Jan Wagner: Nebojme se e-learningu (2): LMS a metadata

V rámci SIPVZ je e-learning permanentním otloukánkem a zdá se, že dílo podvodných manipulátorů typu Garry Rostock se nepodařilo zvrátit: centralistické pojetí je stále vydáváno za jedinou možnou cestu. Proto se dnes podíváme stručně na dva důležité termíny: LMS a metadata. Systémy řízení výuky jsou totiž k dispozici každému a vytvořit metadata k výukovému obsahu není vůbec nic složitého!

V rámci Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) je e-learning zatím na vedlejší koleji (snad kromě pokusů s LMS Moodle při školení lektorů modulů P a kromě neveřejných experimentů s kurzy školení Z a P). Pro případné zájemce je však k dispozici celá řada e-learningových řešení, které nekladou velké nároky na hardware a ani nevyžadují speciální znalosti správců školní sítě.

Co je to LMS

Moderní systémy pro řízení výuky (Learning Management Systems – LMS) mohou být pro studenty vítaným virtuálním studijním prostředím, ve kterém naleznou nejen výukové kurzy, ale také testy, pokyny jak studovat, mohou se účastnit diskusních fór k jednotlivým tématům či konzultovat se spolužáky a pedagogy některé nejasné části učební látky tak, jako by se nacházeli v reálné třídě. LMS by tedy měl umět integrovat nejrůznější, především on-line nástroje pro komunikaci a řízení studia (nástěnka, diskusní fórum, chat, tabule, evidence ad.) a zároveň zpřístupňovat studentům učební materiály dle plánu výuky či příkazů pedagoga. Představivosti se meze nekladou.

Častou otázkou je, zda právě tohle na našich základních a středních školách potřebujeme? Jako první jednoduchý argument se může uvést, že škola takto může pomáhat například těm, kteří jsou nemocní. Souvisejícím argumentem je dostupnost výukových materiálů. Přiznám se, že například opisování sešitů s výkladem po nemoci považuji za ztrátu času, ale ani na českých prestižních vysokých školách to někdy jinak nejde, i když se dají využít scannery…

Takže zpět k systémům řízení výuky neboli LMS. Takových systémů jsou k dispozici stovky, důvodem je kromě jiného jejich proprietární vývoj na řadě vysokých škol po celém světě a v řadě komerčních firem, které je nabízejí v rámci svého komplexního řešení pro podnikovou sféru. Spektrum nabídky je velmi široké: Na jedné straně jsou náročná a často velmi nákladná řešení, vyžadující vysoce výkonné serverové řešení, které dokáže obsloužit desetitisíce klientů. Na druhé straně jsou jednoduché peer-to-peer systémy využívající běžných služeb internetu, například pouze elektronické pošty. Většině řešení z poslední doby je společná orientace na komunikaci s klientem prostřednictvím webového prohlížeče. A musím připomenout, že řada řešení typu Open Source umožňuje snadnou lokalizaci a přizpůsobení konkrétním potřebám při relativně nízkých nákladech. Na druhou stranu řešení na klíč může urychlit uvedení do provozu bez zvláštních nároků na znalosti na straně uživatelů.

Důležitou věcí je standardizace výukového obsahu a komunikace se systémem řízení dat. Sharable Content Object Reference Model (SCORM) je množina specifikací, které při aplikaci na obsah kurzu vytvoří znovupoužitelné výukové objekty (learning objects), a je výsledkem práce iniciativy Advanced Distributed Learning. Moduly vyhovující standardu SCORM se mohou jednoduše spojit s jinými k vytvoření modulárního úložiště výukových materiálů.

Instructional Management Systems (IMS) je technická specifikace výměny dat mezi studentem, jeho kurzem a systémem pro řízení výuky. Vznik IMS byl iniciován skupinou společností IMS Global Learning Consortium s cílem definovat otevřený standard pro výuku realizovanou s využitím internetu i off-line.

Pro integraci aplikací (Enterprise Application Integration) je využíván otevřený standard Schools Interoperability Framework (SIF), který vznikl jako iniciativa výrobců výukových a administrativních aplikací pro školy, kteří měli zájem na možnosti sdílení dat a spolupráci mezi aplikacemi. Čili pokud někdo napíšete výukový kurs s dodržením standardu, není problém ho provozovat v různých LMS. A psát kurs můžete v podstatě v libovolném HTML editoru a pro převedení do standardu je rovněž IMS editorů víc než dost…

Ale dosti definic, nejlepší je si některý ze systémů vyzkoušet, následující výběr berte jen jako orientační seznam zdrojů k testování, nikoli jako úplný výčet, rovněž jednotlivé systémy nehodlám nyní hodnotit:

• eDoceo: český Open Source projekt LMS od Trask solutions, je typickým řešením pro podnikovou sféru;

• King (Království informační gramotnosti) České školy můžete získat jako komplexní proprietární řešení bez nutnosti vlastní serverové instalace;

• Microsoft Class Server: komerční produkt orientovaný na platformu MS, zaměřený spíše na menší školy, v krátké době bude k dispozici na centrálním internetovém serveru (CIS) ACOLu;

• Moodle: lokalizovaný multiplatformní Open Source systém, oblíbený v akademické sféře i u nás, je jednoduchý a účinný.

