Tématem dalšího klubového večera sdružení SPIS byla Státní informační politika ve vzdělávání. Sešly se tu všechny špičky projektu ze strany MŠMT i generálního dodavatele, aby odpovídaly na otázky zástupců počítačových firem i novinářů. Zazněly zde například konkrétní údaje o neblahém financování projektu nebo vybavovaní škol v tomto roce.
Klubové večery jsou jednou z aktivit Sdružení pro informační společnost (SPIS). Konají se více či méně pravidelně, jsou vždy zaměřeny na určité konkrétní téma a jsou na ně zváni jednak zástupci firem sdruženým ve SPISu, ale také zástupci státní správy a novináři.
Nejprve ohlédnutí
Tématu SIPVZ byl věnován jeden z klubových večerů již v březnu loňského roku, kdy se celý tento projekt teprve rodil (tisková zpráva zde). Řešitele projektu, tedy ministerstvo školství, zde zastupoval především náměstek Jaroslav Müllner, ale konkrétní představu o projektu "Internet do škol" (z dnešního pohledu hlavně jeho Projektu III - Infrastruktura) zde popisoval hlavně Jakub Rainisch, taktéž ve službách MŠMT. Představa, kterou přítomným tehdy vykreslil, asi nešokovala pouze mne (znepokojení se objevilo i v diplomaticky psané tiskové zprávě SPISu). Byla to představa uzavřeného světa, ve kterém se žáci pohybují "striktně jen na území, které jim školní osnovy vymezí". Po věcné stránce to znamenalo právě budování privátního školského intranetu a školského (vzdělávacího) portálu, který by měl být natolik hodnotný, že žákům poskytne vše potřebné a oni nebudou mít potřebu přistupovat do veřejného Internetu.
Osobně jsem přesvědčen, že právě informace prezentované na tomto loňském večeru daly vzniknout dohadům a spekulacím kolem přílišné uzavřenosti celého řešení a snah omezovat pohyb žáků a studentů na Internetu. Právě takovéto dohady a spekulace však nebyly (podle mého názoru) dosud uspokojivě vyvráceny či jinak uvedeny na pravou míru - kromě obecných tvrzení typu "není to pravda" jsem nezaznamenal, že by MŠMT či dnešní generální dodavatel explicitně a veřejně popsali, jak to doopravdy bude. Podobná situace je i u samotného školského intranetu. Jeho architektura, parametry a další aspekty jsou stále zahaleny rouškou tajemství. Takže jediné konkrétnější informace, o které se lze opřít, dosud stále jsou požadavky zadavatele (MŠMT) ze zadávací dokumentace na výběr generálního dodavatele:
- Zadavatel požaduje, aby při připojení LAN sítí vznikl chráněný prostor - tzv. školní intranet, s jasně definovaným technologickým řešením, parametry propustnosti a bezpečnosti, které musí být obsahem nabídky.
- Z důvodu ochrany školního intranetu musí být připojení do Internetu zabezpečeno dostatečně výkonnými firewally. (…) Řešení musí rovněž umožňovat inteligentní filtraci informací propagovaných do školního intranetu z Internetu.
Z těchto citací mj. vyplývá, že koncepce školního intranetu je požadavkem zadavatele, nikoli řešitele (generálního dodavatele). V jiném článku jsem se snažil ukázat, že tento požadavek zadavatele nebyl obsažen v původní koncepci SIPVZ schválené vládou.
Kdo přišel letos
Minulý čtvrtek byl problematice SIPVZ věnován další klubový večer SPISu. Stranu zadavatele na něm zastupovalo celé vedení sekce SIPVZ, vzniklé na MŠMT k 1. 8. 2001 - vrchní ředitel sekce Drahomír Fránek, ředitel Projektu I Leoš Botek (který vystřídal ve funkci Moniku Broschovou), šéf Projektu II Petr Kordule, šéf Projektu III Jaroslav Blažkovec a ředitel odboru financování SIPVZ Vladimír Lev. Generálního dodavatele zastupovali Jaromír Horák (ředitel projektu) a Vlastimil Palata ze společnosti AutoCont On Line. K mému překvapení nebyl přítomen nikdo za generálního auditora, firmu Chemcomex (resp. nebyl za předsednickým stolem ani nebyl přítomným představen, mohl ještě sedět v plénu a neúčastnit se diskuse).
Po obecném úvodu Drahomíra Fránka jako první vystoupil Leoš Botek za Projekt I - Informační gramotnost. Z jeho poměrně obsáhlého projevu mi v paměti neutkvěla žádná konkrétní myšlenka, kterou bych zde mohl reprodukovat. Tisková zpráva (zde), kterou vydal samotný SPIS, cituje pozoruhodný výrok: "realizace tohoto projektu by měla pomoci ke zlepšení pracovních podmínek pracovníků ve školství a zvýšení jejich prestiže“.
