Říká v rozhovoru pro Českou školu náměstek ministra pro regionální školství. Začátek září je obvykle spojován s řadou nových plánů a očekávání. Tento školní rok však bude, zdá se, spíše ve znamení pokračující snahy o prosazení nového školského zákona, projektu zavádění internetu do škol a dokončení reformy veřejné správy – se všemi spory a problémy, které je provázejí.
Právě začíná nový školní rok. Jakou tvář má školství podle vás rok před parlamentními volbami?
Já si myslím, že určitě přívětivou, protože ve školství je to přímo povinnost vůči dětem. Jinou tvář podle mého názoru mít ani nemůže. Uvažujeme-li ovšem o systémových změnách, bude se školství dále vyvíjet zejména ve vztahu k reformě veřejné správy. Dnes je dost obtížné odhadnout, jakým směrem půjde.
Nicméně, do konce října budou krajům předány všechny střední školy a to je patrně nejvýznamnější změna, která naše regionální školství čeká. Některé podrobnosti se v souvislosti s tímto předáním stále ještě řeší. Hodně se v poslední době hovoří o tom, že ministerstvo stanovilo velmi přísné podmínky pro nakládání s majetkem, který byl předán do působnosti krajů a je asi všeobecně známo, že existují stížnosti některých krajů zaslané Ústavnímu soudu. Nicméně, těžko můžeme měnit podmínky předávání majetku v průběhu vlastního procesu, a proto i poslední etapa proběhne podle stejných parametrů jako ty předešlé. Součástí tohoto procesu je ovšem i vyhodnocení převodu kompetencí, které zahrnuje i hodnocení ministerstvem stanovených podmínek, které omezují práva krajů při nakládání s majetkem. Faktem je, že toto zmocnění v zákoně máme a my jsme ho využili. O tom, jaká je míra tohoto omezení, se bude zřejmě ještě diskutovat a další vývoj ukáže, do jaké míry bude třeba zákon v praxi striktně uplatňovat. Je docela možné, že se bude diskutovat v tom duchu, že je-li takový majetek pronajat pro účely vzdělávání nebo využití volného času dětí, bylo by možné dříve stanovené podmínky nakládání s tímto majetkem změnit.
Začátek každého školního roku je dobrým důvodem k pokračování ve věcech, které se osvědčily, ale i důvodem proč začít s některými věcmi úplně jinak. Co se podle vás v regionálním školství natolik osvědčilo, že není důvod tento stav měnit?
To je obtížná otázka, protože všude určitě lze nalézt něco, co by bylo možné zlepšit. Jmenovat lze celou řadu věcí, které se v činnosti škol osvědčily. Patří sem nepochybně otevírání nultých tříd pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin a činnost romských asistentů ve školách nebo postupná integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního proudu vzdělávání. Do jisté míry sem určitě patří program na podporu dalšího vzdělávání učitelů.
Do kategorie důležitých změn ale docela určitě patří návrh další verze školského zákona, že?
Ano, zákon byl parlamentem vrácen ministerstvu školství k dopracování, což je jenom mírnější vyjádření toho, že byl zamítnut. Ovšem po zhodnocení celé situace bylo rozhodnuto, že zákon ministerstvo dopracuje a předloží ho znovu na program podzimního jednání sněmovny. Přestože času na přepracování zákona je velmi málo, snažíme se jeho části konzultovat s jednotlivými sociálními partnery, kteří se o tuto oblast zajímají. Nemůžeme ovšem vytvořit ideální podmínky pro širokou diskuzi. To si myslím, že lze pochopit. Klíčová jednání vedeme především s poslanci ze sněmovního školského výboru, kteří zastupují jednotlivé politické strany. Po projednání v parlamentu a z písemných materiálů jsme identifikovali sedm oblastí, které jsou předmětem sporu a které vyvolali negativní reakce. Při první schůzce, kterou jsme měli začátkem července, jsme si ověřili, zda námi identifikované sporné oblasti jsou ty pravé, a začali jsme zpracovávat varianty alternativ v textu zákona, které nyní s poslanci projednáváme a zjišťujeme jejich názory na jednotlivé varianty řešení sporných otázek.
Školští experti parlamentních stran ovšem původně vytipovali šest sporných oblastí zákona. Financování škol, otázku právního postavení škol a zejména pak vyšších odborných škol, státní maturitní zkoušku, výkon státní správy a vzdělávací programy. Má to znamenat, že některé téma ještě přibylo?
Pouze jedno téma, a řekl bych, že je to téma méně klíčové a zásadní pro školy samotné. Objevila se otázka, zda nová verze školského zákona nemá reagovat ještě na změny související s reformou veřejné správy.
Ve které oblasti jsou názory obou stran nejvíce odlišné?
K většině našich návrhů měli různí poslanci různé připomínky a doposud nemáme uzavřeno jednání o financování, které je klíčovou otázkou celého školského zákona. V této oblasti je doposud situace zcela otevřená a zatím nejsem schopen odhadnout, do jaké míry se nám podaří určitý konsensus nalézt. Podstata věci spočívá v tom, že v zákoně musíme reagovat na existenci krajů a na jejich snahu uplatňovat vůči síti škol ve své působnosti určité kompetence a vliv. Logickým protiargumentem je zcela legitimní snaha, aby školy měly zajištěn rozpočet, který by byl stanovován obligatorně bez ingerence krajů. Tyto dva základní koncepty financování je nutné v návrhu zákona vyvážit.
