Radek Sárközi: Reforma školství bez RVP

V posledních letech probíhá v Čechách spíše vlažná diskuze o reformě školství, kterou symbolizují hlavně rámcové a školní vzdělávací programy, tedy tzv. dvoustupňové kurikulum. Bohužel jiná alternativa, kudy by se mohla reforma školství ubírat, nebyla odborné veřejnosti představena. Pokusím se nabídnout vlastní recept na reformu školství, který je založen na vzdělávacích modulech a akreditovaných vzdělávacích programech.

Dvoustupňové kurikulum

Dvoustupňové kurikulum počítá s tím, že vzniknou státem garantované rámcové vzdělávací programy. Zatímco pro základní vzdělávání se připravuje jeden univerzální, u středních škol je situace složitější. Vše směřuje k tomu, že vznikne zvláštní program pro gymnázia a několik stovek programů pro jednotlivé obory odborných škol. Je otázkou, zda lze z centra (tím je především Národní ústav odborného vzdělávání) takové množství dokumentů připravit a zda má taková činnost nějaký smysl…

Další problém může nastat se školními vzdělávacími programy, které si každá škola bude muset napsat, což považuji za plýtvání silami. Jako nejčastější argument „pro“ bývá uváděno, že právě při tvorbě ŠVP „se dají učitelé dohromady“. To je však iluzorní představa. ŠVP lze vypracovat i bez toho – izolovaně v předmětových komisích. Navíc školu ročně opouští řada učitelů a po sepsání ŠVP již bude nutné nalézt jiný způsob, jak zajistit užší spolupráci nových učitelů se staršími nebo další směřování školy bez učitelů, kteří odešli. Mění se i ředitelé, žáci a potřeby společnosti.

Poslední problém nastává s alternativními vzdělávacími programy, jako je waldorfské školství nebo škola montessori, které nejsou se současnou podobou RVP kompatibilní. Zatím hrozí, že zcela zaniknou, což nemá v Evropě obdobu…

Vzdělávací moduly

Jiným způsobem reformy školství by mohly být vzdělávací moduly. Co si pod tímto pojmem představit? Modul je ucelený projekt, který charakterizuje určitou oblast vzdělávání. Stát by měl garantovat pouze moduly společné danému stupni vzdělávání. Tedy například u základních škol angličtina, komunikace, mediální výchova, estetická výchova, dějepis atd. Ostatní vzdělávací moduly by měly být pouze profilové. Negarantoval by je stát, ale podléhaly by odborné akreditaci. Pokud by speciální akreditací prošly, mohla by je do svého vzdělávacího programu zařadit každá škola. Jako příklad profilových vzdělávacích modulů uveďme tvůrčí psaní, dramatickou výchovu nebo třeba tenis.

V konečné fázi by tedy každá škola musela zajistit vzdělávání ve společných vzdělávacích modulech a mohla by je doplnit profilovými vzdělávacími moduly. Výsledkem tohoto spojení by byl vzdělávací program školy. Učitelé ani ředitelé by tedy nemuseli nic rozepisovat. Pouze by si vytvořili jakousi skládanku z nabízených vzdělávacích modulů. Případně si mohou vytvořit i nové a po úspěšné akreditaci je zařadit do výuky.

Jak by měl takový vzdělávací modul vypadat? Určitě musí obsahovat následující části:

1. Název vzdělávacího modulu.
2. Informace, zda jde o povinný (společný) nebo profilový vzdělávací modul.
3. Charakteristika vzdělávacího modulu (popis modulu, odborní garanti…).
4. Cílové kompetence vzdělávacího modulu (získané dovednosti, postoje, znalosti…).
5. Požadavky na žáky (věk, tělesné dispozice, dosažené vzdělání, splnění nějakých podmínek…).
6. Požadavky na učitele (nejnižší dosažené vzdělání, aprobace, absolvování speciálního kurzu…).
7. Učivo (minimální učivo, optimální učivo, témata, přehled témat, která do učiva nepatří…).
8. Celková minimální hodinová dotace (počet hodin celkem, ne týdně nebo měsíčně či ročně).

Může ale obsahovat i další informace. Například:

• Činnosti, které budou žáci vykonávat (práce se dřevem, samostatné referáty, společné umělecké texty…).
• Inspirace pro učitele (úkoly, hry, doporučené metody…).
• Učební texty (učebnice, pracovní listy…).
• Pomůcky (mapy, hry, předměty potřebné pro práci…).
• Způsoby evaluace (testy, dotazníky, úkoly…).

Rozhodně by neměl být výčet omezen, aby mohl co nejpružněji reagovat na skutečné potřeby žáků, škol i vzdělávání.

Akreditované vzdělávací programy

Paralelně s vzdělávacími moduly by mohly vznikat komplexní vzdělávací programy. Šlo by o ucelený soubor společných a vybraných profilových vzdělávacích modulů. Takový vzdělávací program by jako celek podléhal akreditaci. Po jejím udělení by mohla takový vzdělávací program převzít jakákoliv škola. Lze předpokládat, že by tento typ vzdělávacího dokumentu využily především alternativní typy škol, jako jsou waldorfská, montessori, freinetovská, daltonská atd. Umožnilo by to nejen přebírání alternativních vzdělávacích programů ze zahraničí, ale také vznik nových domácích vzdělávacích programů. Jejich kvalita by přitom byla garantována akreditací.

Závěrem

Nabídnutá alternativa k současnému způsobu reformy školství je samozřejmě pouze ve stádiu zrodu. Na jejím rozpracování by musel pracovat tým odborníků. Přesto si myslím, že je daleko otevřenější a smysluplnější než nabízené dvoustupňové kurikulum založené na RVP a ŠVP. Možná by si tato alternativa zasloužila i hlubší diskuzi. Máte-li chuť se jí zúčastnit, rád si vaše názory přečtu.

Radek Sárközi