Česká škola: Karel Hepner: SIPVZ: největší překážkou je lidský faktor v masce Švejka

O socialismu se tvrdilo, že jeho největšími nepřáteli jsou jaro, léto, podzim a zima. O rozvoji informační gramotnosti na školách lze bez rizika chyby říci, že jimi jsou ředitelé a učitelé. Chybějící technika a nedostatek financí jsou problémy vpravdě druhořadé.

Ministerstvo školství: impotence strategického myšlení

Po dvou letech fungování monstrózního vládního programu Státní informační politika ve vzdělávání zůstává v ústech spíše hořko, ne-li vyschlo. Původně proklamované cíle jsou ty tam. Z bohulibého záměru zbyl jeden z největších finančních skandálů předchozí vlády, který vejde do učebnic liberální ekonomie jako odstrašující příklad hospodaření státu. Přitom nejde jen o to, že se nám školy rozhodnutím státní moci rozdělily na „chovné“ a ty, které zůstaly „za plotem“.

Hluboko na dně pověstného zemanovského vagónu papírů zůstal schován hlavní cíl – motivovat školy k tomu, aby vychovávaly počítačově gramotné absolventy. SIPVZ se změnil na mnohamiliardový multifunkční test, zda v Česku existuje firma, která je schopna za pár měsíců dodat 25 tisíc počítačů, vytvořit tři a půl tisíce lokálních sítí a vybudovat a spravovat školský (nebo snad armádní?) intranet. Testovalo se rovněž, zda v Česku existuje tak velkorysá (drzá?) vláda, která je schopna jménem svých voličů a daňových poplatníků tak krajně neefektivní záležitost financovat, a zda jí to voliči budou pardonovat. Ukázalo se, že taková firma i vláda skutečně existují, v případě voličů si počkejme na výsledek blížících se voleb.

SIPVZ byl však i testem toho, zda v Česku existuje ministerstvo školství, které není schopno elementárních strategických úvah. Hypotéza byla testem zcela prokázána – ministerstvo se skutečnou strategií změny vůbec nezatěžovalo. Řešený problém si ve svém primitivismu zúžilo na počet dodaných počítačů, výukových programů a proškolených učitelů. Jaksi přitom pozapomnělo, že se ve školách nacházejí ředitelé, učitelé a žáci.

Přitom každý, kdo se zabývá opravdu profesionálně přípravou a řízením projektů, ví, že klíčem úspěchu každého projektu je zajistit, aby příjemce pomoci ji byl schopen absorbovat a využít. To se zde nestalo, a proto byla tato mnohamiliardová finanční injekce českému školství doslova a prakticky vyhozena oknem. Stěží na tom cokoli změní „přepřáhnutí“ paní ministryně Buzkové. Změna totiž přišla pozdě a skutečná a účinná strategie stále chybí.

Čo bolo, to bolo. Hrozí však, že záměny cíle za formu se může ministerstvo dopustit opakovaně (zatím to vypadá, že jde o standardní postup). Informatizace sektoru školství, vzdělávání s podporou informačních technologií a informační gramotnost jsou vážná a trvalá témata. A budou i v budoucnu vyžadovat podporu.

Dvě bariéry na cestě k cíli

Budu zde hovořit o obecné, chcete-li většinové situaci. Existuje jistě nemálo škol, které se z tohoto průměru v pozitivním slova smyslu vymykají. Těm adresuji své uznání a prosbu o shovívavost. Pro většinu ostatních škol jsou však následující odstavce, bohužel, nelichotivou realitou.

Zajistit, aby školy byly schopny a chtěly rozvíjet počítačovou a v širším slova smyslu informační gramotnost svých žáků, je úkol velmi náročný. Stojí mu totiž paradoxně v cestě dvě velké překážky: ředitel a učitelé. A tady se skutečně žádné revoluční změny očekávat nedají. Dodat do škol „železo“ je proti překonání těchto dvou bariér až komicky jednoduchý krok.

Ředitel musí být nositelem změny, ale není

Každá změna vyžaduje silného lídra – osobnost, která pro změnu nadchne ty, kdož ji mají uvést v život. Každá změna je bolestná a ve školství dvojnásob, zvláště, nejde-li o mechanické zavedení nového předmětu, ale o zásadní změnu přístupu ke vzdělávání. Na většině škol tato osobnost zcela chybí a v lepším případě se nekryje s funkcí ředitele školy. Sebelepší učitel výpočetní techniky a správce IT na škole tímto lídrem být nemůže.

Stát (hovořící většinou ústy generálního dodavatele) i zřizovatelé (až na světlé výjimky) ředitele škol hodili přes palubu. Ředitelé škol jako by v programu SIPVZ byli zcela mimo hru (pardon, museli podepsat dokumenty). Nakonec, těžko být lídrem takové změny, když jsem počítačově negramotný. A to ke škodě věci většina ředitelů je.

