Jen málo profesí se v našem státě může pyšnit výsadou zvláštního zákona. Vedle policistů a vojáků do této skupiny kvapně míří početná masa českých učitelů. Pokud vše půjde podle ministerských představ, měl by právě připravovaný zákon o pracovnících ve školství platit už od září 2004. Co vlastně jeho tvůrci navrhují?
Úplně speciální zákon
Připravovaný zákon o pracovnících ve školství (nebo též zákon o pedagogických pracovnících) se má stát jakýmsi speciálním zákoníkem práce v této oblasti. Upravuje totiž zaměstnanecké poměry pracovníků ve školství (zejména však učitelů), předpoklady a požadavky pro výkon jejich práce, další vzdělávání a také finanční odměňování. Tento nový zákon počítá s existencí souběžně připravovaného, staronového školského zákona (zákon o počátečním vzdělávání; plným názvem zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání). U obou chystaných právních norem vládní kabinet optimisticky předpokládá, že nabudou účinnosti k 1. září 2004.
Zákon o pracovnících ve školství upravuje pracovní dobu učitelů, rozsah jejich studijního volna, ale i řadu jejich práv a povinností ve škole. Většinu kantorů potěší (na rozdíl od jejich zaměstnavatelů) měsíční přídavek na bydlení, odstupňovaný podle počtu obyvatel žijících v obci, ze které docházejí nebo dojíždějí do školy. Přídavek je zajímavou reminiscencí na předválečné poměry první republiky. (Pozn.: redakce ČŠ má k dispozici pracovní návrh datovaný 20. 1. 2003.)
Aby to ovšem nebylo zas tak jednoduché – to, co učitel či jeho ředitel nenajde v „jejich“ zákonu, bude nucen nalistovat v zákoníku práce. Některé pracovněprávní vztahy se totiž budou i nadále řídit platným zákoníkem práce. Toto moudré řešení bylo bezpochyby vedeno sofistikovanou snahou posílit čtenářskou a informační gramotnost všech, kteří se hrdě hlásí k profesi českého kantora.
Veřejný činitel
Kdo je vlastně pedagogickým pracovníkem, jaké jsou předpoklady (profesní standard) výkonu činnosti učitele a ředitele školy? Na to všechno zákon stačí pamatovat. Trochu děsivé je prokazování bezúhonnosti vždy po pěti letech trvání pracovního poměru a dále pak ustanovení, které umožňuje České školní inspekci či ministerstvu požádat o výpis z Rejstříku trestů, potvrzující bezúhonnost libovolného kantora. Čtení těchto odstavců navozuje představu, jako by čeští kantoři působili v supertajných službách, které vyžadují permanentní ověřování mravní čistoty všech agentů. A skoro tomu tak je – v návrhu zákona má pedagogický pracovník „postavení veřejného činitele“.
Aby ovšem nebyla mýlka – zákon o pedagogických pracovnících upravuje pracovněprávní vztahy nejen českých učitelů, ale i nepedagogických pracovníků, kterým může být ze zákona svěřen dozor nad dětmi. Vzniká tak trochu zmatek, protože tímto aktem se z nepedagogických pracovníků stávají pracovníci pedagogičtí, ale to jen na chvilku. Nemají totiž stanovenu přímou pedagogickou povinnost…
Novinkou je v zákoně vymezený profesní standard, skládající se z oborové, didaktické a psychodidaktické, obecně pedagogické, diagnostické a intervenční, sociálně komunikativní, manažerské, právní, profesní a sebereflektivní způsobilosti, který bude pro jednotlivé kategorie pedagogických pracovníků ministerstvem vypilován ve speciálně navazující vyhlášce. Kdo však všechny tyto nástrahy překoná, získá pracovní poměr, který s ním zaměstnavatel bude moci uzavřít pouze a výhradně na dobu neurčitou. Doba letního propouštění mladých kantorů se tak stane minulostí.
Kariéra a plat v zákonných mezích
Pro mnohé učitele bude asi velikým zklamáním dlouho diskutovaný kariérní růst (řád), který je v návrhu zákona vymezen jen ve velmi obecné rovině, umožňující představit si pod tímto pojmem téměř cokoli. Kariérní růst je vymezován jako vzestupná profesní dráha v povolání, a to je rozhodně optimistická informace. Nikoho z tvůrců zákona naštěstí nenapadlo pomyslet na dráhu sestupnou, což je jeden z mnoha důkazů nezadržitelně postupujícího pokroku ve školství. Detaily budou opět stanoveny v jedné z mnoha navazujících prováděcích vyhlášek, jejíž horizont je prozatím ještě v nedohlednu.
Plat má v zákonné úpravě podobu platového tarifu, hodně ovšem bude záležet na pracovní skupině, kariérním stupni a platovém stupni každého učitele. V návrhu zákona je strhující smršť mnoha příplatků (příplatek za vedení, zastupování vedoucího pedagogického pracovníka, práci přesčas, noční práci, práci v sobotu a v neděli, práci ve směnném a nepřetržitém provozu, dělenou směnu, zvláštní příplatek a další plat), stejně jako i odměn (za přespočetné hodiny, pracovní pohotovosti, zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka, osobní příplatek).
Paragrafy o platu mají asi navodit dlouho potlačovaný sen, že „teď už to bude konečně lepší“. Návrhy zákonů jsou vlastně literaturou svého druhu. Nelze si nevšimnout, že dikce některých ustanovení obsahuje zvláštní humor, inspirovaný patrně dílem Jaroslava Haška: „Plat nesmí být nižší než minimální mzda,“ praví zákon, „a vyplácí se pedagogickému pracovníkovi v zákonných penězích se zaokrouhlením na celé koruny směrem nahoru.“
Zvláštní zacházení
Některé věkové a profesní skupiny přijetím nové právní normy získají. Určitou existenční jistotu zákon přináší zejména mladým kantorům. Zákon s povděkem uvítají i psychologové z pedagogicko-psychologických poraden, kteří se po mnohaletém úsilí konečně stanou pedagogickými pracovníky. Hůře na tom budou ředitelé škol, které patrně čeká více právních střetů s jejich zaměstnanci. A nejen to. Odvolání z funkce jim hrozí např. při neukončení povinného funkčního vzdělávání nebo nevykazování řádných výsledků podle hodnocení České školní inspekce. Třeba ovšem časem vejde v platnost další zákon, tentokrát na ochranu ředitelů…
Naivka, očekávající od zákona výraznější průlom do finanční situace většiny českých učitelů, však asi bude zklamán. Jak také jinak? Kouzelné zaklínadlo ve stylu „ubrousku, prostři se“ v reálném životě prostě nefunguje. Jitrnice ani jelita nevyčaruje sebevíce promyšlený zákon, ale jen a pouze dobrá finanční strategie ve školství.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat