Uplynulá dvě desetiletí byla poznamenána významným vědecko-technickým pokrokem a společenskými změnami, v jejichž kontextu dochází taktéž k proměně postavení a role učitelů ve vzdělávacím systému. Navzdory těmto změnám učitelé stále zůstávají stěžejním prvkem vzdělávacího procesu každého žáka a studenta. Podprůměrný učitel nedokáže zajistit kvalitní výuku ani v případě bezvadných podmínek. Naopak dobrý učitel dokáže velmi dobře kompenzovat situace, kdy podmínky vzdělávacího procesu nejsou zcela ideální.
Český vzdělávací systém se aktuálně potřebuje vyrovnat s proměnami okolního světa a odstranit překážky bránící zajištění příznivých podmínek pro kvalitní výuku. Stěžejní roli v tomto nesnadném procesu hraje právě učitel, působící souběžně jako aktér, prostředník i jeden z cílů probíhajících změn. Naší vizí je dosažení takového stavu, kdy učitel provází žáka a studenta vzdělávacím procesem, pomáhá mu dosahovat maxima svých možností a spolu s ním se rozvíjí.
Skutečné naplnění role učitele znemožňuje několik překážek, které je třeba systematicky odstraňovat. Za nejvýznamnější z nich považujeme:
- nízkou atraktivitu a neuspokojivou kariérní perspektivu učitelské profese, vyplývající z převládajícího mínění ohledně nedostatku příležitosti k uplatnění samostatného potenciálu a k opravdové seberealizaci,
- nedostatečnou praktickou průpravu v rámci počáteční přípravy budoucích učitelů na vysokých školách,
- chybějící standard učitelské profese,
- absenci metod profesní podpory a spolupráce učitelů,
- nedostatečnou podporu dalšího profesního rozvoje učitelů.
- V souladu s definovanými funkcemi školy zdůraznit roli učitele jako pomáhající profese, která podporuje mladé lidi v rozvoji těch kompetencí, které potřebují pro úspěch seberealizaci v osobním i profesním životě. Výuku můžeme vnímat jako pomáhající ("Pomoc" je zde míněna především v psychosociálním smyslu, kdy je vnímána jako intervence uplatňovaná v profesích pracujících s mezilidskými vztahy.) profesi, pokud se jedná o komplexní, mnohorozměrný proces interakce mezi učitelem a žákem, ve kterém jsou odborné znalosti použity k podpoře a rozvoje jedinců i společnosti.
- Proměnit roli učitelů jednak revizí systému jejich počáteční přípravy s důrazem na kompetenční výuku, na získávání i uplatňování odborných poznatků souběžně s výukovou praxí, s důrazem na rozvoj žákovy osobnosti v demokratickém duchu, jednak zavedením systému profesního růstu.
- Zlepšit profesní přípravu učitelů posílením objemu praktické složky v počátečním vzdělávání učitelů, úpravou kurikula pedagogických oborů, s důrazem na kompetenční výuku a společně vypracované standardy, a vymezením jasného standardu učitelské profese.
- Podpořit profesní rozvoj učitelů zaváděním a rozvojem podpůrných mechanismů usnadňujících výkon učitelského povolání, jako jsou mentoring, další vzdělávání, sdílení dobré praxe a rovněž oddělení mechanických a administrativních úkonů od učitelovy pedagogické práce.
- Podporovat pedagogickou přípravu a profesní rozvoj vyučujících vysokých škol.
- Podporovat učitelství jako elitní a atraktivní povolání propracováním náročných a přitažlivých cílů a obsahů výuky, stanovením jasné kariérní perspektivy učitelské profese (včetně odborné) a otevřením vzdělávacího systému pro další odborníky z praxe.
.png)
12 komentářů:
Změnil bych nadpis na: Mzda učitele jako předpoklad kvalitní výuky :-)
autor se nechal unést zářnou myšlenkou na ideální školství plné nejlepších učitelů a glorigikací elit:
Podprůměrný učitel nedokáže zajistit kvalitní výuku ani v případě bezvadných podmínek. Naopak dobrý učitel dokáže velmi dobře kompenzovat situace, kdy podmínky vzdělávacího procesu nejsou zcela ideální.
V praxi i běžný, průměrný nebo i podprůměrný učitel v dobře fungujícím systému může velmi dobře plnit a také plní svůj úkol a funkci jako dobře fungující kolečko v dobře fungujícím stroji.
