David Hawiger: Závislost na digitálním světě nepovede ke vzdělávání

pátek 22. února 2013 ·

V úvaze Digitální svět vzdělává nebo oblbuje jsem se snažil poukázat na rostoucí hrozbu, že našim dětem při uspokojování svých nižších digitálních potřeb nezbude dostatek zdrojů pro ty vyšší cíle, jako je uznání a vzdělávání. Přitom díky TEDu nemálo z nás přijímá myšlenku, že jsme na rozcestí.

Oblbování jde ruku v ruce se závislostí

Školy i rodiče společnými silami zodpovídají za to, aby se děti nepouštěly na digitální cesty plné blaženosti, které je však oblbují a víceméně jsou za úplatu. Není však nikterak výjimečná situace, kdy jsme místo spolupráce školy a rodičů/veřejnosti svědky přehazování zodpovědnosti. A když se dva perou, tak ti třetí (naše děti) se čím dál tím hloupěji smějí (viz opakovaný neutěšený stav gramotností v mezinárodních srovnáních). Toto oblbování přerůstá v závislost v naději, že prožiju "blaženost". Uvedu příklady:
  • Školy si cíleně či bezděky vytváří závislost na digitální technice a ještě je v tomto trendu utvrzujeme. Tato závislost je nezřídka spojena z blaženým očekáváním, že školou budovaný a zajišťovaný digitální svět osloví rodiče současných a nezřídka především potenciálních žáků.
  • Rodiče často bez výrazného smyslu pořizují svým dětem mobilní zařízení (notebooky, mobily a v poslední době především tablety). Přitom jsou v blaženém očekávání, že tímto si zajistí dětský vděk či dokonce jejich osobnostní rozvoj. 
  • Děti pak vytváří klima, že vlastnictví nějakého mobilního zařízení je znakem generační sounáležitosti. A tuto sounáležitost přenášejí do digitálního světa. V něm díky mobilitě nachází snadno dostupné blaho a dokonce "virtuální takyuznání a takyvzdělávání". O uznání a vzdělávání pak ve skutečném světě příliš nestojí, protože vyžaduji vyšší námahu. Dostupnost "blaha" bez námahy tudíž rychle vede k vybudování špatných návyků, které přerůstají v reálnou závislost.

Snižujme závislost na digitálních technologiích, posílíme tím jejich vzdělávací potenciál

Odhlédnu nyní od toho, že patřím mezi skeptiky souhlasící s nevyhnutelností kolapsu naší civilizace. Budu optimisticky předpokládat, že:
  • digitální technologie budou nadále prorůstat do společnosti, přičemž se bude posilovat mobilita;
  • budou vznikat stále sofistikovanější nástroje opírající se o internet;
  • digitální obsah převálcuje ostatní zdroje.
A v duchu mého pesimismu přidám, že:
  • digitální právo a etika budou pokulhávat za digitálními hrozbami i kriminalitou.
V takovém případě bychom neměli investovat energii do prohraných bitev, ale hledat možnosti, jak hrozby a rizika přetavit do příležitostí.

Kam tedy zacílit energii a zdroje?