 

Co jsou metadata

Dalším termínem, který se objevuje v souvislosti s e-learningem a výukovým obsahem, jsou metadata. Nejprve se pokusme o definici:

• Metadata jsou data o datech - v nejrůznější podobě jsou již dlouho využívána v mnoha oblastech zabývajících se uchováváním a zpřístupňováním informací; například v knihovnách jde o katalogizační záznam v klasické lístkové podobě nebo ve formě elektronického záznamu v automatizovaném knihovním systému.

• Metadata obsahují přídavné (sekundární) informace o dokumentu libovolného typu.

• Metadata zjednodušují a usnadňují prohledávání, dokumentaci, identifikaci, katalogizaci, navigaci nebo v našem případě automatizované zpracování sad dokumentů.

Metadata jsou v podstatě analogií katalogizačních či bibliografických záznamů, je ale nutné upozornit na odlišnosti:

• Metadata tvoří zpravidla přímo autoři či vydavatelé.

• Předmětem metadat jsou výhradně digitální zdroje a jednotlivé objekty.

• Existuje přímá vazba metadata – zdroj/objekt.

• Přístup k metadatům je řešen pomocí vyhledávacích systémů (search engines, IQ agenti).

Metadata naleznete i na této stránce, postačí se podívat do jejího zdrojového textu (zkuste v MS IE zvolit v nabídce Zobrazit/Zdrojový kód nebo v Mozille Zobrazit/Zobrazit zdrojový kód stránky – Ctrl+U), kde jsou HTML značky META.

Metadata mají klíčovou roli pro integraci a interoperabilitu mezi různými informačními systémy a repozitáři pracujícími s různými formáty a aplikačními protokoly, stejně tak jako pro řízené zpřístupnění vyhledané informace v rámci odpovídajícího sociálního, legislativního a obchodního prostředí nebo pro hodnocení kvality informačního zdroje.

Metadata jsou strukturovaná v jistých dohodnutých či standardizovaných katalogizačních formátech nebo katalogizačních pravidlech. Existuje řada takovýchto formátů, pravidel, standardů, systémů či metodik pro tvorbu metadat, v této souvislosti se někdy také hovoří o slovnících metadat. Kvalitu předmětového přístupu může usnadnit použití deskriptorů z tezauru, nebo použití řízeného slovníku. Řada subjektů si vyvíjí svůj vlastní klasifikační systém a tezaurus.

V souvislosti s webovým prostorem se využívají především následující metadata:

• standard HTML - existující elementy v jazyce;

• běžně používaná metadata - doplňující údaje užívané běžně na WWW stránkách;

• PICS/RSACi - hodnocení obsahu na WWW stránkách z hlediska vhodnosti pro děti;

• Dublin Core - standard nejdůležitějších metadat, existuje řada jeho rozšíření i pro školství;

• IMS Learning Resource Meta-data Specification – standard pro výukové zdroje;

• European Treasury Browser Datamodel – standard použitý na European Schoolnet je zřejmě i pro nás nejvhodnější.

Pro metadata i standardní popisy výukového obsahu je používán souborů XML, k dispozici je řada nástrojů pro tvorbu i editaci, ale nejprve si vyzkoušejte on-line generátor metadat na serveru Národní knihovny! Pro pochopení problematiky je právě tato stránka vhodná.

A ještě na závěr pár slov a odkazů k problematice tezaurů či řízených slovníků používaných například pro klíčová slova. Již zmíněný European Schoolnet používá ETB Thesaurus, který je již dostupný v 13 jazycích, včetně maďarštiny či albánštiny, případně existuje řada již standardně používaných tezaurů, kterými jsou:

• Předmětová hesla Národní knihovny (PHNK, AUT - Báze národních autorit NK ČR - jmenné i věcné autority);

• Polytematický strukturovaný heslář (PSH);

• tezaurus EUROVOC, opět evropský standard spravovaný v české verzi knihovnou PSP.

Kdo se bojí, nesmí do lesa

E-learningu se určitě bát nemusíme, stačí si ho jen trochu zkusit. Problém není v technice a ani v nástrojích, je spíše v nedostatku kvalitního výukového obsahu, v nedostatku metodik, návodů a dobrých příkladů. Pochopitelně i v prakticky nulové podpoře ze strany MŠMT v nedávných letech, kterou v poslední době se střídavým úspěchem napravují kraje. Problém je i ve zbytečném strašení ze strany některých komerčních subjektů, které mají zájem školám spíše prodat, než jim pomoci.

Pořízení e-learningového systému nemusí být nic složitého a ani nákladného. Metadata pro tvůrce výukového obsahu neznamenají žádné zvláštní náklady a nevyžadují žádných zvláštních znalostí. Zpracování metadat a jejich využití pro snadné vyhledání požadovaného výukového obsahu je rutinní záležitostí a není pro ně třeba žádných zvláštních technologií. Je to v podstatě podobné jako s publikováním na webu - před osmi lety to byl problém, ale dnes…

Jan Wagner