Každý podnik chce oslovit a získat právě vás, a tak se vyzdobuje, co nejvíce vyčnívá do chodníku visícími cedulemi, aby tak zmátl nevidomé, přeřvává okolní hluk stále týmiž zahraničními interprety a ve výloze ukazuje co možná nejvíce ze své nabídky. Rozhlédnete se kolem a ze všech stran na vás promlouvají vývěsní štíty, směrové cedule, zákazy, informační panely, názvy ulic…
Ulice v sobě odrážejí mnoho ze svých obyvatel. Už nejsou místem, kde se mohou lidé v klidu zastavit, popovídat si, posedět. Doba si vynutila pohyb, a tak se ulice stala místem přesunu lidí v prostoru. Symbolem této skutečnosti se stal všudypřítomný automobil. Ulice jsou pro chodce čím dál méně bezpečné, chodníky začínají plnit funkci parkovišť a málokdo vám dá přednost při přecházení na zebře. Ulice jsou ovšem i místem obchodů, bank, provozoven služeb atd. Každý podnik chce oslovit a získat právě vás, a tak se vyzdobuje, co nejvíce vyčnívá do chodníku visícími cedulemi, aby tak zmátl nevidomé, přeřvává okolní hluk stále týmiž zahraničními interprety a ve výloze ukazuje co možná nejvíce ze své nabídky. Opodál hučí kompresor u narychlo postavené ohrady, kolem projíždí reklamní tramvaj, chodci uskakují, uhýbají houkající sanitce a bezostyšnému taxikáři, který ji bleskurychle následuje. Rozhlédnete se kolem a ze všech stran na vás promlouvají vývěsní štíty, směrové cedule, zákazy, informační panely, názvy ulic…
Nejstarší písemné projevy do dnešního vzhledu ulic příliš nezasáhly, až teprve baroko začíná více užívat písma. Podstavce soch byly popisovány latinskými nápisy provedenými více či méně zdařilými variacemi římské kapitály a na domech se sporadicky objevilo pár slov ve štuku či v kameni. Významný zásah do „nepopsaných“ ulic přišel až v polovině minulého století nejen v souvislosti s rozmachem podnikání a průmyslu, ale i se stoupající gramotností obyvatelstva. V masovém měřítku se začínají objevovat vývěsní štíty obchodů či hospod, klasické dřevěné výkladce se skleněnou výlohou a nápisem s názvem živnosti a se jménem obchodníka na celou šířku obchodu, z nichž se některé zachovaly v téměř původní podobě. Jména domů nebo obchodů se objevují na domech i ze štuku nebo namalované na omítce. Rozvoj kapitalismu s sebou přinesl i nevídané rozšíření reklamy. Tisíce poutačů malovaných na plechu či na dřevě chtě nechtě zaplavily česká města. Reklamní smaltované cedule, dnes tolik vyhledávané sběrateli, jsou všude a každému na očích. Přetrvaly dodnes jen ve formě názvů ulic a domovních čísel v některých městech. Písmo používané na těchto cedulích pochází z minulého století a pro svou dobrou čitelnost se jen s malými obměnami stále používá.
V době secese se objevuje nová forma reklamy — barevný plakát. Do té doby řemeslný výrobek se proměnil ve svébytný umělecký druh. Kombinace velkého množství různých řezů písma a ornamentů, jak je známe z plakátů na první představení v Národním divadle, ustoupila výtvarnému pojetí. První český barevný plakát byl dílem Vojtěcha Hynaise a zval na Všeobecnou zemskou výstavu v Praze v roce 1891. (1. plakátovací sloup byl patentován v Londýně roku 1824.) Za posledních sto let k plakátům ještě přibyly billboardy, světelné noviny, poutače, reklamy na dopravních prostředcích a grafitti.
Tvorba grafitti je podivným fenoménem současnosti. Sprejované klikyháky na vagónech metra, šedém betonu předměstských sídlišť, ale i na památkách nejsou často ničím jiným než zašifrovanými logotypy vlastního jména nebo přezdívky. Ač se jejich autoři prezentují jako „umělci“, svou neúctou k hodnotám druhých se řadí spíše po bok vandalům, jak o tom svědčí např. zničené žulové obložení stěn Nové scény Národního divadla. Písmo vycházející z estetiky komiksů se vyznačuje maximální mírou stylizovanosti, propojení a zjednodušení jednotlivých liter vedoucí k jeho naprosté nečitelnosti. Myslím si, že se jedná o pomíjivý jev ve vztahu k písmu, na který se brzy zapomene stejně jako na deformaci písma tak oblíbenou v secesi.
Gigantickým zahraničním, ale i tuzemským firmám málo záleží, jestli se jejich reklama hodí do prostoru, kde bude umístěna. Stejný poutač na McDonald’s najdeme po celém světě bez ohledu na to, že zrovna pražskou Vodičkovu ulici hyzdí, odpudivá „retro“ reklama na prací prášek Persil, která straší na Můstku, dělá hlavnímu městu ostudu již několik let*. Přemíra billboardů a reklamy již způsobila, že si jí příliš nevšímáme. Obávám se ale, že si reklamní stratégové vymyslí další způsob jak oblbnout zákazníka, aby koupil jejich zboží, který bude k okolnímu prostředí ještě méně citlivý než billboardy na historických domech překrývající jejich krásné fasády.
