Tvář českého školství mají v následujících letech zásadně změnit čtyři nové zákony. Na scénu se nyní chystají vstoupit první dva protagonisté: zákon o pracovnících ve školství, o kterém jsme referovali před několika dny, a školský zákon o počátečním vzdělávání. Zvláštní je, že se oněm příliš nediskutuje, ač jej mají poslanci projednávat ani ne za měsíc.
Funkčnost všech avizovaných zákonů je neodmyslitelně spojena se vzdělávací koncepcí, která by měla zákonům předcházet a jež by se měla stát základem promyšlené reformy českého školství. Skeptici ovšem říkají, že ministerstvo školství doposud žádnou koncepci nemá. Optimisté to ale nevidí tak černě a argumentují doposud nenaplněným scénářem Bílé knihy.
Zemanova vláda schválila Bílou knihu počátkem února minulého roku. Celé předcházející dva roky byly veřejností vnímány spíše v kontextu odborné diskuse o tomto dokumentu. To vedlo k paradoxnímu oslabení zájmu o podobu samotného “střešního” školského zákona, který byl v té době taktéž intenzivně připravován a měl být legislativním vyústěním Bílé knihy. Kvůli nepřijetí školského zákona dnes většina navazujících rámcových vzdělávacích programů přešlapuje na místě a mají víceméně povahu nezávazného experimentování.
Preambule od Thomase Jeffersona?
Než se rozhrne opona a prvé dva zákony se představí dychtivému publiku, probíhají za scénou poslední chvatné úpravy rekvizit a kostýmů. Všichni v zákulisí jsou strašně nervózní, protože předchozí květnová premiéra školského zákona u parlamentního publika tragicky propadla. V hledišti pokřikovali především pravicoví poslanci. Tvrdili, že norma by zavedla neprůhledné financování, znevýhodnila soukromé školy a neřešila podmínky dalšího vzdělávání učitelů. Poslanci pak návrh vládě vrátili navzdory varování Eduarda Zemana, že tím vedle odkladu reformy maturit způsobí i další problémy. Pravicoví poslanci sice souhlasili, že české školství nový zákon potřebuje, vládní návrh by však prý situaci jen zhoršil. Milan Zuna z ODS dokonce prohlásil, že pokud by byl schválen, “musel by se Jan Amos Komenský obracet v hrobě”.
Málokdo však tuší, že dlouho očekávaná premiéra úplně nového školského zákona je v podstatě reprízou téhož divadelního kusu, který bylo ministerstvo školství nuceno stáhnout ze svého repertoáru. Tentokrát má ale vládní návrh hned na začátku překrásnou preambuli, kterou by lépe nesepsal ani Thomas Jefferson s Georgem Washingtonem dohromady. Už jenom pro ni by bylo vhodné, aby zákon byl schválen.
Parlament České republiky
- vycházeje ze Všeobecné deklarace lidských práv, Úmluvy o lidských právech, Deklarace práv dětí a Úmluvy o právech dítěte, jakož i z Listiny základních práv a svobod jako součásti právního pořádku České republiky, jimiž se vyhlašuje nezadatelné právo na vzdělání,
- respektuje právo Evropské unie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy,
- uznávaje, že vzdělávání jako individuální a společenská hodnota je základní podmínkou a prostředkem osobního rozvoje a životního uplatnění všech jedinců, sociální soudržnosti a hospodářské úspěšnosti země,
(atd.)
přijímá tento zákon…
Přes maturitní reformu vlak nejede
Snahou ministerstva školství je, aby zákon o počátečním vzdělávání vstoupil v platnost již od září tohoto roku. Pro mnohé je to sice dost děsivá představa, ale ministerstvo se nevzdává.
Podle vládních záměrů by měl zákon reformovat současný právní stav ve třech směrech. Patří k nim zejména přesné vymezení podmínek vyučování a organizace školního roku, uvedení nové podoby maturitní zkoušky do života středních škol a změny ve financování školského systému. Poslední z uvedených oblastí ovšem nebude v zákoně novelizována a zůstane prakticky v nezměněné podobě. Školský zákon č. 29/1984 Sb., s výjimkou jediného paragrafu (§ 25), bude totiž platit i nadále a bude zrušen až v září 2007. Tedy, stručně řečeno, zákonů věnovaných školství bude i nadále, jako když naseje.
