To jsem se vám jednou přichomýtla ke shromáždění pedagogických hlav. „Tak co stávka?“ Tuto otázku mohl položit pochopitelně jen Mladejablbej. První se ozvala hlava jménem Zadvarokydodůchodu: „Na co? Mám to za pár, pomalu stříhám metr.“ (Prázdninový fejeton na oblíbené téma…)
Hlava Starýkolena se na starý kolena rozhodla, že se taky zapojí do diskuse: „Já na starý kolena nic podnikat nehodlám, nerada bych měnila školu.“ Po této osudové větě už ji nikdo nikdy promluvit neslyšel. A Dodůchoduužzarok vehementně hrála houpacího koně.
Mladejablbej nechtěl házet flintu do žita a oslovil Jsemjenomovce: „Tak co, budeš stávkovat?“ Říkala jsem si, že na jasnou otázku musí přijít jasná odpověď, a v duchu jsem obdivovala Mladýhoablbýho, s jakou odvahou se dokázal zeptat tak přímo. Ale Jsemjenomovce měla za ušima: „Béé, když půjdou všichni, béé, půjdu taky, béé.“ Jsemjenomovcí tam bylo několik desítek. Béé.
„BB, co ty?“ nevzdal to Mladejablbej. „Chtěla sis koupit nový svetřík, abys nemusela nosit ten, co tu zbyl z minulé školní burzy, a brečela jsi, že se budeš muset celé prázdniny starat Horáčkovým o králíky a leštit jejich Porsche.“ (Horáčkovic tak dlouho chodili do školy, až se v lavici potkali se synem. Co nevidět se tam objeví i vnuk.) BB nesměle špitla: „Já to těm prvňáčkům nemůžu udělat.“ Pak si koupila za poslední peníze Annonci a šla shánět práci. Měla štěstí, v hotelu Zlatá husa potřebovali pomocnou sílu na mytí černého nádobí. V září asi nenastoupí, patnáct litrů je patnáct litrů.
Stejný názor sdílela kupodivu i Báječnáženská: „Taky nechci svou devítku ošidit, oni se do školy těší tak, že ani nechtěli odjet na prázdniny. Já budu učit češtinu klidně pět hodin denně.“ Možná by všem měla poslat dopis, aby měli klidnější prázdniny.
„To snad ne, je tu někdo, kdo bude stávkovat?“ zoufale se vzchopil k poslední akci Mladejablbej. Odpovědí mu bylo mrtvé ticho.
A tento příběh je pravdivý, neboť se stal v jedné pražské škole a vyprávěl mi ho T. Taxis Taylor.
Renata Klusáčková
0 komentářů:
Okomentovat