Přečtěte si: Plošné testování násobí sociální nerovnosti

O rizikách standardizovaného testování v 5. a 9. třídách s profesorem University of London, Stephenem Ballem.

Z rozhovoru Milana Pola a Romana Švaříčka s Stephenem Ballem v Online.MUNI.cz vybíráme:

Od poloviny minulé dekády máme v českých školách nové, dvouúrovňové kurikulum. Centrálně poskytuje určitý rámec a od škol se očekává, že si vytvoří své vlastní, školní kurikulum. Tím se mimo jiné tak trochu nabourává tradiční struktura kurikula, neboť se klade větší důraz na mezipředmětové vztahy a na klíčové kompetence. Někteří kritikové tvrdí, že kurikulum se tak v důsledku vyprazdňuje či rozřeďuje. Jiní si myslí, že zvenčí musíme to, co se ve škole odehrává, více kontrolovat, abychom předešli extrémům. Co si o tom myslíte? 


V jistém smyslu tu máme politický protiklad mezi kontrolou výkonnosti a kontrolou kurikulární. Kontrola výkonnosti je nepřímá, stanovují se cíle nebo se provádějí měření a vzájemná srovnávání mezi institucemi, aniž by se zasahovalo do praxe. Ale kurikulum, vymezení kurikula, to je přímá kontrola, při níž lze skutečně do praxe zasahovat a praxi určovat tím, že utváříme její rámec.


Za určitých okolností to jde velmi špatně dohromady, protože výkonnost má vliv na to, jak je organizováno kurikulum a jaké jsou jeho priority. Jedním z následků je pak velice často zúžení kurikula tak, že se soustředí jen na věci, které se měří, a zanedbává věci, které se neměří. Obvykle to znamená soustředění na gramotnost, matematiku, technické dovednosti a přírodní vědy, kdežto humanitní obory, vystupování žáka, dramatická výchova a podobné věci jsou na okraji zájmu. Ale obojí jako by se zase po celém světě posouvalo — v řadě zemí se myslí na to, že je potřeba dělat testy i měnit kurikulum. Řekl bych, že to jde ruku v ruce s globálními vzdělávacími diskursy kolem znalostní ekonomiky, přípravy žáků na jiný typ pracovního života. Mnohde dochází k určitému posunu od důrazu na vyučování a vědomosti k důrazu na učení se a dovednosti.