Stejně tak může špatný systém zcela otrávit a udusit jakoukoliv aktivitu sebelepšího učitele se sebelepšími záměry a tak odchází jinam nebo se přizpůsobí průměrnosti a říká si, že každý den do důchodu je dobrý a už nechce svou aktivitou vyvolávat srážky se systémem, který jeho aktivitu odmítá, nebo neumí přimout a nechat ho aby se projevil.
I to je praxe.
Bez peněz za učiteli nelez, Fialo.
A když už lezeš, alespoň drž kušnu.
Protože oni jsou to sice zoufalci, kteří na sobě nechají dříví štípat, ale přesto (doufám, snad, konečně...!) je takovýto výsměch může vyprovokovat a tu kušnu ti trochu namodří. (Abys lépe ladil se svými chlebodárci.)
Peníze nejsou všechno.
Mnohým stačí trochu zlata, drahého kamení nebo nemovitost.
Nám prosťáčkům pak i vlídné slovo, ruky podání, paměťní foto před průčelím školy, děkovný dopis od čši nebo, ale to už doopravdy vhrknou slzy do očí, fotografie ministra s věnováním.
Mně by stačily jednotné osnovy vytvořené opravdovými odborníky a pokoj od Dumů a dalších kravin a hlavně od alternativců.
Kecy, žvásty, prndy.
V závěru je položeno několik základních otázek:
1. Jakými způsoby lze učinit učitelskou profesi atraktivnější?
Odpověď je jednoduchá a nechápu, proč tuto otázku vůbec autoři textu kladou. Nebo nás považují za úplné pitomce? Pokud chtějí v automobilce v Mladé Boleslavi motivovat zaměstnance, nabídnou jim peníze. Nevím, proč by ve školství mělo platit něco jiného. Nebo snad jsou učitelé jinou sortou lidí, která žije ze vzduchu. Proč máme ve vedení celého resortu takové lidi, kterým na svých ovečkách vůbec nezáleží?
Ale nebojme se, volby se blíží a školství se pomalu, ale jistě bude stávat opět prioritou politických stran.
A na závěr: Mám dvě varianty. Obě jsou z písniček:
Táhněte do háje...
Odpověď čekáte? Na..., jo na...
To se oprášil nějaký 20 let starý materiál? Je mi dost povědomý z doby mých pedagogických začátků.
dobrý učitel dokáže velmi dobře kompenzovat situace, kdy podmínky vzdělávacího procesu nejsou zcela ideální
Ten text jsem přelétl jen zběžně, což může být příčinou toho, že jsem v něm nezaregistroval posílení učitelových pravomocí pro kompenzaci rušivých vlivů na proces vybavování žáků kompetencemi.
Přidržel bych se, s dovolením, současné, tedy moderní terminologie pro konkurenceschopnost 21. století. Výchovně vzdělávacím procesem jsme vskutku kdysi formovali socialistického člověka vstříc zářným zítřkům.
Zaujal mne ten výraz "kompenzace". Při této příležitosti se mi vybavila procedůra z mé původní profese, to jest "kompenzace jalového výkonu individuální". To je to, co bychom jistě mnozí velmi, ale doopravdy velmi uvítali.
Ovšem pamatujte, kolego Blaho, že jalový výkon nesmí být nikdy kompenzován totálně. Kdyby účiník cos(fi) byl roven 1, mohl by se celý systém rozkmitat.
Možná by pak mohly začít rezonovat i docela nehezké signály. :-)
"atraktivní povolání propracováním náročných a přitažlivých cílů a obsahů výuky"
Nikde jinde jsem se nesetkal s tím, že by noví schopní lidé byli lákáni na atraktivní povolání, jehož atraktivita spočívá v tom, že se atraktivním stane až poté, co si ho tito noví schopní lidé atraktivním udělají.
Jak je vidět, v našem jurodivém školství je možné všechno. Ó, života bído!
"Jakými způsoby lze učinit učitelskou profesi atraktivnější?"
Předchozí příspěvek asociuje anekdotu, kterak kmotr Matěj zval kmotra Jíru na večeři, současně ho ale požádal, aby s sebou nezapomněl vzít pečenou kachnu.
Profesi lze učinit atraktivnější např. tak, že zvýšíme sociální status zainteresovaných. Se slavobránou a fanfárami budu vítat ty návaly schopných, pro které bude učitelství atraktivní díky mentoringu a sdílení dobré praxe.
Poznámka pod čarou: kolik asi schopných by se rádo o své nápady dělilo s těmi méně schopnými, a nadto by to považovali za přednost daného povolání?
Okomentovat