Ondřej Neumajer: Jak se hodnotí vzdělávací inovace

Napadlo vás někdy, že by se inovace daly hodnotit, či dokonce měřit? Lze přehledně zobrazit, do jaké míry je nějaká aktivita inovativní? Mají inovace ve vzdělávání nějaké stupně či gradace? Příspěvek představuje nástroj poskytující hlubší vhled do povahy inovací, které ICT ve vzdělávání umožňují vytvářet a ilustruje to na dvou konkrétních příkladech: evropské iniciativě eTwinning a českém SIPVZ.

Vzdělávání je oproti jiným oblastem spojeno jen s malým množstvím inovací. Často můžeme slyšet, že náš vzdělávací systém se od toho marieterezovského příliš nezměnil. Proč tomu tak je pěkně shrnuje Ron Canuel, ředitel Kanadské asociace pro vzdělávání (CAE), který spatřuje důvod nízkého množství inovací v nastavených rámcích odpovědností ve školství [1]. Zaběhané systémy řízení školství neberou inovaci jako standard, který je možné změřit. Proto vzdělávací systém tíhne více k oceňování poslušnosti, konformity a sebeuspokojení, než aby upřednostňoval experimentování.

Na druhou stranu je slovo inovace termínem v posledních letech ve vzdělávání často frekventovaným. Když procházím výstupy různých vzdělávacích projektů, často na něj narážím. Nebo alespoň jsou tak označeny žádosti o financování takových projektů. Mnohdy ale nemám pocit, že k nějakým inovacím realizací projektu skutečně dochází [2]. Natož, aby se jednalo o inovaci měřitelnou. Zkrátka, hodnotit inovace není jednoduché a mnoho lidí si pod pojmem inovace představuje víceméně jakoukoli změnu.
Existují ale nástroje, které mají pomáhat inovacím porozumět a nebo je přímo uplatňovat v praxi učitele. Takovým nástrojem je např. model 21st Century Learning Design Rubrics, který je založen na výzkumném zjištění, že mezi inovativními výukovými aktivitami ve výuce a osvojováním dovedností pro 21. století žáky existuje silná korelace. Tento model využívá soubor uspořádaných indikátorů, jejichž plnění ilustruje dosažení či osvojení vyšší úrovně dané dovednosti žáky. Jedná se o jeden z mála nástrojů, který není pouze teoretický a jeho výsledky je možné využít přímo ve výuce. Byl popisován v článku Výukové aktivity pro rozvoj dovedností 21. století [3]. Jiný nástroj na hodnocení inovací se pokusím představit v následujícím textu.

Nástroj pro měření inovací

Kampylis, Bocconi and Punie [4], [5] vytvořili na základě výzkumů prováděných Institutem pro perspektivní technologické studie (IPTS) Společného výzkumného střediska (JRC) Evropské komise hodnotící nástroj, pomocí kterého je možné hodnotit, porovnávat a zjednodušeně vizualizovat inovace ve vzdělávání založené na využívání digitálních technologií. Tento nástroj poskytuje hlubší vhled do povahy inovací, které ICT ve vzdělávání umožňují vytvářet. Jeho hlavním zaměřením jsou moderní způsoby vytváření informací, používání informací a následné budování znalostí, které jsou v kontrastu proti převládajícím způsobům, uplatňování ICT kdy jsou technologie začleňovány do stávajících tradičních postupů. Právě skutečnosti, že technologie umožňují dělat věci jinak, a dosahovat výsledků, kterých bychom bez nich dosáhnout nemohli, je připisován jeden z největších přínosů pro vzdělávání a učení.

Inovace ve vzdělávání založené na využívání digitálních technologií jsou pomocí tohoto nástroje rozděleny do pěti oblastí, z nichž každá pojmenovává tři průběžné stavy:

1. Povaha inovace (průběžná, zásadní, průlomová)

Popisuje úrovně probíhajících změn od zavádění některých nových prvků – průběžná inovace, přes mezní počet inovačních prvků, které znamenají zásadní inovaci, až k hluboké a komplexní změně, tzv. průlomové inovaci.

2. Etapa zavádění (pilotní fáze, průběžné ladění, hlavní proud)

Popisuje postupné etapy zavádění inovace do pedagogické praxe, a to od omezeného použití v pilotní fázi, přes vychytávání chyb a průběžné ladění, až k vrcholnému okamžiku, kdy je inovace zaváděna hlavním proudem učitelů.

