Nad soukromými školami se i patnáct let po jejich vzniku v Čechách vznášejí otazníky. Chce stát soukromé školy, nebo nechce? Pokud jde o školy vysoké, lze říci, že státním orgánům nevadí. Jinak je to ovšem u škol základních a středních…
Existují v Čechách soukromé střední školy?
Základní otázkou je, zda v Čechách vůbec existují soukromé školy a zda je tak můžeme nazývat… Samozřejmě máme školy s dovětkem „s.r.o.“, které jsou de jure soukromé, ale de facto dostávají značné příspěvky od státu (až 90 % neinvestičních nákladů). Díky tomu je má stát pod kontrolou. Dokonce školám může dotace snížit na základě vyjádření České školní inspekce, která školu vyhodnotí jako špatnou. Pro soukromou školu je odebrání značné části státního příspěvku zničující. V některém ze svých starších článků jsem psal, že škola, která je špatná, se rozhodně nezlepší tím, že jí vezmeme peníze na další rozvoj. Naopak by měla zdarma dostat metodickou pomoc, aby byla co nejdříve zjednána náprava! Stát má přece zaručit svým občanům, že se jejich děti budou vzdělávat v kvalitní škole, nikoliv, že budou postihovány krácením finančních prostředků na pomůcky, učitele a chod školy. Bída ke kvalitě nevede.
Tato hrozba odebrání finančních prostředků nehrozí státním školám, přesněji školám, které zřizuje obec, kraj či ministerstvo. Zdá se, že soukromé školy jsou v tomto případě v nevýhodě, ale měl by je stát vůbec dotovat? Proč dávat chabé finanční prostředky, které scházejí školám státním, do soukromých kapes?
Představitelé soukromých škol jistě namítnou, že vzdělávají žáky a mají tedy na peníze stejné právo jako státní školy. Navíc o nějaké ziskuchtivosti nemůže být řeč. Aby dosáhly na 90 % dotaci, nesmějí fakticky vytvářet zisk a přelévat ho mimo školu. Vše, co vydělají, musejí zase investovat do vybavení a provozu školy. Takový režim ale nemá s podnikáním mnoho společného. Soukromá škola se tedy fakticky od státní příliš neliší, pouze může navíc vybírat školné…
Soukromé školy opět budou tvrdit, že školné sotva stačí na vyrovnání rozdílu mezi státní dotací soukromým a státním školám. Nemohou tedy platícím rodičům nabídnout žádný nadstandard, to by museli platit mnohem více… Pak se ale nabízí otázka, k čemu vlastně soukromé školy máme? Učí se v soukromých školách lépe, kvalitněji, zajímavěji?
V dobách nedostatku míst na středních školách se díky soukromým školám podařilo zvýšit podíl populace se středoškolským vzděláním. V době populačního šoku, kdy kvůli úbytku žáků nabídka početně odpovídá poptávce, nebo ji v některých případech převyšuje, bude nutné se nad novou úlohou soukromých škol zamyslet, protože ta stará už byla splněna.
Pověst soukromého školství v Čechách
Zatímco v řadě západních zemí má soukromé školství dobrý zvuk, například ve Velké Británii, v Čechách je tomu spíše naopak. Absolventi základních škol se nejprve hlásí na školy státní, a až když v přijímačkách neuspějí, zkoušejí školy soukromé. Možná je to proto, že nechtějí platit za něco, co se jinde nabízí zdarma, ale možná si volí nejprve školu, která má dobrou pověst a je kvalitní…
Dobré pověsti soukromým školám nepřidává ani časté porušování zákoníku práce. Zatímco na státních školách je jeho dodržování samozřejmostí, na mnoha soukromých školách panují spíše zákony džungle… Učitelé nedostávají své platy v termínu, jsou jim upírány příplatky, na které mají ze zákona nárok, propouštění neprobíhá podle zákona, nemají odborové organizace atd. Možná je příčinou špatné právní vědomí ředitelů soukromých škol i jejich zaměstnanců, možná jde o nepřímé důsledky podfinancování soukromých škol…
Hrozba snížení finančních prostředků se projevuje i jinde. Každý žák, který ze soukromé školy odejde, zároveň odnáší potencionální školné. Některé soukromé školy si tedy žáky drží za každou cenu. Raději propustí učitele, který je nespokojen s tím, že žák má neomluvené hodiny, ze všech písemek za pět a ve škole ho skoro nevidí. Žáci na to brzy přijdou a podle toho se chovají k učitelům i celé škole. Stávají se zde jakoby pány a rozhodují o věcech, které jim nepřísluší. Výsledkem je morální devastace studentů, znechucení učitelů a nedosažení cílů, které vzdělávání má. Osobně jsem zažil několik hromadných „protestních“ odchodů skupiny učitelů ze soukromé školy. Také fluktuace na soukromých školách je z uvedených důvodů mnohem vyšší než na státních, což jistě neprospívá kvalitě výuky. Pět angličtinářů v jedné třídě během jediného školního roku je zatím největší extrém, který jsem v terénu zaznamenal…
Soukromé školy nebojují o žáka, jeho morální vývoj, výchovu a vzdělávání, ale o peníze jeho rodičů a vlastní existenci, v tom vidím hlavní „bídu“ soukromého školství v Čechách. Bojují i o peníze státu, což může svádět ke korupci inspektorů. Jinak si prostě neumím vysvětlit, jak mohla nejmenovaná soukromá škola dostat kladné hodnocení od České školní inspekce doprovázené navýšením dotace na maximálních 90 %, když zde měl jeden žák dvě hodiny zároveň, třídy na angličtinu se spojovaly, takže žáků bylo na jedné hodině 49, a na kvalifikovaného učitele jste na škole prakticky nenarazili…
Výzva
Zajímalo by mě, jaké zkušenosti máte se soukromými školami vy? Myslíte si, že jsou stále přínosem české vzdělávací soustavě? Měly by být zachovány? Měly by se nějak proměnit?
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat