David Hawiger: Červenému tlačítku do škol dávám červenou!

V poslední době se nejen ve školském prostředí objevilo opět zajímavé téma, související s využíváním "počítačů" ve školách - projekt Červené tlačítko. Stojí-li někdo u můj názor, pak  já říkám NE na školních počítačích. A proč ne?


Pohled ryze technický

Nejprve pohled administrátora informačního systému školy. Je nainstalovaný software bezpečný? No nejsem si jist a článek Červené Tlačítko pro ... si asi autor z prstu nevycucal. A také si stačí prohlédnout stránku Stáhni Červené tlačítko a výčet podmínek pro instalaci asi hovoří za vše.

Jádro pudla - svoboda a zodpovědnost

Jestli někdo hodlá splnit technické podmínky instalace na počítači doma, je to jeho svobodné rozhodnutí a přebírá si za to plnou zodpovědnost. Stane-li se však, že někdo hodlá tuto zodpovědnost přenášet na školu, pak by si měl minimálně zajistit jako partnera samotné MŠMT (a k tomu se ještě dostanu).

Je však pro naši společnost příznačné, jak přenáší svou zodpovědnost v oblasti "starání se o děti" na vzdělávací soustavu a tedy fakticky na školy. A jakmile se v takovém povědomí profiluje "společenská poptávka", milerád na ni naskočí rodič. Proč on by si měl dělat starosti s Červeným tlačítkem, když to by dle jeho představ měla řešit škola. Naše školství přece plní výchovně-vzdělávací roli.

Tím neříkám, že škola nemá do svých "osnov" zařadit problematiku "bezpečného internetu". To dozajista ano, ale má v této oblasti především umožnit vzdělání, nikoliv nepřetržitě vychovávat!

A v této souvislosti snad poslední poznámku - uvažujme, kdo je nejrizikovější cílovou skupinou. Především ty děti, které u počítače vysedávají nemálo hodin denně a nezřídka bez přímého či nepřímého dohledu dospělého. A toto se rozhodně neděje ve školách - tam prostě na to nejsou podmínky - kolik času stráví průměrný žák vaší školy u počítače bez jakéhokoliv dohledu?

MŠMT a jeho spoluzodpovědnost za "IT na školách"

Chtěl bych dále upozornit, že MŠMT není partnerem projektu. Pokud tak činilo s rozmyslem, zaslouží si v tomto punku uznání. Nutno však upozornit, že v mediích jsem zaregistroval větu ve stylu "doufejme, že se červené tlačítko brzy stane nedílnou součástí školních počítačů". Klasický příklad novinářské zkratky, který se dostane do po(d)vědomí nemalé části cílových skupin ( nejen rodičů, ale i ředitelů škol a třeba některých školských informatiků).

Pak ale není zbytí a někdo se ze školského prostředí musí pokusit "narovnat stav věcí veřejných". A takto nemůže činit ani učitel informatiky ani ředitel školy a dokonce ani zřizovatel (tedy pokud se nezhostí role "nařizovatele červených tlačítek na své škole"). Nejpřirozenějším hybatelem (a tedy i oponentem) v oblasti celorepublikových "konceptů" využívání IT ve školství je dle mého soudu jednoznačně MŠMT. A je-li tomu tak, pak vyvstává logická otázka - "Kdo má na MŠMT na starosti IT ve školství?" Rád bych se totiž na něj obrátil s žádostí, aby k Červenému tlačítku zaujal postoj.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho blogu.