Tomáš Jurčík: Odboj, odpor, rezistence

úterý 22. března 2005 ·

V souvislosti s vytvářením rámcových vzdělávacích programů naše dějepisná vědecká fronta řeší problém, co je a co není odboj. Jablkem sváru není ani první, ani druhý odboj, které v nikom nevyvolávají žádné pochybnosti. Jde o to, že protikomunistický odboj se jim jeví jako příliš malý na to, aby ho bylo možno nazývat odbojem. Proto prosazují, aby v učebnicích a v učebních programech byl používán termín protikomunistický odpor.

V minulém století jsme zásluhou „podvratných živlů“, tj. domácích vlastenců, a „vlastizrádců“ – rozuměj zrádců monarchie, kteří na frontě přeběhli k „nepřátelům“ a vytvořili československé legie, dosáhli rozbití monarchie a obnovy samostatného českého (československého) státu. V dějepise tuto činnost označujeme jako první odboj. Termín zahrnuje jak zahraniční, tak vnitřní odboj. Nikoho, vyjma nepřátel českého státu, ani nenapadne pochybovat o správnosti této charakteristiky.

O čtvrt století později museli obyvatelé naší země opět volit mezi spoluprací, odbojem, odporem a pasivní rezistencí. Ponechme stranou fakt, že dost značné části obyvatel bylo jedno, zda žijí ve svobodě, nebo v nesvobodě. Hlavně, že měli na živobytí. Čest našeho národa zachraňovaly tisíce příslušníků československých jednotek ve spojeneckých armádách. Čest našeho národa zachraňovali i odbojáři domácí jako partyzáni, nebo i další občané alespoň vědomým sabotováním výroby. Mnoho lidí volilo formu pasivní rezistence. Tento boj je všeobecně označován jako druhý odboj. Ani v tomto případě o správnosti termínu nikdo nepochybuje.

O deset let později bylo naše obyvatelstvo opět postaveno před problém, zda přijmout diktaturu nejsilnější strany, podporované na věčné časy Velkým bratrem, nebo bojovat za svobodu. Ve srovnání s předcházejícími dvěma odboji šlo o nepoměrně menší počet lidí, kteří se aktivně jak vnitřního, tak zahraničního odboje zúčastnili. Tehdy si jen malá část lidí uvědomovala, že místo zlikvidované diktatury fašistické nastupuje diktatura komunistická. Komunistické propagandě podlehli zejména mladí lidé, kteří neměli zkušenosti z předmnichovské republiky. Německá propaganda, zesměšňující „plutokratický židobolševismus“, měla spíše opačný účinek. Navíc značná část naší meziválečné inteligence inklinovala více k levici než pravici. Významnou roli sehrála i vděčnost velké části obyvatel za osvobození Rudou armádou. Není proto divu, že bojovníků proti komunistické porobě bylo mnohonásobně méně než účastníků prvního a druhého odboje. Vývoj ukázal, že pravdu měla nepatrná menšina informovaných, kteří věděli, že od Sovětského svazu nemůžeme čekat nic dobrého.

O zrůdnosti komunistické diktatury nejvíce svědčí to, že neváhala věznit a popravovat ani ty, kdo v boji proti fašismu nasazovali své životy. Mezi popravenými byli nejen příslušníci zahraničních armád, ale i domácí partyzánští velitelé! Lze se divit tomu, že někteří vlastenci se odhodlali k ozbrojenému odporu proti komunistické diktatuře? Skutečnost, že většina obyvatelstva spořádaně chodila do prvomájových průvodů a zúčastňovala se oslav výročí Velké říjnové socialistické revoluce, nic nemění na faktu, že ti, kdo se rozhodli k ozbrojenému odporu a sabotážím, byli odbojáři. Proto šlo o odboj, v pořadí třetí odboj.

Rozhodnutí nepoužívat pro jejich boj termín třetí odboj je urážkou stovek popravených a umučených ve věznicích a koncentračních táborech, urážkou desetitisíců vězňů, kteří dlouhá léta pracovali jako otroci v koncentračních táborech. A je to v rozporu i se samotnou skutečností – ozbrojené akce, byť jich bylo málo, byly odbojem.

Kde hledat příčiny toho, že historická věda utrácí čas (a prostředky) na zkoumání toho, jaká musí být míra boje, aby to ještě nebyl odboj, a jaká musí být, aby to už byl odboj? Stejně jako povodeň může být malá, velká nebo katastrofální, ale stále je to povodeň, i odboj může být malý, velký nebo globální, a stále jde o odboj. Podstata problému pravděpodobně spočívá v tom, že mezi oněmi historiky nejsou žádní účastníci protikomunistického odboje, zato jsou mezi nimi i takoví, kteří byli aktivní i za komunistického režimu.



Tomáš Jurčík

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.