Již Zemanův návrh školského zákona počítal kromě řady dalších změn s výraznou úpravou maturitních zkoušek. Maturita by se i nadále měla skládat ze společné a profilové části maturitní zkoušky, společná část maturitní zkoušky je však v návrhu zákona již redukována jen na zkoušku z českého a cizího jazyka. Profilová část maturitní zkoušky se pak skládá ze 3 povinných zkoušek, které by měl maturant konat formou vypracování maturitní práce a její obhajoby, ústní zkoušky, písemné zkoušky, praktické zkoušky, nebo kombinací dvou či více předchozích forem.
Počáteční vzdělávání má v novém pojetí 6 stupňů: základy vzdělání, základní vzdělání, střední odborné vzdělání, střední odborné vzdělání s výučním listem, úplné střední vzdělání a vyšší odborné vzdělání.
Zombie s názvem „školská právnická osoba”
Ministerstvo trvá i na dalších předchozích myšlenkách, mj. například na povinnosti ustanovit školskou radu. Určitý ústupek z tohoto demokratického prvku, známého z většiny západoevropských zemí, představuje pouze případ nezájmu sociálních partnerů. Za této situace však bude ředitel povinen vždy na začátku školního roku oslovit partnery, zda si to mezitím nerozmysleli a nechtějí radu založit.
Dalším ministerským imperativem je zavedení kontroverzní školské právnické osoby, kterou se tvůrci snaží do zákona znovu prosadit s tím, že se prakticky jedná o stejnou formu jako příspěvková organizace a převod na školskou právnickou osobu bude pro většinu škol jen administrativní formalitou. Minule ovšem soukromé školy tvrdily, že je tato formalita může stát existenci.
Stejnou banalitou je údajně nahrazení pojmu síť škol a školských zařízení termínem rejstřík škol. Banalitou jak pro koho – pro školy rozhodně ne. Mnohým se totiž klidně může přihodit, že se do nového rejstříku škol nedostanou.
Odbory a zaměstnavatelé jsou proti
První veřejná diskuse k zákonu o pracovnících ve školství a zákonu o počátečním vzdělávání, která proběhla v lednu v Telči, se nesetkala s všeobecným nadšením přítomných zástupců pedagogických asociací, kteří se sdružili do nové zastřešující Unie školských asociací ČR – CZESHA.
Daleko nesmlouvavější jsou však stanoviska odborů a zaměstnavatelů, která zazněla na posledním jednání tripartity. Odbory a zaměstnavatelé vyslovily zásadní nesouhlas se zavedením školské právnické osoby a rejstříku škol. Odmítají též, aby v zákoně o počátečním vzdělávání byl pouze jeden druh střední školy a požadují zachovat stávající členění na gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště. Stejně tak nesouhlasí s výběrem školného na vyšších odborných školách. Za pomaturitní odborné studium by totiž podle návrhu zákona měly „vošky”, ale i jiné střední školy, vybírat od všech zájemců již od prvního září školné. To je u některých oborů skutečně problém, protože po našem vstupu do EU by cesta například k některým zdravotnickým profesím byla možná pouze za úplatu.
Na posledním jednání tripartity dokonce zazněl další kategorický požadavek: uzákonění veřejně známého normativu. Podle názoru odborů i zaměstnavatelů totiž současný pozvolný přechod od normativní metody financování k nákladové zneprůhledňuje celý systém. Ministerstvo prý již nemá na školství monopol, a dokonce ani přehled o finančních prostředcích vydávaných v České republice na školství.
Více hlav více ví?
Zákon o počátečním vzdělávání by měli poslanci projednávat ani ne za měsíc. Vládní koalice má sice ve sněmovně chatrnou většinu, kdo ale přesvědčí učitele a širokou veřejnost, aby zákon přijali jako základní princip budoucího rozvoje české společnosti?
Zatímco upřímnost předchozích výzev ministerstva školství, vyjádřených před třemi lety lidovým rčením „více hlav, více rozumu”, mnohé učitele nadchla a přesvědčila o významu diskuse, při tvorbě návrhu školského zákona diskuse neměla dlouhého trvání. Nemá bohužel pokračování ani v současnosti. Není divu, že návrh zákona o počátečním vzdělávání nevyvolává v řadách širší odborné veřejnosti žádné námitky – jeho obsah totiž prakticky nezná. A tak je to dobře! Co oči nevidí, srdce neželí.
Návrh školského zákona je k nalezení na www.eucebnice.cz, konkrétně zde.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat