Bude generální dodavatel vládnout veškerému softwaru ve školství prostřednictvím povinných registrací? Proč nemohla být využita nabídka škol na vyškolení ICT koordinátorů a zakázku dostal generální dodavatel? Dojde k „PR oddělení“ GD a MŠMT, kteří až dosud vystupovali hlasem společným a nerozdílným?
Pondělní diskuse na půdě Autocontu OnLine se netýkala pouze pohledu do historie a vize 2. vlny 1. etapy (které jsem popisoval v předchozím článku). Dalším diskutovaným tématem byla například registrace softwaru pro použití v IKI (Informační a komunikační infrastruktury, tj. školského intranetu včetně počítačů na školách).
Moc nad oblastí školského softwaru
Celý projekt je od začátku koncipován tak, aby vytvářel unifikované prostředí, ve kterém generální dodavatel v zásadě odpovídá za všechno, včetně funkčnosti programového vybavení. Diskuse se již netočila kolem toho, zda je to dobře či špatně (na to už je pozdě, toto řešení již bylo zvoleno a prosazeno), ale dotkla se důsledků – chce-li si GD udržet kontrolu nad tímto jednotným a unifikovaným prostředím, musí být kladena určitá omezení na software, který si uživatelé instalují na jím dodané a provozované počítače. V praxi našeho Indoše to vypadá tak, že každý software, který má být provozován v IKI, by měl projít schválením od generálního dodavatele. Uživatelé (resp. ICT koordinátoři) na školách pak jsou zavazováni k tomu, aby neinstalovali na své počítače žádný neschválený software.
Dovolím si ocitovat následující úryvek z jednoho zápisu z jednání RŠE 15.5. (originál zde):
- Otázka: Jak to vypadá s výukovým SW, který už školy mají? MŠMT prý žádné schvalování nechce, ACOL to "prý" chce, ale teď nemá peníze. Podepsali jsme, že budeme instalovat jen schválený SW, ale teď mi odpověděli z Dohledového centra, že si tam můžu nainstalovat, co chci - na vlastní riziko.
- Odpověď: Certifikace SW: nyní prošel certifikací prosincový balíček. Další SW bude certifikován na základě zadání MŠMT. Ministerstvo bude předávat seznam SW, který je doporučen pro použití na školách. . Ten bude certifikován zdarma. Jinak škola sama může požádat o certifikaci mimo rozhodnutí MŠMT, ale v tomto případě již nejde o službu bezplatnou. Víc v této chvíli říct neumím.
Generální dodavatel zřídil středisko pro takovéto certifikování (formálně: registraci) softwaru k jeho použití v IKI. Jde o středisko s názvem CERES (Centrum pro registrace softwaru), jehož činnost má spočívat v následujících aktivitách (citováno odsud):
- Odborném posuzování technologických možností instalace softwarového produktu zaměřeného na výuku a vzdělávání do IKI.
- Vytváření instalačních manuálů pro instalaci registrovaného ASW do IKI.
- Poskytování odborné podpory školským zařízením při instalaci registrovaného SW do IKI vybudované GD v rámci realizace PIII pro školská zařízení v rámci realizace SIPVZ. Odborná podpora bude umožněna na ceres@acol.cz a na telefonním čísle 02/ 510 22 550.
Na pondělní diskusi skutečně zaznělo, že jiný než takto certifikovaný (registrovaný) software by neměl být v IKI vůbec instalován a používán. Současně bylo zdůrazněno, že ze strany GD jde pouze o „technické“ posuzování příslušného softwaru, a nikoli o posuzování jeho „pedagogických kvalit“, vhodnosti pro výuku atd., což přísluší ministerstvu či jinému subjektu, který MŠMT něčím takovým pověří. Současně jsem se v odpovědi na svůj dotaz dozvěděl, že pro výrobce softwaru, kteří požádají o registraci svého produktu, půjde o službu placenou (a jak vyplývá z citovaného úryvku ze zápisu RŠE, platit budou i školy, které projeví zájem zaregistrovat svůj vlastní software).
Snaha ovlivňovat výběr provozovaného softwaru pomocí registrací je u generálního dodavatele asi logická (když už byl zaveden systém, kde GD za vše odpovídá a nese garance). Na druhou stranu nelze nevidět ani výrazně negativní aspekt celé věci: generální dodavatel bude mít, prostřednictvím svého registračního centra, rozhodující slovo ohledně toho, který software bude možné používat v rámci IKI a který nikoli (byť jen ve smyslu technické možnosti). Navíc přesná pravidla, resp. požadavky takto kladené na software bude stanovovat opět generální dodavatel. To vše mu pak bude dávat opravdu výraznou moc nad celou oblastí školského softwaru.
Nechci zde jakkoli apriorně vyvozovat, že generální dodavatel bude tuto možnost zneužívat. Spíše považuji za potřebné upozornit na potenciální problém, který by měl být včas řešen a nemohl se stát problémem aktuálním. V pondělní diskusi na půdě ACOLu například zaznělo, že ve Velké Británii, která je nám dávána za vzor samotným ministerstvem, jsou certifikace (registrace) řešeny vládní agenturou (tj. subjektem přímo řízeným státem). Konkrétně jde o agenturu BECTA (The British Educational Communications and Technology Agency), která mj. řídí a provádí výzkum vzdělávání s ICT, zastřešuje ICT publikace pro školy a v neposlední řadě certifikuje dodavatele vybavení a služeb ICT, stanovuje standardy ICT vybavení atd. To považuji za jednoznačně rozumnější řešení než svěřit certifikaci (i stanovování standardů) komerčnímu subjektu, jako je tomu zatím u nás.
Jiří Peterka
0 komentářů:
Okomentovat