  1. Mobilitu podporujme principem BYOD ("bring your own device")
    Ve spolupráci s rodiči otevřeme školní prostředí mobilním zařízením, která jsou ve "vlastnictví" dětí. Přitom nepovažuji za nezbytné dosahovat parametru 1:1. Dokáži si taktéž představit systémovou "hardwarovou"podporu pro děti z méně podnětného prostředí na jedné straně a mimořádně nadané na straně druhé.
    Podotýkám jen, že tento přístup sníží závislost škol na jimi pořizované, spravované a obnovované digitální technice, což mimo jiné i sníží tlak na údržbu školského hardwaru.
  2. Posilujme roli digitálních technologií v běžných životních situacích
    Současnost i předvídatelné trendy jasně dokazují, že potenciál digitálního světa není ve vzdělávání formalizovaném, který je většinou spojován s účelovými digitálními vzdělávacími materiály. Pro mne to znamená, že máme svou pozornost zaměřit na využívání potenciálu digitálního světa především v řízení lidí, jejich vedení a nemalou měrou v jejich sdružování.
    I zde podotýkám, že tento přístup sníží závislost škol na proprietálních "výukových programech", což taktéž sníží tlak na údržbu školského softwaru.
  3. Preferujme sdílení a kooperaci na úkor individualismu a soutěživosti
    Vrátím-li se ke své "civilizační skepsi", pak máme-li odvrátit hrozící kolaps, pak to nezajistí ani soutěž a ani geniální mozek jednoho individua (ve stylu "filmových trháků"). Naopak, kooperativní princip práce založený na sdílení intelektu jednotlivců dává naší civilizaci šanci. A právě zde dřímá potenciál sociálních médií.
    A opět podotýkám, že posilování kooperace co nejméně řízené centrálně sníží tlak na údržbu školského netwaru.
  4. Kvalita do školství především...
    Za jeden z klíčových ukazatelů úspěšné realizace výše řečeného je metodická a digitálně-odborná podpora. Tu nelze docílit tím, že se o "školní digitální svět" nezřídka starají nekvalifikovaní (byť většinou nadšení) lidé. A co hůř, často tuto práci vykonávají v chaotickém finančně-organizačně-právním prostředí. Štítky typu "ICT-kýhočerta funkce" tento problém neřeší.
    Proto neméně významným (z mého pohledu prioritním) úkolem je stabilizace údržby "školního digitálního světa" a to především na základních školách. Dle mého soudu jednou z nejefektivnějších cest je vytvoření sítě mikroregionálních údržbářů, kteří by měli na starosti více škol ve svém regionu. A není to nic nového, vzpomeňme na INDOŠe - v tomto punktu tento projekt byl dle mého soudu úspěšný, protože mikroregionální týmy prokázaly většinou svou akceschopnost a smysluplnost.

Převzato z autorova blogu Davidův sloupek

23 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
22. února 2013 v 11:14  

Nějak mi zřejmě uniká smysl tohoto textu. Chce snad autor říct, že používání digitálních technologií ve školství musí jít ruku v ruce s kompetencemi vyučujících? Na to stačí jedna věta, kterou slýcháme už řadu let.

peekaa řekl(a)...
22. února 2013 v 15:18  

+100

Anonymní řekl(a)...
22. února 2013 v 15:37  

Historické okénko:
BYOD ("bring your own device")
Ve spolupráci s rodiči otevřeme školní prostředí mobilním zařízením, která jsou ve "vlastnictví" dětí...
není nic nového.
První počítače Sinclair ZX81 do školy přinesli na ukázku žáci a ne učitelé, prvního walkmanna, rubikovu kostku, digitální hru, propisku s digitálními hodinami, digitální hodinky, přenosnou miniaturní televizi, vlastní notebook, vlastní první mobilní telefon, prvního diskmana, první MP3 přehrávač (kde učitel marně hledal, kde je tak maličká páska, kde by se tam točila?) také do školy přinesli žáci.
A v mnoha školách si už v 70. letech žáci začali sami nosit vlastní kalkulačky a v UN se hned řešilo, že jsou zvýhodnění a že by se to mělo zakázat a ÚV KSČ vydalo prohlášení k elektronizaci ve školství kde se pravilo zhruba to, že "elektronizace ve školství bude ukončena, až každý žák bude mít k dispozici elektronický kalkulátor s mnoha funkcemi".

Skok do dnešní doby:
Mnoho žáků středních škol má k dispozici notebook a pokud ho potřebují si ho občas nosí do školy. Mají mnohdy lepší vybavení než učitelé i škola (hw i sw).
Některé školy tolerují nebo podporují práci žáků na vlastním vybavení zcela běžně.
Některé školy nošení vlastních notebooků, externích harddisků a dalšího vybavení (z důvodů nejrůznějších obav) striktně zakazují.
Některé školy alibisticky nošení vlastních notebooků deklarativně zakazují a přitom žáci při vyučování své vlastní notebooky s plným vědomím učitelů používají, protože škola pro ně (nebo pro všechny) jinou vhodnou alternativu nemá.

Anonymní řekl(a)...
22. února 2013 v 19:38  

Jak říká první anonym, největší nebezpečí současného internetu vidím v rozmělňování zásadních textů do tisíců klonů. Bojíme se, že se žáci nebudou schopni v záplavě informací orientovat? Tak ji, krucinál, sami redukujme!

David Hawiger řekl(a)...
22. února 2013 v 20:55  

ad Anonymní 22.2.2013

Tak to jsem se asi špatně vyjádřil. Tak jsem to určitě nemyslel.

Budování závislosti (jakékoliv) nevede k rozvoji (kohokoliv-člověka nebo čehokoliv-instituce).
Nemůžu a ani nechci bojovat se závislostí tak, že budu vyzývat k "ničení strojů, které berou práci".

