Libor Rouček: Za koho kope ministr Dobeš?

Za české školství určitě ne! Josef Dobeš není pro chaotické a netransparentní řízení resortu zdaleka jen terčem opozice. Zdá se, že pedagogičtí odborníci již také ztratili trpělivost s údajně „nejlepším polistopadovým ministrem školství“. V dopise premiérovi požadují jeho odvolání z vlády poté, co Dobeš předložil další nedomyšlený a překotný návrh - tentokrát na plošné testování školáků, které by rozhodlo o jejich pokračování na středních školách.


Tento plán je dalším střípkem do mozaiky Dobešova bizarního ministrování, které může mít nedozírné následky pro české školství. Za nejzávažnější hrozbu lze však považovat jeho reformu vysokých škol. Její návrh byl vytvořen narychlo a v pološeru, tj. bez diskuse s těmi, kterých se hlavně týká (Radou vysokých škol, Českou konferencí rektorů, akademickými senáty a vědeckými radami).

Podle návrhu reformního zákona bude od roku 2013 zavedeno školné, a to bez toho, aby ministerstvo analyzovalo dopady takového kroku na státní rozpočet, školy a možnosti studentů školné splácet. Nejen studenti se aktivizují proti školnému. Rada vysokých škol jeho zavedení zcela jednoznačně odmítla. Akademici poukazují na skutečnost, že v zemích, kde bylo zavedeno školné, se jeho výše skokově zvyšovala, což vede k tomu, že univerzity a vysoké školy opouštějí silně zadlužení absolventi. V Dobešově návrhu se hovoří o 20 tisících korunách za rok studia, což se dnes někomu může jevit jako mírná suma.

Uvědomme si však, že jakmile bude školné jednou zavedeno, bude nadále možné jedním hlasováním parlamentu jeho výši stupňovat. A nejen to. Zahraniční analýzy ukazují, že zavedení školného ke zvýšení kvality studia nepřispívá (Velká Británie, vybrané spolkové země v SRN). Sociální demokracie školné od začátku odmítá jako nepřijatelnou překážku pro rovnost šancí z hlediska dostupnosti vzdělání. ČSSD pro to má nejen ideové, ale i velmi pádné empirické důvody.

Jaký je závěr? Efekt školného pro kvalitu vysokého školství je mírně řečeno neprůkazný (kromě komercionalizace škol, která z univerzit dělá firmy). Budoucím studentům se zvyšuje nejistota a pro společnost se dramaticky zhoršuje využívání lidských zdrojů tím, že se zavádí bariéra pro talentované lidi ze sociálně slabších vrstev. Státnímu rozpočtu pak paradoxně hrozí, že se kvůli zárukám za půjčky na školné ještě prohloubí jeho dluh. Jednou z Dobešových variant je například zřízení dodatečného úřadu pro správu finanční pomoci studentům.

Jediný, kdo se tudíž ze školného může radovat, jsou bankéři. Že vám to něco připomíná? Pokud vám školné připomíná historku s průběžným a fondovým financováním důchodů, není to podobnost čistě náhodná.

Stalo se smutným standardem současné vlády pohodlné většiny, že se neobtěžuje propočítávat ani finanční (natož společenské) dopady jednotlivých reformních zákonů. Vláda má zkrátka a dobře školné v koaliční smlouvě. Josef Dobeš si může spokojeně odfajfkovat úkol předložit zákon do konce roku. Co na tom, že je návrh nekoncepční a odborná veřejnost na něj neměla vliv?