Přečtěte si: Jiří Nantl: Jednotná škola? Časem asi ano.

K debatě o selekci v našem vzdělávacím systému publikujeme další lednový rozhovor z Akademie Lidových novin, v němž náměstek ministra školství Jiří Nantl vysvětluje, proč potřebujeme uvažovat o strategii vzdělávací politiky a proč je důležité zabývat se tím, že rozdělujeme děti příliš brzo do různých vzdělávacích proudů. Je ale na místě se ohradit proti titulku článku a s ním spojené větě z rozhovoru. To, k čemu máme směřovat, je škola pro všechny, ne jednotná škola. To je zásadní rozdíl, který zatím nezohledňujeme.


Z rozhovoru Radky Kvačkové s Jiřím Nantlem v ČeskoMluví.cz/Akademii Lidových novin vybíráme:

LN Mnozí pedagogové ale tvrdí, že dítě, kterému se nedostane v raném dětství adekvátní sociální podpory, může mít ve školním věku podobné problémy jako dítě s lehkým mentálním postižením.

Jistě, na tom se všichni shodují, ale spor běží o to, zda tuto podporu mají poskytovat specializované instituce, nebo zda má být prioritně dostupná v běžných školách. I z našich oficiálních zdrojů navíc víme, že s reintegrací žáků do běžného vzdělávání jsou problémy. Česká školní inspekce identifikovala případy žáků, kteří zůstávali v základních školách praktických, ačkoli už k tomu nebyl žádný důvod. Je to velmi komplexní problém. My se proto chceme podívat se školskými asociacemi na statut přílohy o vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Zdůrazňuji, že tato debata není o rušení nějakých škol, což je velmi povrchní vnímání celé věci, ale o vyjasnění statusu a obsahu vzdělávacího programu. V každém případě musí být zajištěno, aby se s žáky, kteří mentálně postiženi nejsou, ve vzdělávání nezacházelo jako s mentálně postiženými. Připravuje se změna diagnostiky, je k tomu pracovní skupina a mělo by to být připraveno do začátku příštího školního roku. Chceme upravit vyhlášky o speciálním vzdělávání tak, aby se znemožnily některé prvky, které mohou vyvolávat dojem, že jde o segregaci. Ono to má ještě jeden rozměr a tím je měnící se poptávka společnosti. Výzkumy, které máme k dispozici, ukazují, že mladší rodiče, kteří mají postižené děti, budou stále víc požadovat, aby tyto děti chodily do běžné školy s ostatními, takže my stejně musíme přemýšlet, co dál. Společnost perspektivně bude stále méně akceptovat oddělené vzdělávání. Dnes to ovšem politicky není lehká situace. Na jedné straně máme skupinu, která nechce žádnou změnu, a na druhé skupinu, která říká, že to, co děláme, není dost.