Ondřej Šteffl: Nikdy za Nepálem, ale brzo za Keňou

pondělí 8. prosince 2014 ·

Náš český a v lecčems i celozápadní přístup ke vzdělávání rychle zastarává. Rozvíjející se země jako Keňa či Brazílie mají větší prostor k rychlému rozvoji.


Nedávno jsem navštívil Keňu a jako vždy jsem se zajímal o vzdělávání. Přinesl jsem si tři postřehy, které jistě samy o sobě mnoho neznamenají, ale jsou signálem zcela odlišného přístupu ke vzdělávání mladé generace, než máme u nás. Přístupu, ve kterém je Keňa daleko před námi.



Během mé návštěvy slavila Keňa Den hrdinů. Nevím proč, ani kdo byli ti hrdinové, kvůli kterým státní svátek vznikl. Jisté ale je, že prezident o nich v televizí přenášeném projevu nemluvil. Mluvil o dětech a mladé generaci, to jsou v Keni hrdinové dnešní doby, "do nich vkládáme své naděje“. A u nás? Podívejte se do novin, poslechněte si ministra školství nebo prezidenta současného i minulého. Na vysoké školy jich chodí moc, neučí se, podívejte, kolik jich neodmaturovalo, mají tituly a nic neumí, jsou líní, vyzkoušíme je na konci deváté třídy a ty, co málo umí, nepustíme dál studovat atd. atd. Psychologové ovšem už dávno vědí, že každý člověk, a děti zvlášť, z velké části naplňuje očekávání, které do něj vkládá okolí. V Keni i u nás.




Education is the Future

Druhá zajímavost. Keňa je slušně pokrytá mobilním signálem včetně připojení k internetu, často lepším než u nás. Jaké bylo moje překvapení, když jsem něco hledal na Wikipedii a zjistil jsem, že pro Wikipedii je připojení zdarma. Vzdělávacích zdrojů na internetu i u nás rychle přibývá: MOOC kurzy, Khanova škola, Pro Středoškoláky, Mimo školu, Druhá noha, Mapy učebního pokroku, Co umím atd. atd. Mobilní telefon s připojením má v Česku kolem miliónu školáků, většina z nich jej využívá spíše na Facebook než na co jiného, a většina z nich opatrně, neb platí každý megabyte. Napadlo někoho, třeba na ministerstvu školství, vyjednat s telekomunikačními společnostmi, aby vybrané vzdělávací zdroje byly zadarmo? V Keni je to nejspíš napadlo. Chápou, že i tohle je pro vzdělání národa důležité. Snad se toho u nás chopí nějaký operátor: „Vzdělávací zdroje zdarma!“ bude dobrá reklama.

A za třetí. V Keni není v rodičích ani v učitelích pevně zafixována představa, jak má správně vypadat škola. Není to tak prostě proto, že většina rodičů do žádné školy nechodila. Podobné je to třeba i v Brazílii a v dalších rozvíjejících se zemích. To jistě není zásluha Keni ani Brazílie, ale spíš náš problém. U nás se totiž naprostá většina rodičů i část učitelů modernějšímu přístupu ke vzdělávání brání. A rodiče jsou hlavní brzdou změny a vývoje. V naprosté většině totiž chtějí, aby se jejich děti učily podobně jako oni a to, co se učili oni. Protestují proti zavádění Hejného matematiky, jsou nespokojení, když se děti neučí nazpaměť všechny Přemyslovce a ve škole vynechají Jiráska. Nikdy neslyšeli o pojmech jako je konstruktivismus, Extended Learning Oportunity, Learner-centered paradigma (učení soustředěné na žáka), převrácená třída, Montessori, Daltonský plán, o možnostech využívání neškolních vzdělávacích zdrojů či o dlouhodobě dobře fungujících alternativních školách jako jsou školy Sudbury Valley, kterých je už po světě 35, Summerhill, Ancora, o projektech jako je škola Da Vinci, Přírodní gymnázium, Purkrabka, ALtSchool či výzkumech Sugata Mitry, nevědí, že existuje něco jako Svoboda učení, nečetli Johna Holta ani Petera Graye ani tenhle můj blog. Těžko ale rodičům vyčítat, že neznají jiné vzdělávání, než jaké bylo v jejich škole. Do školy chodili minimálně devět ale mnozí i osmnáct let a mají ji hluboce zažitou. A když nic jiného neznají, není divu, že se jim do neznámého nechce.

Přibývá sice učitelů, kteří by rádi něco změnili, ale ti narážejí nejen na pravidla a předpisy celého systému, ale mnohem víc právě na rodiče. Ti chtějí hlavně dobré známky, co děti umějí, je moc nezajímá, a hlavně žádné velké novoty. Jsou schopni ze školy i vyhnat ředitele, který zavádí nové moderní metody. A škola se zcela přirozeně přizpůsobí přání naprosté většiny rodičů. A těch pár rodičů, co chtějí něco jiného, odejde jinam.

Otázka je, zda tohle někdo chce řešit. Znamenalo by to osvětu mezi rodiči, ať už přímo třeba přes média, nebo prostřednictvím škol. Zatím to ale na obrat k lepšímu nevypadá, spíše naopak. Mnozí včetně velké části elit pokládají za ideál právě to své vzdělávání, i dílčí změny, ke kterým došlo, odmítají a volají po návratu ke škole svého mládí, jak si ji idealizovanou pamatují. Že se svět mezitím změnil, ignorují. Jako by se v dopravě chtěli vrátit k jízdě na koni. Byla přece tak pěkná. Prostor pohnout se dopředu je tak v Keni mnohem větší než u nás.

Viděl jsem také vesnici Masajů. Přistěhovali se nedávno, z Tanzanie. A víte proč? V Keni dostanou jejich děti lepší vzdělání.



