Vzhledem k ohlasu na můj nedávno uveřejněný článek „Porno na školním monitoru“ a především díky několika konkrétním dotazům, rozhodl jsem se podrobněji popsat správu našich počítačů. Především pak činnost dětských funkcionářů, kteří se po úspěšném absolvování „výběrového řízení“ spolu se mnou o celou učebnu starají.
Jen pro pořádek: jsme malá školička, jednotřídka s 1.-5. ročníkem. Pouhých čtrnáct žáků a já, učitel, ředitel i správce sítě v jedné osobě.
Konkurz popsaný v minulém článku jsem vyhlásil především proto, abych získal z řad dětí spolupracovníky, kteří mají chuť se něco naučit a pak také podílet se spolu se mnou na správě naší počítačové síťky ( server + tři žákovské stanice). Předpokládal jsem, že se tak v budoucnosti vyhnu většině problémů, na které si běžně stěžují mnozí kolegové – poškozováním softwaru počínaje a navštěvováním choulostivých WWW stránek konče. Současnost mi dává za pravdu. Mimochodem, u nás pořádáme konkurzy třeba také při přípravě školního divadla a je až k nevíře, jak se zájemci o roli prince nebo ježibaby snaží uspět!
Text vyhlášení konkurzu už si přesně nepamatuji, ale zněl ve smyslu „očekáváme základní orientaci v počítačové problematice, ochotu pracovat bez ohledu na čas, připravenost vzdělávat se“. Naopak jsem nabízel „možnost získání nových zkušeností, profesní rozvoj, práci v mladém a dynamickém kolektivu“. Společenské oblečení při vlastním výběrovém řízení bylo samozřejmostí pro všechny zúčastněné.
Rozdělení funkcí
Nejprve jsme obsadili čtyři funkce: vedoucí informačního střediska, správce softwaru, manager internetu, správce elektronické pošty. Později k nim ještě přibyl manager výukových programů. Původně jsme měli také dva asistenty, pro internet a pro poštu, což byli mladší a méně zkušení, kteří se první rok alespoň něco naučili. Dnes jsou všichni členové více méně rovnocenní, podléhají pouze vedoucím informačního střediska a ten zase podléhá mně, tedy správci sítě.
Důležité ovšem hned od počátku bylo, aby každý z takto pověřených „pracovníků“ pociťoval význam své funkce a nesl určitý díl odpovědnosti. Děti, a nejen ony, se musely spoustu věcí naučit, nezřídka jsme se společně prokousávali počítačovými úskalími metodou pokus omyl a často tak činíme i dnes. Později se zodpovědnost jednotlivců zvyšovala. Například správce software nejprve pouze vyměňoval na serveru zálohovací kazety a učil ty menší ovládat jednoduché prográmky. V současnosti bez větších potíží zvládne i instalaci software z cédéčka do sítě pro ostatní.
Elektronický pošťák musí pochopitelně ovládat práci s mailem, naučit totéž mladší, případně pomoci s problémy. Internetový expert vyhledává potřebné informace a má přehled o stránkách, které by se nám mohly hodit. Je shodou okolností také šéfredaktorem našeho školního časopisu, takže navíc shromažďuje podklady pro celou redakci.
Situace si sama vyžádala jmenování managera výukových programů. Na něho se obracejí ti, kteří mají problém se spuštěním či ovládáním matematiky, češtiny, angličtiny nebo přírodopisu.
Výsadní postavení má, jak jinak, vedoucí informačního střediska, který spolu se mnou činnost celé skupiny koordinuje.
Když děti radí dospělým
To ovšem není všechno. Když jsme kupříkladu pořádali kurz práce s počítačem pro rodiče, vedl ho spolu se mnou právě vedoucí informačního střediska, páťák Honza. Ten byl ale důležitý, když se na něj obracely maminky s dotazem nebo dokonce žádostí o pomoc!
Jednou k nám přišla paní učitelka z autoškoly, která pro nás každoročně pořádá kurz dopravní výchovy. Potřebovala tehdy najít něco na internetu. Proč bych s ní chodil já, vždyť jsem mohl bez obav poslat třeťáka Lukáše. Když se oba po chvíli vrátili, dmul se „manažer“ pýchou a paní z autoškoly měla oči navrch hlavy.
A což teprve čtvrťák Patrik, který za dohledu všech mailoval až do prezidentské kanceláře! Potřebovali jsme tehdy souhlas nového pana prezidenta k tomu, abychom si mohli v učebnách na zeď pověsit jeho portréty, namalované našimi žáky.
Zveme-li okolní školy na fotbalový turnaj, adresou pro zaslání přihlášek není adresa školy, ale pavel.brozek@zs.milec.indos.cz, což je mail přímo našemu sportovnímu organizátorovi, Pavlu Brožkovi ze čtvrtého ročníku.
Když jsme chystali školní výlet a snažili se vyjednat možnost ubytování v turistické základně SOU Horní Bříza, zahájil elektronickou korespondenci předseda Standa. S panem ředitelem SOU si vyměnil několik mailů a my získali možnost ubytování na tři krásné červnové dny dokonce zadarmo.
Volnost v rámci pravidel
Konkurzem vybraní „pracovníci“ našeho informačního střediska tráví u počítačů hodně volných chvilek. Někteří i během velké přestávky nebo pauzy na oběd, a to většinou bez mého přímého dozoru, neboť oni se hlídají sami. Jistě, občas mezi ně zajdu, ale spíše pro případ nějakého problému, s nímž by si nevěděli rady. Jinak máme v pondělí a ve čtvrtek kroužek informatiky a k počítačům se každé dítě dostane několikrát týdně při výuce jiných předmětů, ať už je to matematika, čeština, výtvarná výchova, angličtina nebo cokoliv dalšího.
Pochopitelně by to nešlo bez předem dohodnutých pravidel. Například se nebudeme pokoušet pronikat do cizích počítačů, jestliže můžeme klidně a legálně na stránky americké FBI. Nebo se hrabat v pro nás nevhodných stránkách, když nás daleko více zajímají hry. Případně vnikat tam, kde bychom mohli něco poškodit, protože si tak přece sami zkomplikujeme naši docela zodpovědnou práci. Navíc se, ovšem pod mým vedením, právě do takových míst podíváme a hned si vysvětlíme, jaký zbytečný průšvih by pro celou síť mohlo znamenat porušení naší dohody.
Jeden jediný případ selhání jsme také vyřešili společně a myslím docela uspokojivě. Školnický synek, Patrik, se během jarních prázdnin pokusil sám zprovoznit síť. Nejspíš chtěl rodině předvést, jaký že je borec. Neznal heslo a hned v pondělí byl odhalen. Sám si pak navrhl zákaz „počítačování“ do konce roku (!), což jsme mu my ostatní po zralé úvaze zkrátili na měsíc…
Závěrem snad jen několik vět k otázce, co z toho vlastně děti vůbec mají. Rozhodně ne jedničky nebo pochvaly. Odměnou je jim především vlastní zajímavá práce. Určitě také pocit prospěšnosti pro všechny ostatní. Jistě i nabyté zkušenosti, uvědomění si vlastní důležitosti a zodpovědnosti. Řekl bych, že vcelku slušné uspokojení jedné z psychologických potřeb.
Stanislav Červenka
0 komentářů:
Okomentovat