Přehled obsahu prvních oficiálních výstupů evropského projektu iTEC, který je v poločase běhu a jehož cílem je sladit využívání technologií ve školách s budoucím vývojem školství.
O evropský projekt iTEC, o němž jsme tento týden již jednou referovali (iTEC – Inovativní technologie ve třídě budoucnosti), se zajímám od samého počátku. Když se na podzim 2010 rozjížděl, byl jsem agenturou NAEP (DZS) požádán, abych zformuloval stanovisko k našemu případnému zapojení. Tento projekt je pro obor vzdělávacích technologií mimořádně zajímavý hlavně tím, že se podobně jako Spomocník zabývá zkoumáním budoucího vývoje a snaží se učitele navést na cestu, která je se zjištěnými skutečnostmi v souladu. Proto jsem naše zapojení samozřejmě jednoznačně doporučil.
Má zpráva měla tři části, které inspirovány právě tvorbou prognóz budoucnosti popisovaly různé možnosti zapojení do projektu – plné, přidružené a žádné. Dovolím si citovat z komentáře k té třetí variantě.
„Tou poslední možností, jež je mimochodem pro oblast vzdělávacích technologií naší politické reprezentaci dlouhodobě vlastní, je ignorování tohoto významného evropského projektu i jeho výsledků - podobně jako je tomu i u jiných podobných evropských aktivit (např. Doporučení evropského ICT clusteru). Je to důsledek neexistence koncepce v této oblasti. Bude-li vývoj nezměněným způsobem ještě nějaký čas pokračovat, je na místě očekávat ty nejkrizovější radikální scénáře vývoje. Studie OECD, jež se též pokouší předpovídat budoucnost školství (Schooling for Tomorrow - The Starterpack: Futures Thinking in Action), nazývá tomu odpovídající scénář vývoje Zhroucením vzdělávacího systému (Scenario 6: System meltdown, str. 46).“
Jistě si umíte představit, jak se tato má slova zamlouvala organizaci přímo řízené MŠMT v době, kdy nastupoval pan ministr Dobeš. Jelikož jsem odmítl text upravit, nakonec jsme se rozešli ve zlém. Jak vidno, přesto se naše země nakonec do projektu zapojila alespoň dodatečně a asociovaně. To je dobře. Snad je tedy zřejmé, proč se o něj i nadále zajímám alespoň neoficiálně a budu jeho výsledky nezávisle komentovat. Přímo souvisí s tím, co děláme, a může nám být v lecčems užitečný.
Závěry průzkumu mínění učitelů a žáků
Ve své první výstupní studii iTEC na jaře tohoto roku zveřejnil výsledky zkoumání názorů 1200 s technologiemi pracujících učitelů zapojených do projektu a 284000 žáků [1]. Je pod ní jako hlavní autorka podepsána Alison Oldfield z prestižní britské Futurelab. Zde jsou hlavní závěry.
Důvěra učitelů v technologie
- Přestože většina zúčastněných učitelů považuje svou ICT gramotnost za dostatečnou či vysokou, mnoho z nich technologie po většinu času přímo ve výuce nepoužívá. Je obtížné odhadnout, proč tomu tak je. Pravděpodobně nemají dostatečný přístup nebo si nejsou jisti, jak a proč technologie používat.
- I když se způsob a rozsah využití technologií při výuce značně liší, většina respondentů průzkumu z řad učitelů je přesvědčena, že s technologiemi pracují více než jejich kolegové a že celkový objem jejich využití technologií roste. To znamená, že jsou přesvědčeni o své způsobilosti aplikovat vzdělávací technologie navzdory tomu, v jak malé míře se to děje.
- Učitelé používají mnoho různých technologií k různým účelům, ale za nejužitečnější považují ty aplikace, které jsou spojeny s učitelem přímo řízenou výukovou aktivitou (např. interaktivní tabule, data-projektor).
- Učitelé, kteří prohlašují, že mají v technologie důvěru a jsou kompetentní je používat, ve skutečnosti asi tak dokonale schopní nejsou. Více než ¼ stále považuje zavedení technologií do výuky za obtížné, velká většina ve všech zapojených zemích by se ráda zúčastnila dalšího vzdělávání v metodice aplikování technologií a početná skupina žádá přesvědčivé důkazy o vhodnosti zavádění ICT do výuky.
- Často zmiňované překážky ve využívání technologií nejsou učiteli vnímány jako zásadní problém. K nejčastěji jmenovaným překážkám patří nesoulad se školním vzdělávacím programem, rizika bezpečnosti a otázky hodnocení výsledků.
- Z výsledků vyplývá, že v zúčastněných zemích mají učitelé k dispozici technickou pomoc, přístup k technologiím a podporu profesních učitelských sítí na mezinárodní úrovni. Tento servis má však velmi různorodou podobu a liší se co do rozsahu i úrovně. Může to být tím, že učitelé používají velké množství různých přístrojů. A lze tím možná zdůvodnit i ten fakt, že více než ¼ učitelů považuje zavedení technologií do výuky za obtížné, i když zároveň sami sebe považují za kompetentní. (Je ironií, že česká Country Report on ICT in Education za rok 2011 odkazovaná z tzv. iTEC Knowledge Map se zabývá hlavně RVP, který ICT vůbec neakcentoval, a jako hlavní důkaz podpory v této oblasti uvádí ukončený projekt Metodika II s Metodickým portálem RVP.cz.)
0 komentářů:
Okomentovat