Pod tímhle heslem, které se skvělo nad pódiem sálu Přítomnost v Domě odborových svazů, proběhly naše první oslavy Světového dne učitelů. Smyslem akce je – podle jejích autorů – připomenout význam učitelů a také se „poradit, jak dál“. Atmosféra vládla trochu slavnostní, trochu odhodlaná a často se děkovalo.
K výročí Světového dne učitelů se ve středu 8. října přihlásil s třídenním zpožděním Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (ČMOS PŠ), který u příležitosti tohoto svátku všech kantorů uspořádal v Domě odborových svazů Fórum pedagogických pracovníků. Pátý říjen vyhlásilo UNESCO Světovým dnem učitelů proto, že v tento den v roce 1966 byl v Paříži přijat společný dokument Mezinárodní organizace práce a UNESCO nazvaný Doporučení o postavení učitelů. Doporučení uznává klíčovou úlohu učitelů, kterou mají při zajišťování vzdělané a prosperující společnosti, a považuje proto za důležité zajistit jim takové podmínky a postavení ve společnosti, aby jim bylo umožněno splnit svou úlohu.
Vyhlášení Světového dne učitelů rovněž iniciovala Mezinárodní centrála školství, která nyní každý rok toto datum připomíná a snaží se, aby se dostalo do obecného povědomí. Zatímco v loňském roce byl zvolen slogan „Učitelé jsou každodenními tvůrci dialogu“, pro tento rok bylo vybráno poutavější heslo „Učitelé otevírají dveře do lepšího světa“. Centrála při této příležitosti vydala výzvu: Zviditelněte Světový den učitelů tak, jak si zaslouží, aby hlasy učitelů byly slyšet 5. října po celém světě. Nevím, jak ve světě, ale u nás je pořád tak trochu ticho po pěšině.
Ministryně v kůži
Slavnostní a veskrze optimistickou náladu bylo možné vycítit v každém koutu zaplněného sálu, kde každý znal každého. Řada delegátů před hlavním programem zjevně řešila problémy plynoucí z probíhající optimalizace v jejich regionu, živě diskutovali a o cosi se občas zarputile přeli. V debatách občas vládla dost vzrušená a napjatá atmosféra, kterou nebylo možné přehlédnout. „Vyříkáme si to potom,“ říká vzrušeně jeden delegát dalším třem kolegyním, které se ho zjevně snaží uklidit. Jiní si fotografují ostatní kolegy na památku z tohoto setkání nebo jen tak upíjejí Mattoniho vodu v očekávání dalších událostí.
Protože učitelé prozatím svou hymnu nemají, při zahájení zní sálem slavnostní Gaudeamus igitur. Paní ministryně školství v černém roláku a kožené vestě působí mezi těmi všemi šedými obleky odborářů jako nezkrotná rockerka. Slavnostní ráz Fóra pedagogických pracovníků dokládá bohatá účast hostů na pódiu, kde nechybí vedle ministryně školství její první náměstek Václav Pícl, předseda a místopředseda ČMOS, poslankyně Michaela Šojdrová, senátor Milan Štech, ale stejně tak i hosté zastupující akademickou obec a dnes již zahraniční slovenský odborový svaz pracovníků ve školství.
Oslavami k vyšší prestiži učitelů
Podle předsedy Dobšíka se ČMOS snaží v tomto roce o zavedení nové tradice, kterou by se měla stát nejen každoroční oslava narození Jana Ámose Komenského, ale i oslavy Světového dne učitelů; obě by měly veřejnosti připomenout význam role učitelů pro společnost. „Nechceme diskutovat na náměstích, ale zde, abychom se poradili, jak dál,“ říká šéf odborů.
Ve většině projevů zaznívá poděkování učitelům za jejich práci. Paní ministryně ještě přidává nezbytnost společenského postavení učitelů a jejich velkou odpovědnost. Citace z díla zakladatele liberální ekonomie Adama Smithe věnované společenskému postavení lékařů z úst ministryně školství znějí jako tajuplná předzvěst něčeho tajuplného, co se v budoucnu možná teprve chystá. Podle Petry Buzkové se vládě v tomto volebním období prý již podaří dodržet chronický slib ČSSD o 130procentním zvýšení učitelských platů. Za daleko větší vítězství ale bude považovat, podaří-li se dosáhnout většího respektu a úcty, které učitelům právem náleží. Sál bouří uznáním a není pochyb, že získat si sympatie učitelů je možné i bez zvýšení tarifních platů.