Nevhodně zvolený řez nebo kombinace řezů
Je jeden z největších nešvarů současné typografie. Často se vyskytují na jedné tabuli či na jednom plakátu najednou písma tak podobná, jako je např. Avantgarde, Futura a Helvetica, nebo se písma navzájem nevkusně kombinují. Paradoxní je obliba písem na štít obchodu naprosto nevhodných, jako jsou„ručně“ psané písma typu Brush Script, secesisující Arnold Böcklin nebo švabachový Fette Fraktur ad. Tyto řezy vynikají nízkou mírou čitelnosti, a proto je třeba používat je opatrně (nebo raději vůbec…). V nabídkách firem vyrábějících nápisy právě taková a další velmi stylizovaná písma zaujímají značnou část, a proto ani nepřekvapí postmoderní řez písma použitý na barokním domě nebo „secesní“ štít na paneláku.
Nevhodná barevnost
Barevnost obchodu o jeho zaměření leccos napoví. Není tak dávno, kdy všechny prodejny ovoce a zeleniny byly žlutozelené, zatímco maso a uzeniny tmavě červené. Nyní se na ulicích čím dál častěji objevují křiklavé nebo reflexní barvy. Pochopitelné jsou na silnicích, kde mohou pomoci snížit nebezpečí plynoucí ze stále se zvyšujícího provozu. „Tradiční“ jsou na obchodech, které nabízejí výjimečnou slevu nebo avizují novou službu. Ale pro prodejnu potravin či trafiku jsou naprosto nevhodné.
Parter nejen historických domů se za poslední roky výrazně změnil. Výlohy obchodů s potravinami se zbarvily do ruda, aby prodaly více Coca-Coly, symbolem trafiky se stal velbloud, všude vlají praporky s reklamou na žvýkačky Wrigley‘s nebo zmrzlinu Algida. Dveře do obchodů jsou polepené barevnými samolepkami, interiéry jsou plné plakátů. Agresivní barevnost měla upoutat kolemjdoucí, ale začíná pomalu otravovat. A tak se zase pomaloučku vrací vkusné obchody s jednoduchými, ale naprosto sdělnými štíty.
Nevhodná velikost
Bez ohledu na okolí se mnozí obchodníci snaží mít své označení co největší. Fasády domů znehodnocují tím, že nerespektují architektonické členění. Velké hranaté světelné tabule, tak oblíbené našimi podnikateli, ubližují snad každé fasádě. Samotné názvy některých obchodů dokonce ustupují logotypům firem, jejichž zboží prodávají. Již zdálky můžeme spatřit červený symbol Marlboro, ale nápis tabák najdeme až při pohledu zblízka.
Nekvalitní provedení
Je pro dnešní dobu typické. Nápisy nad obchody se po několika letech odlupují, jsou špinavé, nečitelné. Samolepicí fólie sice umožňují rychlou výrobu cedule, ale zaměstnanci firem, které je nabízejí, mají většinou minimální grafické vzdělání a nízkou úroveň znalosti pravopisu, mj. proto se často dočteme o „autech pro vaší rodinu“ nebo o fyrmách s ypsilon.**
Písmomalíři na sklo či na omítku mají obvykle větší zásobu písem i barev, ale v porovnání s fóliemi jim práce trvá déle a není tak přesná při reprodukci logotypů.
Bezcitnost k okolí
Jako jediný příklad uvedu cukrárnu Amadeus a sousední prodejnu potravin na Národní třídě v Praze na vrcholně secesním domě, který patří mezi turisty nejfotografovanější objekty v Praze.*** V osmdesátých letech citlivě vytvořený portikus z měděného plechu byl polepen červenými samolepkami inzerující prodávané zboží, na které je ještě křídou psaná aktuální nabídka. Nápisy jsou provedeny ubohými písmy, která nemají ani s obchody, natož s prostředím nic společného. V těsné blízkosti tepaných vrat do známé kavárny Viola svítí logo pivovaru a vlají reklamní praporky a skla výloh jsou orámována modrými pruhy s logem Pepsi. To vše v centru města na jednom z nejkrásnějších pražských domů.
Kam bude směřovat další vývoj? Možná se ve školách při výtvarné výchově bude klást větší důraz na písmo a jeho zákonitosti, možná majitelé obchodů svěří jejich vzhled do rukou odborníků, možná několik krásných vývěsních štítů rozpoutá vlnu nových vkusných nápisů, možná si lidé uvědomí hodnotu historických fasád, možná… vše ještě dlouho zůstane tak, jak je.
Tento nadčasový článek byl poprvé publikován v časopisu TYPOGRAFIA 1/97, autor ho laskavě pro Českou školu doplnil následujícími poznámkami.
Poznámky ze září 2005
* Reklama na Persil již na Můstku nestraší. Místo ní zde stojí palác Astra II, který architektonicky ukončuje tuto stranu Václavského náměstí v Praze.
** Paradoxně má nízká trvanlivost nápisů ze samolepicích folií i výhodu – ty nejošklivější nápisy musejí být chtě nechtě po několika letech udělány znovu. Grafické cítění se za poslední roky poněkud zvýšilo, a tak se stále častěji objevují štíty pěkné, z kvalitních a trvanlivých materiálů.
*** Místo cukrárny je v tomto domě nyní knihkupectví Academia, které se k domu chová slušně. Parter byl rehabilitován
Filip Blažek
0 komentářů:
Okomentovat