Takže se mi jeví jako jedním z nejvhodnějších způsobů posilovat roli "osobní zodpovědnosti a využívání příležitosti" tam, kde se to stává běžné.
Tím si dle mého názoru školy uvolní ruce k tomu, aby hledaly efektivní využívání digitálních technologií v životě školy (úmyslně se vyhýbám pojmu "vzdělávání").

Vím, že tento přístup má stále svá rizika. Nemyslím si ale, že nároky na jejich řešení jsou větší než kdybychom se ve školách honili za vidinou "školní interaktivity v každé učebně a na každém rohu chodby, klubu ..." a "stále moderního hardwaru do tří let a poslední verze softwaru".

Anonymní řekl(a)...
23. února 2013 v 0:50  

Je-li zavislost na digitalnim svete obdobna jako zavislost na cokolade (mineno v ramci sveta ditete), neni to buhvi co. Kdyz nam ji seberou, zanadavame, prozijem si abstak, ale nejspis to prezijeme.
Je-li ale zavislost typu zavislosti na elektrine, kdyz nam ji vypnou, nepomuze nam ani svecena. Budeme v pytli, kde je docela slusna tma.
A v tom je ten problem. Zabyvame se moznou zavislosti deti, ale litame v tom uz davno sami.
Sedych

Simona CARCY řekl(a)...
23. února 2013 v 6:53  

Inu, je to tak, stojime na krizovatce, ale nelomila bych hulku nad tim, ze jde o zasadni tragedii. Spolecnost se vzdy prehoupla pres problem dopredu. Treba, kdyz v Anglli zacaly jezdit prvni auta, spolecnost v obrannem reflexu naridila, ze pred kazdym autem musi bezet bezec s praporkem. A ono se to poddalo a dnes se tomu smejeme. V 60. letech minuleho stoleti vtrhla telvize masove nejdriv do obyvaku a o par desitek let pozdeji i do detskych pokojiku. A opet byl podobny povyk, jak televize skodi, jini zase tvrdili, ze byde vzdelavat a dalsi se obavali, ze ne vsechny deti budou mit stejny pristup k televiznim prijmacum/programum. V televiznich prijmacich se navic objevuji prvky socialniho inzenyrstvi jako tzv. detske zamky jako reliktv nasi vlastni orwelovstiny.
A presto dnes auta volne jezdi, televize prispiva ke vzdelavani a jsem presvedcena, ze se neni treba obavat, ze informacni technologie neprispeji ke vzdelavani. Jen je treba dat tomu vsemu primereny cas.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2013 v 9:11  

Když cesta od naučného, vzdělávacího, k zábavnému a lehkému je tak snadná, kdo by odolával.
Stačí pouhé kliknutí...
Než přejdete v knihovně od regálu s přírodní vědou ke stolku s denním tiskem, je na vás vidět a je to daleko, navíc tam ani ten -blesk nemají. Což teprve něco tvrdšího. A hlavně, pokecat o tom. Tam jsou ty závislosti. Je to snadné, je to sranda, je to cool.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2013 v 10:40  

Nemluvim tu o nebezpeci zavislosti psychicke. Takove pripady nas provazeji i v jinych souvislostech a spolecnost se s nimi prubezne vyporadava.
Mluvim o zavislosti fyzicke, tedy existencni a celospolecenske.
Napisme si na papir, co vsechno by se stalo, kdyby se draty vyrvaly ze zdi.
Sedych

David Hawiger řekl(a)...
23. února 2013 v 11:19  

K panu Sedychovi

Závislost na neobnovitelných zdrojích (kam zatím bohužel elektřina patří) je jednou z příčin mých skeptických stavů.
A závislost na elektřině rozhodně není "jen tak" - causa "Bulharsko a ČEZ" může být předvojem mnohem horších jevů. Potud souhlas...

Přesto existence relativně malých a energeticky nenáročných koncových zařízení typu smartphone a tablet dle mého soudu nebude na prvních místech "odstřelu" při hlubokých energetických krizích. To počítače, dataprojektory a podobně "velký a těžký hardware" na tom bude mnohem hůře.