Podle poslankyně Šojdrové je hlavním vítězstvím dnešní vlády především zachování centrálního financování mezd učitelů, které je úspěchem především ministryně školství, jdoucí ve vládním kabinetu na toto téma z jedné bitvy do druhé. Druhým úkolem je pak podle Michaely Šojdrové růst učitelských platů, kde bitva ještě neskončila. Motiv bitevní vřavy se v jejím projevu několikrát opakuje a z úst lidovecké poslankyně působí v tichém sále velmi dramatickým dojmem.
Další stávky se nechystají
Zahanbit se však nedá ani senátor Milan Štech, který po několikerém poděkování všem učitelům připomíná přítomným delegátům známou pravdu, že nikdo za ně jejich problémy nevyřeší. Všechny nesporně uklidní, že učitelé mají plnou podporu všech ostatních odborových svazů, protože jejich požadavky jsou beze zbytku oprávněné. Reforma veřejných financí však podle Milana Štecha nyní není zralá na generální stávku. To ovšem neznamená, že odbory se svými protesty skončily. Na pořadu dne je prý „prohlasovat“ některé „pozměňováky“ v Senátu, a pak především kontrola vlády při schvalování druhé etapy reformy veřejných financí, která by měla být zaměřena na boj proti šedé ekonomice.
Některé příspěvky však ze slavnostní atmosféry přece jen poněkud vybočují, což se týká zejména vystoupení delegátky za Jihomoravský kraj, která ulpívá na nepříliš optimistických údajích nedávno zveřejněné zprávy OECD – Education at a Glance 2003, jejíž výtah mají všichni delegáti před sebou. Do odchodu ministryně školství, která zanedlouho zmizí do vlády, vždy diskusní příspěvek stíhá okamžitá odpověď. Po přestávce se však dostavuje mírná únava, která provází každý hladovějící organismus.
Účastníci fóra představili své prohlášení Učitelé otevírají dveře do lepšího světa. Uvedli v něm, že české školství čeká strmý pád, pokud se práce učitele v České republice nezmění v uznávané a adekvátně ohodnocené povolání. Upozorňují v něm na to, že je školství špatně financované, kvůli tomu odcházejí kvalifikovaní kantoři a mnohde zůstávají učitelé bez kvalifikace. Podle nich se vyplatí investovat do vzdělávání. Mezinárodní centrála školství sice neústupně trvá na právu každého dítěte být vzděláváno kvalifikovaným učitelem, ale pro desetitisíce žáků v českých a moravských školách to stále bohužel neplatí, protože jenom na základních školách působí v řadách 67 tisíc učitelů více než deset tisíc nekvalifikovaných kantorů.
Delegát, kterému by vypnuli mikrofon
Na Fóru pedagogických pracovníků zazněla řada nepříliš nových myšlenek, které už většinou někdo někdy vyslovil. Nezazněl pouze jediný příspěvek.
„Kdybychom nežili ve státním spojení, dávali by rodičové své děti, kterým by dobrého vzdělání opatřiti chtěli, k mužům známým pro svou učenost a moudrost a u těch by se jistě za polovici času a za polovici útrat dvakrát tolik naučily, co se naučí nyní, kdežto stát jako všechno jiné i vyučování vzal do svého monopolu a skrze 18 let nechá mládež mořiti z většího dílu nepotřebnými vědomostmi a svěřuje vedení její z velké části lidem, kterým nejde nikdy tak velice o rozšíření vědomostí, o zvelebení národu, jako vlastně o své zaopatření, a kteří také se obyčejně vyznamenávají jen otrockou oddaností k velmožům než láskou k vědám.
Špatný stát naschvál učitelům a profesorům dává v poměru k jiným úředníkům malé platy, aby schopnější lidé raději k jiným, vděčnějším stavům a zaměstnáním se obraceli než k učitelství, a tak nemohla se příliš vzmáhati osvěta v národu, která jest úhlavní prostředek proti vládní libovůli.“
Jeho autor by svůj příspěvek nejspíš nepřečetl, ani kdyby byl ještě naživu. Na Fórum pedagogických pracovníků by Karla Havlíčka Borovského nepozvali ani náhodou. S těmi jeho názory…
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat