Eduard Zeman se na začátku září zmínil, že v roce 2002 se určitě dočkáme zvýšení učitelských platů o 10 %. Zkušenosti však nabádají k opatrnosti. Nebude navýšení tarifní mzdy provázet snížení nenárokových složek? Existuje vážný důvod k obavám, že na mnohých školách se tak skutečně stane. Tímto důvodem je fond odměn.
Eduard Zeman se na začátku září zmínil, že v roce 2002 se určitě dočkáme zvýšení učitelských platů o 10 %. Zkušenosti však nabádají k opatrnosti. Nebude navýšení tarifní mzdy provázet snížení nenárokových složek? Existuje vážný důvod k obavám, že na mnohých školách se tak skutečně stane. Tímto důvodem je tzv. fond odměn.
Problémem jsou nová pravidla pro naplňování tzv. fondu odměn u příspěvkových organizací, který na mnoha školách sloužil k výrazné motivaci učitelů i nepedagogických pracovníků. Dříve platná vyhláška 205/1991 Sb. a nařízení vlády č. 48/1995 Sb. stanovovaly v podstatě jediné omezení, že fond odměn může tvořit maximálně 20 % celkového objemu mezd. (Tedy v zásadě bez omezení, protože tak vysoký limit stejně nikdo reálně dosáhnout nemohl). Nový zákon č. 250/2000 Sb., resp. jeho § 32, však s účinností od roku 2001 přidal výrazné omezení, že fond odměn může být tvořen do maximální výše 20 % zlepšeného hospodářského výsledku, t.j. úspor při provozu školy.
Co to prakticky znamená? Škola, která letos dobře hospodařila s přidělenými prostředky svého zřizovatele a dokázala najít určité rezervy, může v následujícím roce 2002 využít pouhou pětinu z těchto prostředků pro odměny svým pracovníkům. Takovým příkladem může být propracovaný program energetických úspor v objektu, na kterém se podílejí všichni učitelé. Škola, která uspořila řekněme 200 000 Kč ze svého rozpočtu 3 500 000 Kč na provoz objektu, může pro své zaměstnance místo původních 100 000 Kč nyní využít pouze 40 000 Kč.
Každý si spočítá, že při větším počtu zaměstnanců jde o citelný zásah do vlastního hospodaření školy, které vlastně stát už nemá ve své pravomoci. Nový právní předpis výrazně omezí motivaci k úsporám, které by se přímo odrazily v hodnocení, a povede jen k deziluzi a plýtvání s prostředky na konci roku. Vracíme se zpátky do dob striktní rozpočtové politiky, kde jsou úspory nežádoucí. Nebudou totiž žádným způsobem zhodnoceny ve vztahu k těm, kteří je vytvořili.
Jistě, všiml jsem si, že se v tisku objevují stížnosti ředitelů, kteří tvrdí, že prostředky na provoz jejich školy jsou naprosto nedostatečné, nemají ani na zimní vytápění apod. Neznám pochopitelně důvody, proč to u nich nejde, ale na naší škole (i dalších, které znám) jsme s prostředky vždy „vyšli“ tak, abychom z úspor plnili i fond odměn, který nezanedbatelně zlepšoval platy zaměstnanců.
Musím se tedy ptát: má stát zájem, aby se jeho organizační složky pokoušely jít samostatnou cestou a v rámci svých pravomocí motivovat k úsporám? Anebo se snaží i nadále co nejdůsledněji kontrolovat vše, co mu „uniká“ v rámci reformy veřejné správy? Zdá se, že to druhé. Podle neoficiálních informací hodlá ČMOS PS o této nové situaci jednat se zástupci ministerstva školství. Nevím však, do jaké míry může MŠMT ovlivnit platnost přijatého zákona, který se navíc netýká jen škol.
A tak se na mnohých školách možná nenaplní shora zmíněný slib o zvýšení platů učitelů. Pro vysoké školy se peníze najdou, regionální školství o ně přijde. V důsledku je lhostejné, čí vinou.
Jaroslav Broža
0 komentářů:
Okomentovat