Teprve v pozdější diskusi se objevila jedna zajímavost - bude prý vypsáno výběrové řízení na certifikační autoritu pro ECDL. Dosavadní licence, kterou vlastní Česká společnosti pro kybernetiku a informatiku, je prý časově omezena a není jasné, jak bude obnovena či zda licenci získá někdo jiný.
Projekt II - Vzdělávací software a informační zdroje
Tento projekt prezentoval jeho ředitel Petr Kordule. Hlavní úkol svého projektu charakterizoval slovy "vybírat a doporučovat software pro školy". Zmínil, že již byla schválena metodika vedení tohoto projektu, kterou se nyní budou řídit (nepodařilo se mi ale zjistit, zda bude také zveřejněna). Pro letošní rok 2002 má Projekt II dva hlavní cíle:
- Vybírat SW do škol, a to prostřednictvím selektivních výběrů, které si školy budou následně pořizovat.
- Řešit provoz Školského vzdělávacího a informačního portálu, který má být hlavním prostředkem pro přenos informací a aplikací do škol. Koncepce tohoto portálu má být předložena do schvalovacího řízení na MŠMT příští týden, a pokud bude úspěšná, měly by první práce začít počátkem dubna. V červnu by měl být spuštěn pilotní provoz, v prosinci testování na 100 - 150 školách, počátkem roku 2003 by měl být portál oficiálně spuštěn a v únoru 2003 by měl být spuštěn na všech školách.
K tomu si dovolím připojit vlastní postřeh. Vybudování a provozování školského portálu bylo původně prezentováno jako stěžejní aktivita (která dětem poskytne vše, co potřebují) a jako jeden z hlavních důvodů, proč je budován školní intranet - aby žáci a studenti měli dostatečně rychlý a kvalitní přístup (v reálném čase) ke službám, které jim portál bude poskytovat. Nyní se obávám, že Projekt II se zaměřuje spíše na "zprostředkovatelské aktivity", tedy na centrální dodávky vzdělávacího SW do škol, zatímco aktivity kolem portálu a jeho služeb se dostávají do pozadí, alespoň z vnějšího pohledu. Rád si tento dojem v budoucnu opravím.
Za nejasné však považuji toto: MŠMT hovoří o „školském portálu“, někdy dokonce jako o distribuovaném řešení, které by mělo své replikované kopie na serverech jednotlivých škol, aby nebyly příliš velké nároky na přenosové schopnosti privátního intranetu (který byl ale zvolen právě proto, aby takovéto nároky "vydržel"). Jindy se zase hovoří o "vzdělávacím portálu", jindy o "centrálním internetovém serveru" (jako o technologické platformě, na které budou portály provozovány). Také generální dodavatel buduje svůj portál indos.cz, o kterém tvrdí, že:
- bude poskytovat výukové aplikace vybrané v rámci Projektu II
- zároveň bude sloužit jako vnější přístupový bod pro všechny uživatele výukových aplikací
Jinde na svých webových stránkách zase tvrdí, že:
- S Projektem II má uskupení AutoCont On Line-ČESKÝ TELECOM jen málo společného (…)
- Nevyužité peníze budou převedeny na rozšíření nabídky software, který bude uložen na námi budovaném centrálním školském serveru a bude volně přístupný školám.
Jak to tedy přesně bude? Kdo bude co budovat a provozovat a hlavně jaké služby budou školám k dispozici? Nejlepší odpovědí na takovéto otázky by bylo zveřejnění metodiky celého projektu II a dále zveřejnění koncepce školského portálu ze strany MŠMT. Jinak budou stále existovat nejasnosti a vznikat nejrůznější nedorozumění či přímo fámy.
Projekt III – Internet do škol
Tento projekt na klubovém večeru SPISu prezentoval za stranu zadavatele jeho ředitel Jaroslav Blažkovec. Konstatoval, že 14. 12. 2001 byla podepsána první dílčí prováděcí smlouva, která konkretizuje praktickou realizaci v tomto roce. Byl již také podepsán první dodatek k této smlouvě, který upravuje objem realizace (směrem nahoru, díky dalším prostředkům, které se podařilo získat na celý projekt). Připravuje se již i druhý dodatek, který se ale zřejmě nebude týkat "kvantitativních parametrů", ale bude spíše technikou záležitostí - bude připojovat ke smlouvě přílohy týkající se činnosti oblastních manažerů, smluvních vztahů se školami atd.