Zatímco naše zaostávání za Nepálem si Miloš Zeman před 25 lety vymyslel, to, že se český průměr vzdělanosti může ocitnout za Keňou, je možné. Nebude to hned, ale stačí ještě pár ministrů jako Dobeš nebo Chládek, nezájem politiků o oblast vzdělávání, a slabší část společnosti už úplně přestane vnímat svoji zodpovědnost za vzdělávání svých dětí a ty se ztratí ve státem jednotně a zcela nekompetentně řízeném systému.

Naštěstí se část rodičů své odpovědnosti za vzdělání svých dětí ujímá stále vehementněji, hledají si sami cíle i cesty ke vzdělávání. A možností, které jim svět nabízí, rychle přibývá. Otázka je, zda to (v průměru!) na Keňu bude stačit a jak se nám a našim dětem bude žít v zemi s masou těch ostatních.

Vyšlo trochu kratší v Lidových novinách 3.12. 2014

Převzato z autorova blogu na Aktuálnš.cz



11 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...
8. prosince 2014 v 1:03  

U nás... rodiče jsou hlavní brzdou změny a vývoje.

Mohu Vás, pane Šteffle, citovat na nejbližší rodičovské schůzce?
Až na tom bude Česko (HDP/obyv. 26590 USD, HDI 0,873) podobně jako Keňa (HDP/obyv. 1445 USD, HDI 0,532), pak se budeme moci těšit na obdobný přístup ke vzdělání. Jak ze strany vlady, tak i ze strany obyvatelstva.

Jana Karvaiová řekl(a)...
8. prosince 2014 v 6:15  

No,podle obrázků možná už brzo budeme vedle Keni,jestli se do školství bude dávat tolik,kolik dnes.
Jinak v našem městečku máme pár "šílenců",co jezdí do tamní zemičky to jejich školství pozdvihovat. Koná se tu každoročně (myslím u nás) bohulibá akce Nasajem s Masajem, kde zpívá, kdo hubu má )já občas taktéž) a peníze jdou na budování škol. Taky se mezi místními obyvateli vybírá na pomůcky nebo se přímo pomůcky nosí aktérům "zachráncům" a oni takhle na podzim odjíždí do Afriky trochu to tam zorganizovat.
Tak tomu říkám pokrok - nějak takhle byste si to pane Šteffle představoval u nás?
(učitel tam nosí boty vyrobené z pneumatiky - možná pro děti motivační pro výuku).

Simona CARCY řekl(a)...
8. prosince 2014 v 6:34  

No nebylo by to fajn, kdyby pripojeni na weby EduInu nebo Scio byly zdarma?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
8. prosince 2014 v 12:33  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zdeněk Sotolář řekl(a)...
8. prosince 2014 v 12:34  

Tak, tak. Čtěte noviny, odborné konzultanty a Eduin a uvidíte, co vkládá okolí do učitelů, zejména doporučuji diskusi o kvalifikaci.

Jana Karvaiová řekl(a)...
8. prosince 2014 v 13:55  

A četli to Keňané? jestli ne,proč jsou tak prozíraví?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
8. prosince 2014 v 14:22  

Ten článek je o nás, že.

Tajný Učitel řekl(a)...
8. prosince 2014 v 15:15  

Vnímám názorový posun od špatných metod výuky/špatných učitelů k neprogresivním rodičům. Nemyslím, že to tak je. Spokojené dítě (které se nebojí školy a výuka ho motivuje) rovná se spokojený rodič. Neznám mnoho rodičů ze vzorku zhruba sedmi set rodin, kteří by chtěli od školy pouze dobré známky.
Online Wikipedie zdarma by se mohla vymstít zvýšeným počtem zajetých dětí lačně hledajících informace mimo přechody pro chodce.

Nicka Pytlik řekl(a)...
8. prosince 2014 v 16:46  

Zažil jsem nepoměrně víc rodičů, kteří se zajímali o známky, než rodičů, kteří se zajímali o to, jak je jejich dítě zkompetentněno.
Zažil jsem rodiče, který nám poděkoval ne za to, co jsme dítko naučili, a za to, že jsme jej nechali prolést.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
8. prosince 2014 v 20:06  

Tajný Učitel řekl(a)...
Neznám mnoho rodičů ze vzorku zhruba sedmi set rodin...

Třeba máte nereprezentativní vzorek, rodin s dětmi ve škole je v čr asi tak 1,2 M.

Ale stejně, zkuste se ve vaší škole dětí zeptat, na co rodiče ptají, když přijdou ze školy, a dejte sem výsledek.

A pak co se ptají prarodiče! A to je právě výhoda Brazílie, že mnozí prarodiče ani neví, že ve škole jsou známky ;-)


8. prosince 2014 15:15

Jenyk řekl(a)...
8. prosince 2014 v 22:02  

Děkuji panu Štefflovi za sdělení zajímavých dojmů z Afriky, i když přenositelnost těchto zkušeností není zcela přímá.
Děkuji také za připomenutí slavného výroku M. Zemana o Nepálu. Pro ty, kdo snad nevědí, kdy to bylo: Během demonstrací na Letné po 17. 11. 89 na sebe M. Zeman upozornil vystoupením, v němž popisoval úpadek našeho školství a citoval statistiku, který stavěla ČSSR kamsi za Nepál. U národa tak Zeman získal obdiv a slávu. Těsně po vystoupení se Zemana kdosi obdivně zeptal, jak si může taková fakta pamatovat. Zeman se rozesmál a přiznal, že si onu statistiku právě vymyslel - hodila se mu. A tak začala jeho popularita politická kariéra. (Možná je to pro nás poučnější příběh než vyprávění o školách v Keni.)

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.