Takže poprosím někoho zdatnějšího, zda by mi spočítal následující příklad. Mám modelovou základní školu s 25 místnostmi (v každém ročníku 2 třídy + nějaké odborné učebny) a 450 žáků (v každé třídě 25 žáků). Každá učebna má interaktivní tabuli, dataprojektor a běžný počítač. Krom tohoto má škola na 5 žáků jeden počítač (tj. dalších 90 ks). Kolik vydá škola na elektřinu, když tato zařízení poběží v průměru 5 hodin v každý pracovní den?
A to nepočítám finanční náklady na obnovitelnost těchto technologií, která se minimálně u počítačů sleduje na 3-4 roky.

Přitom si prosím tyto věci necucám z prstu - přečtěte si prosím poslední zprávu ČŠI.

Dokážete si představit, jak bude škola závislá za pár let na platbách za elektřinu, když už dnes nedokáže nikdo ani pořádně odhadnout, jak to bude s její cenou za 2-3 roky?

Mimochodem tento problém bude muset být řešen ještě do roku 2020, kam by měla dosáhnout právě otevřená diskuse nad Strategii ve vzdělávání. Z čehož vyplývá, že digitální technologie by měly být nemalou měrou v této strategii koncepčně řešeny. Prozatím se nastolené směry strategie o digitálním světě na několika místech zmiňují (či dokonce víceméně automaticky předpokládají jejich funkcionalitu), ale není na stole strategické uchopení této problematiky.

Fuj, to jsem se rozepsal...

Janek Wagner řekl(a)...
23. února 2013 v 11:30  

Davide, IWB s PC má spotřebu cca 400 W, provozní doba je cca 1000 hodin za rok tj. 400 kWh na třídu ročně, při dnešní ceně kWh to dá něco přes 2000 Kč. Mzdové náklady s odvody jsou při tom na jednu třídu asi 750 000 Kč. Doufám, že jsem se moc nespletl.

Anonymní řekl(a)...
23. února 2013 v 11:54  

Na život bez proudu a plynu by to chtělo lidstvo připravovat či trénovat - kurzy přežití v drsných podmínkách se přece mnohde dělají a často i velmi majetní rodiče tam posílají své děti. Nahradíme školy v přírodě s teplou sprchou a televizí s kurzy bez elekřiny. Jen to musí být poblíž nemocnice, pro jistotu. Četli jste zprávy, jak mladá generace do 40 let skomírá na desítky nemocí, které dříve čekaly až na sedmdesátníky? A kazí si zdraví od mala tisíci způsoby. Myslím, že ani elektřina je nezachrání.
Školní jídelna.

David Hawiger řekl(a)...
23. února 2013 v 17:54  

Janku, díky za reakci.
Hrubý odhad na jedno zařízení bychom měli. Kolik takových zařízení chceme, aby na průměrné škole bylo? Kolik to bude školu stát?

Svým pokusem zaměřit pozornost i na problém "energetické náročnosti" jsem nesměřoval do mzdové politiky. Nebo to má nějakou souvislost?

Janek Wagner řekl(a)...
23. února 2013 v 18:06  

Davide, chtěl jsem jen poukázat na to, že náklady na provoz IWB+PC ve třídě (při životnosti 5 let a reálné nákupní ceně cca 30 000 Kč) jsou stále o dva řády nižší než náklady na učitele.

Pytlik Blaha řekl(a)...
23. února 2013 v 19:17  

Tuhle mi partnerka naznačila, že je jí známa skutečnost, že náklady na vysavač, mixer a troubu jsou výrazně nižší než na mne. Zvláště pak, přihlédne-li k mojí životnosti.
A profesi.

David Hawiger řekl(a)...
23. února 2013 v 20:55  

Janku, dobrá - tuto souvislost jsem pochopil.. ;-).

A teď, kolik ročně vynaloží škola za energie v momentě, kdybychom optimálně školu zaplnili technologiemi dle našich stávajících představ? A kolik to asi bude stát cca za 5 let?

A co kdybychom spíše podporovali to, aby žáci pracovali ve stylu BYOD? Nebyla by to smysluplnější podpora?

Možná se mýlím a nepovažuji to za nepravděpodobné, ale docela bych stál o nějaký sofistikovanější výpočet ...

Janek Wagner řekl(a)...
23. února 2013 v 22:22  

Tablety přišly pozdě, ZŠ nakoupily 14 tisíc IWB. S tím už nikdo nic nenadělá.

Pytlik Blaha řekl(a)...
23. února 2013 v 23:04  

S tím už nikdo nic nenadělá.