"Kvantitativní parametry" realizace Projektu III v letošním roce posléze vyjmenoval zástupce generálního dodavatele Jaromír Horák:
- má být připojeno 3620 nejméně vybavených ško
- má být vybudováno 36 800 přípojek v sítích LAN (tzv. dvojzásuvek
- serverů LAN má být zprovozněno 212
- do škol má být nainstalováno 24 740 počítačů PC (plus 500 počítačů Apple!
- vybudována má být také technologie pro "vzdělávací portál"
- mají být vyškoleni ICT koordinátoři
Tato čísla nejsou žádnou převratnou novinkou (na stránkách České školy se o nich již psalo) a znamenají faktické zredukování celého projektu v letošním roce zhruba na polovinu.
Z následné diskuse vyplynulo, že konkrétní výběr škol podle kritéria "nejmenší vybavenosti" bude teprve probíhat a bude se řídit jednak výsledky již uskutečněného dotazníkového průzkumu na školách, ale také ověřením reálného stavu oblastními manažery. Následné zařazení do skutečné realizace pak může ještě ovlivnit také to, zda škola účast přijme a bude souhlasit s tím, co je jí nabízeno. Zda je volba "nejmenší vybavenosti" správná, spravedlivá či alespoň nejmenším zlem, raději ponechám na diskusi čtenářů.
Start samotného vybavování škol by měl nastat koncem února /počátkem března a měl by skončit v prosinci 2002. Zajímavou změnou oproti dříve uváděným informacím je zkrácení tzv. "životního cyklu školy" na pouhých 45 dnů! To znamená, že od prvního kontaktu by se předání fungujícího připojení (včetně lokální sítě LAN a počítačů) mělo stihnout do 45 dnů. Generální dodavatel počítá s tím, že takto bude mít "rozpracováno" až 540 škol najednou - což je jistě pořádný organizační oříšek. Dnes má prý generální dodavatel nasmlouváno na 150 lokálních dodavatelů a pokračuje v přípravě oblastních manažerů - počátkem února by mělo proběhnout ještě jejich závěrečné školení.
Jak je to s komunikační infrastrukturou?
Jak vyplývá z výše uvedených čísel, generální dodavatel nijak netají hlavní parametry zakázky, pokud jde o počty škol, počítačů, zásuvek atd. To samé ale již neplatí, pokud jde o budovanou komunikační infrastrukturu - konkrétně o páteřní a přístupovou síť školského intranetu a centrální připojení k veřejnému internetu. Nejde přitom jen o otázku otevřenosti/uzavřenosti a eventuelního omezení přístupu (viz výše), ale také o kvantitativní parametry celorepublikové sítě, její celkovou koncepci a architekturu. Jak bude tato páteřní síť vypadat, jak bude dimenzována? Jak bude dimenzována přístupová síť? Jakou rychlostí budou připojeny ty "nejméně vybavené školy", připojované ještě v tomto roce? Jaká bude šance a možnost budoucího upgrade?
Jediná konkrétnější informace o budované infrastruktuře na večeru zazněla z úst přítomného předsedy představenstva Českého Telecomu. Ten řekl, že infrastruktura pro Internet do škol se zatím buduje odděleně od komunikační infrastruktury pro veřejnou správu, ale že je snaha obě infrastruktury sloučit. V této souvislosti si dovolím připomenout, že zadávací dokumentace pro výběr generálního dodavatele obsahovala jedno zajímavé kritérium pro hodnocení nabídky: jak dobře jím budovaná infrastruktura využije již existující, resp. budovanou komunikační infrastrukturu veřejné správy (ISVS). Jak by asi dokázal tomuto kritériu vyhovět jiný subjekt než posléze vítězný Český Telecom, který již měl v kapse zakázku na budování infrastruktury ISVS? Nakonec ale na hodnocení podle tohoto kritéria nedošlo a všichni ostatní kandidáti vypadli již při tzv. otevírání obálek pro formální důvodu.
Vraťme se ale přeci jen k otevřenosti/uzavřenosti školského intranetu. Jak to bude s možností přístupu do této sítě a k jejím službám zvenčí, z veřejného internetu? To považuji za nesmírně důležité v nynější situaci, kdy se připojování škol v letošním roce 2002 zredukovalo zhruba na polovinu a bez "oficiálního připojení" budou právě ty školy, které si již nějaké vybavení (a asi i připojení) pořídily.
Dokud byla představa taková, že připojeny budou v zásadě všechny školy najednou (resp. v průběhu jednoho roku), dalo se ještě uvažovat o poskytování všech služeb skrze privátní školský intranet. Ale co nyní? To má polovina škol (těch nejlépe vybavených) najednou zůstat mimo hru a dostupnosti těchto služeb? Nejspíše ne. I když se koncepce školského intranetu stále drží pod pokličkou, z různých diskusí, které jsem měl možnost absolvovat, jsem získal dojem, že se v poslední době přeci jen mění - že dochází k otevírání této celorepublikové privátní sítě, tak aby přístup k ní mohly získat i "lépe vybavené" školy skrze své připojení do veřejného internetu. Samozřejmě ale bude hodně záležet i na tom, jaké služby to budou. Na druhé straně tento okolnostmi vynucený přístup "zvenčí" mne utvrzuje v názoru, že drahý školský intranet nebyl vůbec nezbytný.
