Lenka Matoušková: Zahuštěný školní rok

Z pohledu českého ředitele základní školy nebylo peněz nikdy nazbyt, obvykle se však střídala období, kdy nebylo na platy, s těmi, kdy nebylo na provoz a na pomůcky. Školství a šetření jsou vládní priority, tak proč to nezkombinovat?


Z pohledu českého ředitele základní školy nebylo peněz nikdy nazbyt. Obvykle se však střídala období, kdy nebylo na platy, s těmi, kdy nebylo na provoz a na pomůcky. To odpovídá financování ze dvou základních zdrojů, kdy platy, základní učebnice, vzdělávání pedagogů a další osobní náklady jdou přímo ze státního rozpočtu prostřednictvím takzvaných normativů, zatímco provoz platí zřizovatel. K tomu může škola získat další prostředky za družinu, za školku, různé pronájmy, kroužky a podobně.

Normativy se odvíjejí od počtu žáků. Čím víc žáků v jedné třídě nebo na jednoho učitele, tím víc peněz připadá na jeho plat. Kdyby byli ředitelé hlavně ekonomové, tak už dávno nacpali do tříd co nejvíc žáků a platy by stouply. Protože jim jde obvykle hlavně o žáky a o kvalitu výuky, tak to dělají velice neradi. Ono se taky ve třídě se třiceti puberťáky učí dost špatně, výhodné je to opravdu jen ekonomicky.

A protože život bývá složitý, situace se často dále komplikuje. Máte dvě krásné první třídy s dvaadvaceti dětmi, potom se jich pět odstěhuje, v páté třídě jde dalších pět na gymnázium a máte najednou třicet čtyři dětí, na dvě třídy málo, na jednu moc.

Už skoro nevystačíte s rozpočtem, jenže ministruje pan Dobeš, který se rozhodne učitelům přidat. A přidá. Zvýší se tabulkové platy kvalifikovaným pedagogům, do rozpočtu se přidá jen maličko, vezmi to, řediteli, z odměn. Z jakých, ptám se coby zmatený ředitel, který už nějakou dobu téměř žádné odměny nevyplácí, protože na ně nemá. Za pár měsíců, asi aby to těm nekvalifikovaným nebylo líto, dostanou přidáno i oni. V tabulkách, rozpočet se opět téměř nezmění. To už si zoufalý ředitel trhá vlasy a z peněz vybraných na školku a družinu, za které dříve kupoval pastelky a hračky, zacpává děravý rozpočet na platy vychovatelek a učitelek.

A ještě vlastně to šetření, vážený řediteli, krátíme vám původní rozpočet. - Který, ten co nepokryl ani ty tabulky?

V novinách se píše, jak si učitelé zase polepšili. Ano, polepšili si mladí, nekvalifikovaní i kvalifikovaní, minimalizovaly se rozdíly mezi platovými stupni, které navíc přestaly být zcela závazné. To by bylo super, kdyby….. Kdyby bylo celkově víc peněz. Kdyby bylo alespoň dvacet procent rozpočtu na takzvané nadtarify, tedy na osobní ohodnocení a odměny, čímž by bylo možno motivovat dobré a výborné pedagogy.

Takhle dostanou všichni skoro stejně, bez ohledu na kvalitu práce. K čemu to vede, je nasnadě. Již dlouho mám divný pocit, že se nadprůměrnost nehodí, že není dobře vybočovat z davu, a to navzdory oficiálním proklamacím.

Ve Finsku, v zemi s momentálně nejlépe hodnoceným vzdělávacím systémem v Evropě, vsadili na vzdělání jako na opravdovou prioritu. Je bezplatné, studium na pedagogické fakultě je prestižní záležitost, mohou zde studovat jen ti nejlepší. Tomu potom odpovídá prestiž učitelského povolání, a to včetně vysoce nadprůměrného finančního ohodnocení. Špičkové vybavení škol je samozřejmostí.

U nás šetříme. Jak už je snad národním zvykem, tak přesně tam, kde se nám to nejvíce vymstí. V přeplněných třídách budou učit frustrovaní učitelé za pomoci improvizovaných pomůcek. A protože se šetří i v obcích, tak to bude v nevymalovaných třídách se stokrát opravovaným nábytkem.

Raději těch nářků nechám a jdu přemýšlet, čím zaplatím učebnice pro prvňáky, protože škola má povinnost vybavit je bezplatně, přičemž zároveň byla zrušena účelová dotace na vybavení prvňáků, rozpočtová položka na učebnice se smrskla ještě víc než ta na platy, takže se blíží nule, z provozu neušetříme, co vyděláme, nestačí ani na papír...

Třeba se ale vysoká hustota žáků ve třídách nakonec promění ve výhodu. Až ředitelé z úsporných důvodů konečně odhlásí příliš drahé ústřední topení, budou se děti moci k sobě lépe přitisknout, aby jim nebyla taková zima.

Článek zveřejněn i v Deníku Referendum