Tady je možná jeden z našich problémů.
Přijde se se zajímavou myšlenkou, pár lidí se pro ni nadchne a pár jiných se chce dostat k penězům.
Z myšlenky se udělá téma a kolotoč se roztáčí. Kampaň, mediální masáže, vize příštích staletí, projekty, fondy, školení a předražené zakázky. A už to lítá a penízky se točí.
Občas se najde někdo, kdo poukáže na fakt, že se to mohlo pořídit i levněji a že to také není to jediné a zaručené řešení. Ale tito bloudi bývají obviněni z hnidopišství, zpátečnictví a hlavně z té naivity, přece. Protože všichni vědí, že to tak chodí, prostě. A že můžeme být rádi, že vůbec něco máme pro ty naše dětičky. Tak to bylo s Idošem, tabulemi, šablonami a já nevím s čím ještě.
A tak si někdo vyváží zadek v limuzíně a jiní mu dělají osli. V tomto konkrétním případě je nezpochybnitelná výhoda v tom, že si žáci, na rozdíl od interaktivních tabulí, mohou tablety přinést do školy sami a svoje.

Anonymní řekl(a)...
25. února 2013 v 8:04  

Spotřeba PC: záleží na výkonu a zatížení procesoru a dalších bloků, rozdíl je v i v klidovém stavu, jak psal Ondra Neumajer na http://ondrej.neumajer.cz/?item=pocitacova-ucebna-opomijena-spotreba-energie

Na provní pohled neviditelné energetické spotřeby jsou ale i v přenosu dat po sítích, včetně satelitů a gigantických i menších serverovnách (včetně chlazení), energie na výrobu celého toho železa, nebo spíš "křemíku" na kterém to všechno funguje, na udržování gigantických kvant dat na harddiscích, atd. A mimo jiné i ztráty času hledáním potřebných informací nebo souborů, čím víc jich je, tím déle a hůře se hledá. A navíc vzniká spousta plevelu, mezi kterým užitečné informace nejsou vidět, například různé maturitní přípravy žáků, které vyvěsí na web a pak nikdo neví, která informace je cenná a která pochybný kompilát a než se v tom někdo prohrabe, zabere spoustu času a energie.
To k energiím

BoBr řekl(a)...
25. února 2013 v 14:14  

Jen chvíli jsem koukal jinam a nestačím se divit. Máme nového vizionáře. Hloupé je jen to, že naše společné vize by ve skutečnosti měly být naprostou samozřejmostí. Myslím, že alespoň tak 10 let říkám v podstatě totéž, co David.

David Hawiger řekl(a)...
25. února 2013 v 18:32  

Ad Anonymní 25.2. 8:04

Díky za odkaz... ano, o to mi přesně jde. Jen to posuňme do dnešní doby a stavu, který považujeme za ideální (samozřejmě v kontextu, že těch zařízení nejvíce nakupuje a provozuje škola).
Pokud bych měl brát v potaz i jiné formy energie, pak je to především práce školních ajťáků (více či méně kvalifikovaných). Tu energii nelze vyvážit ani tou elektrickou... Bohužel pohříchu za tu elektrickou platíme bez mrknutí oka, za tu lidskou se nám jaksi nedostává...

K Bořkovi 25.2. 14.2.
Pozitivně udivit takového vizionářského nestora dá šichtu ;-). Zvláště, když se v žádném případě za vizionáře nepovažuji.
Nicméně ani v mém případě nejde o nějaké prozření ... jen jsme se prostě po určitou dobu zahleděli do směru interaktivně-tabulovým... a na myšlenky ve stylu "online úložiště informatické gramotnosti", "síť školních informatických center" nebo "notebook každému učiteli" nebyly dostatečně "IN". Ale uznávám, nepsal se rok 2003...

Anonymní řekl(a)...
26. února 2013 v 7:34  

Oblbování nebo spíš obluzování digitálními rozkošemi je věc byznysu, který potěšení prodává a má z toho zisk a cílová skupina (děti) nemůže odolat a utrácí peníze za čím dál dokonalejší železo a čas za adrenalin při stále důmyslnějších hrách - viz Bezva křesílko na hraní .

Je to sice OT, ale dávám to pro ilustraci, neboť i (domělý) znalec zírá, kam ta technika v domácnostech spěje.

Anonymní řekl(a)...
26. února 2013 v 9:09  

Rad bych videl, co to s takovym bezva kresilkovym paranem nadela, az po letech vertikalniho drncani pred diplejem na vlastni kuzi pociti horizontalni setrvacnost pohybu auta po naledi na dalnici D1.
Sedych

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.