3. Zeměpisný dosah inovace (regionální, národní, mezinárodní)

Popisuje šíření inovace z hlediska zeměpisného výskytu z uzavřeného regionálního prostředí, přes celonárodní rozsah, až k inovacím uplatňovaným v mezinárodním měřítku.

4. Rozsah změn (postupy, organizační změny, systémová reforma)

Popisuje rozsah inovací od prvotního ovlivňování dílčích kroků a postupů ve školách, přes zavádění nových služeb a organizačních změn až k zásadní systémové reformě.

5. Cílová skupina (jednotlivci, skupina, množství zainteresovaných stran)

Popisuje cílové skupiny, které jsou inovací dotčeny a ovlivněny. Nejdříve se jedná o jednotlivce, následuje konkrétní skupina či komunita aktérů a v nejvyšší fázi se jedná o velké množství různých zainteresovaných stran.
Výhodou tohoto nástroje je možnost přehledně zobrazit popisovanou inovativní aktivitu pomocí tzv. paprskového grafu v podobě připomínající pavoučí síť. Hodnota aktuálního stavu v každé z pěti oblastí pavoučí sítě je nominální, nikoli diskrétní, může tedy nabývat libovolných hodnot, nejen stavů konkrétně pojmenovaných (např. inovace průběžná, zásadní, průlomová) a měla by zachycovat vývoj a pokrok v dané oblasti.

Příklad eTwinningu

Výše uvedený teoretický rámec nástroje se nejlépe ilustruje na příkladech. V Česku můžeme jako vhodný příklad využít mezinárodně známý a odborníky uznávaný eTwinning, blíže viz http://www.etwinning.cz/. Jedná se o aktivitu iniciovanou Evropskou komisí a ministerstvy školství evropských zemí (European Schoolnet, EUN), která podporuje mezinárodní spolupráci škol na dálku prostřednictvím ICT, a která je zdarma dostupná všem učitelům a školám v ČR. eTwinning je považován odborníky za úspěšnou aktivitu, která může přispívat k modernizaci vzdělávání.

Každý učitel se může zaregistrovat na eTwinningovém portálu (http://www.etwinning.net/), vybrat si partnerskou školu, se kterou chce vytvářet mezinárodní projekt a pro jeho realizaci využívat množství on-line nástrojů jako je interní poštovní účet, osobní stránka učitelů a žáků, dětský koutek, sborovna, chat, fórum, blog, galerie obrázků a videí, kalendář, úložiště dokumentů. Tento prostor je přístupný pod heslem, mají do něj přístup pouze stanovení členové partnerských škol, a tudíž se jedná o bezpečné on-line prostředí. Aktuální situace této iniciativy je zachycena výzkumníky na grafu č. 1.

Povaha inovace: eTwinning byl spuštěn v roce 2005 jako průběžná inovace, díky velké oblibě se postupně vyvinul v inovaci zásadní, umožňující unikátní možnosti spolupráce mezi školami napříč Evropou.

Etapa zavádění: Do dnešního dne využilo eTwinning přes 200 tis. učitelů z 32 zemí a je považován za dobře fungující síť pro učitelskou komunitu zajišťující podporu svým uživatelům. Přesto zaujímá stále především učitele inovátory, do povědomí hlavního pedagogického proudu se zatím nedostal.

Zeměpisný dosah inovace: eTwinning je od svého začátku mezinárodní aktivitou, ale omezenou pouze na státy EU. Plánem Evropské komise je rozšířit jej i mimo Evropu.

Rozsah změn: Využívání eTwinningu přináší u zapojených učitelů změny pedagogické praxe, ve školách pak i organizační změny, nejedná se ale o změny revoluční.

Cílová skupina: Tak, jak byl eTwinning postaven, oslovuje konkrétní učitele mateřských, základních a středních škol. K dnešnímu dni se do něj zapojilo 2 631 českých škol a 5 077 učitelů. Evropská komise má zájem v blízké budoucnosti otevřít eTwinningové nástroje také pro studenty a umožnit jim navázat mezinárodní spolupráci se studenty ze zahraničí.

Graf 1: Charakteristika iniciativy eTwinning

Celý článek na spomocnik.rvp.cz