Učitelská obava ze ztráty pocitu poloboha

Drtivá většina učitelů je počítačově negramotná. Vypadá to možná drsně, ale je to fakt, který by měl zaznít naplno. Drtivá většina učitelů trpí syndromem poloboha – typické učitelské nemoci z povolání, léta pěstované tradičním vztahem žáka (poslouchajícího) a učitele (vykládajícího na stupínku moudro). Neméně drsné, ale zároveň neméně pravdivé. Drtivá většina učitelů je konzervativní, bojí se změn a není k nim motivována. Opět drsné, opět pravdivé.

Když do rovnice dosadíte fakt, že čím dál více dětí má mimo školu přístup k informačním technologiím, je motivovanější, nebojácnější, adaptabilnější na změnu, díky tomu všemu počítačově gramotnější, a to vše umocníte občasnou pubertální škodolibostí (zkoupat poloboha je přece velkou výzvou v každém věku), máte neznámou na dlani.

Největší bariérou je strach učitele z toho, že jej žáci přistihnou v nedbalkách. Tím nutně přestanou být polobohy a žák uvidí, že se učitel musí také učit. V tradičně hierarchickém vztahu učitel-žák to znamená pro učitele ztrátu prestiže a autority (nebo alespoň dojem ztráty). A tak je nejlepší dělat, že s „mým“ předmětem informační technologie nesouvisí, že jde o módní výstřelek, naše škola je přece tradičně kvalitní (podívejte se na to nekvalitní americké školství!). Zkrátka se objeví sto a jeden argument, proč to nejde.

S tím však samo o sobě nepohne ani hromada sebelepších počítačů v počítačových učebnách, ani propracovaný systém centrální správy školního intranetu, ani dodávky výukového softwaru za stovky milionů, ani nabídka stovek sebelepších kurzů zdarma či za peníze, ani sebegeniálnější (obvykle mírně netrpělivý) IT manager na škole. Je to hodně o psychologii, a ještě více o dobré a přijatelné strategii. Bez ní zůstávají vyřčené cíle pouhými proklamacemi, které častým použitím ztrácejí na věrojatnosti.

Lídrem nemůže být Švejk

Vše vyřčené o učitelích platí dvojnásob o ředitelích. Má-li být šéf motorem změny, musí nejprve vnímat její potřebnost, musí mít motivaci a musí techniku ovládat a umět jí využívat. Neměl by se dostat do situace, kterou nám tak krásně demonstroval „největší“ protagonista SIPVZ, exministr Zeman, ostentativně dávající světu najevo svoji počítačovou negramotnost a ještě ostentativněji svůj nezájem na této situaci něco změnit. Tato mimořádně přihlouplá „švejkovina“, která má vlastní neschopnost zastřít ve jménu jakéhosi povýšeneckého pseudonadhledu a zdravé životní skepse, se však neomezuje jen na bezvýznamné ministry. Tento virus zasahuje ředitele i učitele a školství je jím doslova promořeno.

Ředitel zkrátka musí být počítačově gramotný. Aby se jím stal, měl by být k tomu přiměřeně nucen. Měl by mít příležitost vlastním úsilím ztratit ostych a obavu z výpočetní techniky a nalézat postupně její možnosti a výhody. A měl by mít k ruce trpělivého inspirátora.

Jak na ředitele aneb několik bychů

Jak jsem se již snažil naznačit, první fázi projektu BYCH zaměřil na ředitele škol. Možná vám to bude připadat až dětsky naivní, ale začal bych tím, že

bych pořídil každému řediteli školy notebook a zajistil mu dostatečně rychlé připojení na internet.
Jako stát i jako zřizovatel školy bych rukou společnou a nerozdílnou do několika měsíců převedl většinu komunikace s jejich řediteli do virtuálního prostředí internetu a elektronické pošty a tento způsob komunikace záhy nekompromisně vyžadoval.
Věnoval bych dostatek financí na odbornou asistenci, vytváření podnětů pro využití IT na škole, zprostředkování iniciačních příkladů a vzájemné sdílení zkušeností.
Věnoval bych dostatek energie na výcvik ředitelů v přípravě strategií (klíčem je pečlivá SWOT analýza) zavádění IT do výuky.
Jako stát i jako zřizovatel bych požadoval zpracování projektu implementace IT na škole jako jednu z podmínek přístupu k dalším účelovým dotacím. Ona technická část je pouze zlomkem problému, dlužno říci zpočátku tím méně důležitým.
Teprve poté bych začal řešit problém druhý – učitele.

Rozpočet této první fáze? Výhodně investovaných 500-600 milionů do 8-10 tisíc školských managerů.