízko).
Budete-li mít zájem, vysvětlím Vám, proč já si myslím, že ke zlepšení dojít může.
Pane Anonynmní,
činíte rozdíl mezi motivací vnitřní a vnější nebo lépe motivací pozitivní a negativní? Vidíte kvalitativní rozdíl mezi tím, co jste se chtěl naučit a tím co jste se musel naučit, jinak...?
Ano, máte pravdu. Rozdíl v tom je. Nic to nemění na faktu, že vliv oné statní zkoušky bude pozitivní a nejen z pohledu motivačního.
Zřejmě se shodneme, že vnitřní motivace je ideální - stejně tak jako postavit celou střední školu na vnitřní motivaci je utopické...
Zapomíná se také na vedlejší efekt - žák, který předem (možná ne on, ale rodiče, výchovný poradce) ví, že státní maturitu/zkoušku nedá si nakonec vybere obor bez maturity.
Statisticky už jen tím zlepší výsledek svých vrstevníků u maturity, zlepší pro ně práci v hodině - lepší pracovní atmosféra, bez "brzd", sníží se tlak na učitele - "jak je možné", že neodmaturoval a dalo by se hledat dál.
rozdíl mezi motivací vnitřní a vnější nebo lépe motivací pozitivní a negativní
Vnitřní motivace je ztotožnění se s motivací vnější.
A což takhle efektivní a neefektivní motivace, nebo úspěšná a neúspěšná?
činíte rozdíl mezi motivací vnitřní a vnější nebo lépe motivací pozitivní a negativní
... což lze chápat také tak, že vnější motivace je negativní a vnitřní je pozitivní.
Leč vnější motivace může samozřejmě být i pozitivní a naopak vnitřní může být i velmi negativní.
To takhle jeden student měl slíben zahraniční dovolenou, pokud bude mít průměr nad 2,00 a žádnou trojku. Velmi silná vnější motivace a v jeho případě tehdy úspěšná.
Chvíli jsem přemýšlel proč nesměl mít trojky, ale čtyřky ano :-).
...žák, který předem (možná ne on, ale rodiče, výchovný poradce) ví, že státní maturitu/zkoušku nedá si nakonec vybere obor bez maturity.
Byť jsem si vědom rizika opakování již vyřčeného, musím poukázat na tyto problematické/diskutabilní body výše zmíněné citace.
Žák u přijímaček nemůže vědět, pokud nemá diskalkulii či "značně sníženou úroveň rozumových schopností", zda maturitu z Ma po 4 letech studia udělá či ne. Pokud se tak jeho rodiče či učitelé domnívají, aprori vyřazují ze hry vliv učitele/školy, dorůstání či dozrávání k vědomí potřeby vzdělání, či měnící se schopnosti člověka v čase.
Ovšem proč by právě matematika měla hrát roli onoho síta, které odděluje maturity a všeobecného vzdělání hodné jedince od nehodných? Co je na ní tak unikátního, nenahraditelného, bezpodmínečně nutného?
Znamená to také, že žáci postrádající matematicko-logickou inteligenci nejsou hodni studia na sš s maturitou a terciálního vzdělání.
Už slyším námitky typu, zrušte také češtinu a cizí jazyky. Podíváte-li se ovšem na pracovní místa v nabídce, nemnoho jich hledá výborné matematiky, ale poměrně dost vyžaduje maturitu a alespoň jeden cizí jazyk aktivně.
Nemohu si pomoci, ale poté co jsem byl mnohokrát svědkem, jak v prváku naprosto nestudijní žáci nakonec státní maturitu udělali, netroufl bych si předem vyřadit NIKOHO. Problém je, že se žáci ze strachu z matematiky vyřadí sami. Myslím, že tím ztratíme například mnoho úspěšných zdravotních sester a naopak získáme mnoho lidí s dlouhodobým komplexem méněcennosti. Kdybych byl "společnost", volil bych ty sestry.
"Nemohu si pomoci, ale poté co jsem byl mnohokrát svědkem, jak v prváku naprosto nestudijní žáci nakonec státní maturitu udělali, "
Ano, to věřím a zařadili se mezi těch 80 % žáků z ročníku, které ji mají.
"Nezdá se Vám to, Antone Pavloviči, hodně?"
U nás je to 100 procent a to nejsme výběrová škola, Jozefe Visarionoviči
Jistě, taková zdravotní sestra, co má problémy se zlomky a desetinnými čísly, je přímo ideál. Stejně jako barvoslepý řidič, hluchý dirigent, ...
Omlouvám se všem lidem, kteří nevidí, neslyší, nemají "buňky na matematiku", ale myslet si, že bez matematiky lze vykonávat např. profesi zdravotní sestry, je zcestné.
ztratíme například mnoho úspěšných zdravotních sester
Zdravotní sestru, která se v Anglii plynně domluví a zvládne napsat esej v mateřském jazyce, při napichování žíly nebo nezaměňování glukozy za Chlumského roztok rozhodně ocením.
Středoškolskou úroveň matematiky musí, opakuji musí zvládnou každý, kdo hodlá pokračovat ve studiu na vysoké škole v jakémkoli oboru. Člověk s vysokoškolským titulem nemůže trpět inteligenční a morálně volní nedostatečností. Ostatně, jak může žák projít matematikou střední školy, aniž by pak nebyl schopen také odmaturovat? Nebo v té maturitě je něco víc než se probíralo?
krtek řekl(a)...
Jistě, taková zdravotní sestra, co má problémy se zlomky a desetinnými čísly, je přímo ideál
Inu, až ve státní maturitě nebudou goniometrické funkce, logaritmy, analytická geometrie, kombinatorika apod. a budou tam zejména: zlomky a desetinná čísla, procenta a trojčlenka, pak bude jistě správné, aby ji skládaly i zdravotní sestry, kosmetičky, maséři, průvodci atd.
Pak bude možná dobré posunout maturitu z matematiky na základní školu.
Bystřejší žáci budou mít odmaturováno, než budou přijati...
Jó. První ročník střední školy.
Je-li počet bitů 'en', lze v přirozeném dvojkovém kódu vytvořit 'dvě na entou možností'. Kolik bitů nejméně potřebuji pro zakódování dnů v týdnu?
CO-ŽÉÉÉ?????
Okomentovat