A co peníze?
Zřejmě největší novinkou na klubovém večeru SPISu byla informace o tom, jaký byl osud loňských finančních prostředků na realizaci SIPVZ. Objasnil to ředitel odboru financování SIPVZ Vladimír Lev, který řekl:
- V roce 2001 se ministerstvu podařilo "utratit" pouze asi 300 milionů, převážně na nákup SW do škol, na zahájení školení učitelů a na první aktivity (předrealizaci) v rámci Projektu III.
- Z peněz na rok 2001 se podařilo převést do rozpočtu roku 2002 cca 840 milionů Kč. Určitou další částku se zřejmě podařilo převést do dalšího roku i skrze interní mechanismy MŠMT
- Zhruba 500 milionů Kč z peněz na rok 2001 nebylo vyčerpáno a propadlo!
Pokud jde o peníze na realizaci SIPVZ pro rok 2002, zde bylo původně plánováno cca 1,7 miliardy. Poslanecká sněmovna však tuto částku zkrátila o 337, 5 milionu. Z těchto zkrácených peněz šlo např. 50 mil. na veřejné informační služby knihoven, 44 mil. na podporu českých divadel či 40 mil. na rekonstrukci katedrál sv. Václava v Olomouci a sv. Petra a Pavla v Brně. Na večeru přítomný poslanec Mlynář v jednom okamžiku, když byla řeč o penězích, řekl, že "sněmovna ztratila důvěru v tento projekt".
Částka 1,4 miliardy Kč, která v rozpočtu na SIPVZ zbyla (spolu s navýšením z prostředků, které se podařilo převést z loňského roku), by tedy měla být pro letošní rok k dispozici pro realizaci celé SIPVZ (všech tří projektů). Přesná částka, na kterou přijdou letošní aktivity v rámci samotného Projektu III. (podle již podepsané první dílčí smlouvy) však zveřejněna nebyla. Z kontextu ji odhaduji na cca 1,7 až 1,8 mld. Kč.
Ani z tohoto odhadu však není možné usuzovat, na kolik přijde měsíční provoz jednoho SKP standardního klientského pracoviště (SKP ) za měsíc. Ve hře je totiž náběhová křivka - ne všechny realizované počítače budou v provozu celý rok. Především ale je nutné vzít v úvahu, že ze zmíněné částky 1,7 až 1,8 mld. na letošní realizaci Projektu III. budou kryty jak jednorázové náklady na vybudování školních sítí LAN, tak i měsíční paušály za provoz SKP. Když byl přímo na večeru SPISu zástupce AutoContu explicitně dotázán, na kolik přijde 1 PC, odmítnul to sdělit.
Naopak zástupci AutoContu odpověděli na dotaz ohledně jejich vlastního financování. Připomeňme si, že MŠMT jako zadavatel platí v zásadě lineárně podle počtu SKP (s výjimkou počátečních nákladů na sítě LAN na školách), zatímco generální dodavatel musí nejvíce investovat právě na začátku. Na to si musí půjčit u bank - v daném případě jsou úvěrujícími bankami Citibank a Komerční banka.
Neviditelný generální auditor
Jak jsem se již zmínil, na klubovém večeru SPISu nebyl aktivně přítomen zástupce generálního auditora. K této problematice se vyjádřil alespoň ředitel projektu III Blažkovec, který řekl, že do výběrového řízení na generálního auditora se původně přihlásily tři firmy, ale jedna byla vyřazena z formálních důvodů. O vítězi (firmě Chemcomex) nakonec rozhodlo to, že za o něco příznivější cenu nabídla audit všech škol, zatímco druhý zájemce (Unisys) nabízel audit jen asi čtvrtiny škol. Na nedávné spekulace médií, které poukazovaly na to, že firma Chemcomex dosud působila v oblasti chemického průmyslu a nemá v oblasti školství a informační gramotností žádné reference, reagoval pan Blažkovec příslibem, že MŠMT samo zveřejní informace o této firmě.
To asi bude zapotřebí, když samotný Chemcomex o sobě v souvislosti s Internetem do škol vůbec nedává vědět. Nebo jste někdo zaznamenali nějakou její aktivitu? Třeba i pouhou aktualizaci svých webových stránek, kde by se alespoň zmínili o tak velké zakázce?
Jiří Peterka
0 komentářů:
Okomentovat