Radek Sárközi: Přijímací zkoušky ničí české školství

Výběrové školy chystají každoročně stále těžší a těžší testy, které nemohou zvládnout nejen běžní maturanti, ale ani profesoři, kteří zde vyučují. Učitelé stěžejních předmětů na základních školách podřizují výuku vycházejících ročníků přijímacím zkouškám, čímž ji vlastně degradují. Rozetnou toto čertovo kolo plošné přijímačky? Ředitelé českých škol mohli dosud vypisovat přijímací zkoušky zcela svobodně. V poslední době ale roste tlak, aby o tuto pravomoc přišli. Některé kraje, jakožto zřizovatelé středních škol, uvažují o tom, že zajistí společné přijímací zkoušky pro všechny školy. Dokonce i lidé z ministerstva školství nahlas přemýšlejí, zda přijímací zkoušky nezrušit. V jejich verzi by měl často různorodé přijímačky nahradit unifikovaný výstupní test, který by skládali všichni žáci pátých a devátých tříd. Proč se náhle chystají takové zásadní změny? Zřejmě proto, že současný systém přijímání žáků na vyšší stupně škol je nadále neudržitelný.


Čertovo kolo

Původně dostali ředitelé středních škol možnost vypsat přijímací zkoušky podle libosti. Jak se této pravomoci zhostili? Většinou se zbavili odpovědnosti za jejich podobu tím, že ji delegovali na své podřízené. Pilní češtináři a matikáři potom začali vymýšlet diktáty, větné rozbory, rovnice, slovní a geometrické úlohy a další překážky, které dokážou přeskočit jenom ti nejlepší „koně“. Jejich náročnost přitom odpovídá návalu studiíchtivých žáků na danou školu. Tradičně nejtěžší jsou přijímačky na gymnázia, ať už víceletá, která nemají žádnou konkurenci, nebo čtyřletá, která se musejí dělit o zájem žáků s odbornými školami.

Reakce učitelů na základních školách byla zdánlivě přirozená. Přestali se zabývat učivem předepsaným osnovami a vzdělávacími programy, začali zjišťovat, co požadují střední školy u přijímacích zkoušek, a protože toho nebylo právě málo, nastolili v hodinách tvrdý dril. Vždyť vysoká úspěšnost v přijímání na gymnázia a ostatní školy je nejen skvělou vizitkou učitele, ale i celé základní školy. A v době, kdy neexistuje propracovaný systém hodnocení vzdělávání, vlastně také jedinou.

Reakce středních škol byla opět logická – protože žáci byli stále lépe připraveni, jejich budoucí učitelé vytvořili testy ještě těžší, aby na školu nepronikli žádní hlupáci, s kterými by měli jenom práci navíc.

I když dětí na základních školách valem ubývá, poptávka po středoškolském studiu stále převyšuje nabídku, a proto se popsaný kolotoč bez nějakého zásahu zvenčí nemůže zastavit. Všem účastníkům vzdělávání je přitom jasné, že zcela zničil české školství!


Síto, které neseje

Je zajímavé, že ředitelé středních škol si neuvědomují negativní důsledky svého rozhodnutí pro výuku na základních školách, když totéž prožívají jejich svěřenci ve vztahu ke školám vysokým. Univerzity a další školy chystají každoročně stále těžší a těžší testy, které nemohou zvládnout nejen běžní maturanti, ale ani profesoři, kteří zde vyučují. Písemné testy jsou přitom připravené neprofesionálně, nevyváženě a často obsahují vyslovené chyby. Přijímání na vysokou školu se tak stává spíše loterií. Proč ne? Český národ je přece velmi hravý a rád soutěží. Zde se ale hazarduje s profesní budoucností celých populačních ročníků a poražených je až příliš mnoho. Jsou to nejen žáci, učitelé i rodiče, ale celý vzdělávací systém a potažmo celá společnost.

Některé školy si neudržitelnost stávajících přijímacích zkoušek včas uvědomily a oslovily profesionální firmy, které se tvorbou testů zabývají. Tyto firmy více než encyklopedické znalosti a abstraktní myšlenkové pochody zkoumají žákovy studijní předpoklady, čtenářskou gramotnost a další dovednosti.

Jak se s tím ale mají vypořádat učitelé, když čtvrtina třídy dělá přijímací zkoušky podle modernějších kritérií a na zbytek čekají otázky typu „Kdy proběhla první Rodinova výstava v Praze?“? Neměli by nechat přípravu k přijímacímu řízení na bedrech rodičů a žáků a věnovat se tomu, co jim předepisují osnovy? Neexistuje totiž žádné oficiální nařízení, které by požadovalo, aby učitelé připravovali žáky k přijímacím zkouškám. To dělají kupodivu zcela dobrovolně, a přestože je to značně časově zatěžuje, dokonce ke škodě samotnému vzdělávání! A navíc marně, protože přijímací zkoušky jsou dnes natolik různorodé, že na ně prostě připravit nelze. Můžete si jen koupit los, nebo někoho uplatit a čekat na výsledek.


Plošně nebo vůbec?

Zrušení přijímacích zkoušek je legitimním požadavkem a odborníci po tom volají už léta. Je jedno, jestli se iniciativy ujmou zřizovatelé nebo ministerstvo. Rodiče i učitelé ho měli hlasitě prosazovat už dávno. Vzor mohou nabídnout země Evropské unie, ve kterých přijímací zkoušky českého typu neexistují. V zavedení plošných přijímacích testů vidím první krok správnou cestou.

Radek Sárközi