Podobně i k ostatním sporným oblastem zákona byla ze strany poslanců celá řada připomínek. Můj celkový dojem z jednání ovšem je, že v řadě oblastí došlo ke značnému posunu. Výhrady k ostatním sporným oblastem zákona nejsou tak tvrdé a naprosto nekompromisní. Zcela pragmaticky řečeno, máme-li mít šanci se dohodnout, musíme zcela logicky z některých pozic ustoupit. Zřejmé je to například u víceletých gymnázií nebo maturitní zkoušky, kde byl požadavek, aby ustanovení zákona byla daleko stručnější a otevřenější. Komplikovanou záležitostí jsou ustanovení týkající se vzdělávacích programů. Ne snad pro jejich podstatu, ale snahou je, aby školský zákon byl v této oblasti přesnější a přehlednější.
Nový typ právního postavení škol – školská právnická osoba – by neměl být závazný pro všechny, ale měl by se stát jen jednou z možností. Stále tato varianta platí?
Ano, tato varianta je v novém návrhu zákona obsažena ve dvou modifikacích. Tady jsme vyšli vstříc požadavkům oponentů zákona. Primárně šlo o to, aby školská právnická osoba nebyla obligatorní pro všechny subjekty, které zřizují školu nebo školské zařízení. Všeobecně je asi známo, že šlo zejména o soukromé školy.
Jaké varianty řešení existují v otázce nové maturitní zkoušky?
V návrhu zákonu zůstává i nadále státem garantovaná společná část maturitní zkoušky, která je závěrečnou zkouškou středoškolského vzdělávacího cyklu. Text věnovaný této problematice zachovává původní koncept, je ale celkově stručnější a na druhé straně otevřenější budoucím změnám v této oblasti. Dříve byly například stanoveny konkrétní předměty, ze kterých měl žák maturitu konat. Nyní je stanoveno, že společná část maturitní zkoušky se skládá nejvíce ze čtyř povinných zkoušek.
Před nedávnem skupina CZ-21 předložila k veřejné diskuzi „Alternativu k návrhu maturitní zkoušky“. Byl tento materiál pro ministerstvo podnětem k nějakým změnám v této oblasti?
Tento materiál jsme obdrželi a samozřejmě jsme se s ním seznámili, stejně jako i pracovníci CERMATu, kteří na něj reagovali v různých médiích. Přijetí tohoto alternativního konceptu, který podle mého názoru není uceleným materiálem, ale spíše jen jakýmsi ještě nedokončeným návrhem, by znamenalo rezignovat na státní maturitní zkoušku jako na závěrečnou zkoušku na výstupu středoškolského vzdělávání. Návrh skupiny CZ-21 je prostě jiným konceptem zkoušky, který je návrhem metody, jak zjišťovat výsledky ve vzdělávání, a nemá charakter výstupní zkoušky.
V červnu pravice nabídla pomoc při tvorbě školského zákona. Vznikla skutečně pro každou problémovou oblast pracovní skupina složená z pracovníků ministerstva a poslanců?
Pracovní skupiny, která by byly nějakým způsobem formalizovány, nevznikly, ale je pravdou, že od prvé pracovní schůzky s poslanci pokračovaly průběžně a podle možností zúčastněných konzultace, ať už v písemné formě nebo v podobě osobních setkání, které pokračují dál o jednotlivých problémech. Pracovní skupiny sice neexistují, ale diskuze probíhá a já musím říci, že máme strašně málo času.
Další schůzka je plánována na 12. září, ale vicepremiér Pavel Rychetský chce, aby ministerstvo školství předložilo vládní legislativní radě návrh nového zákona do konce září. To je tak trochu jako v tom vtipu o nemožném na počkání a zázraku do tří dnů, že?
To je prostě realita, se kterou se musíme nějakým způsobem srovnat. Úpravy školského zákona samozřejmě provádíme průběžně. V praxi to znamená, že jestliže jsme například připravili pro poslance podkladové materiály s variantami možnému řešení, druhý den práce na zákonu pokračují dál a odeslané varianty jsou do zákona průběžně zapracovány. Pokud by došlo k nějakým dohodám, potom budeme hledat i méně standardní cestu, jak některé změny prosadit. Počítáme i s tím, že při projednávání školského zákona v druhém čtení může být přednesen pozměňovací návrh, a my jsme pak ochotni na něm samozřejmě spolupracovat.
Lze předpokládat, že zapojením pravice dozná návrh zákona výrazných změn?
Výrazné změny to nesporně jsou. Víceletá gymnázia a jejich zachování jsou výraznou změnou oproti původnímu návrhu školského zákona. Stejně tak i změny v oblasti financování a právního postavení škol lze chápat jako výrazný posun, který by měl opoziční politické strany uspokojit. Prostě se ukázalo, že doba není zralá pro výrazné změny, které není možné ve vzdělávacím systému prosadit. Určitým řešením v této situaci je buď zachovat status quo, nebo se pokusit o kompromis. Já jsem osobně přesvědčen, že například školská právnická osoba jako obligatorní právní forma by byla krokem školského systému, který by se více blížil evropským zvyklostem.
Předmětem sporu je stejně tak otázka, zda by při financování škol měl být rozhodující počet žáků nebo jiný princip. V zahraničí se ovšem realizuje i model financování výstupů, tedy financování škol podle jejich výsledků. Je tato varianta také ve hře?
V tuto chvíli by to podle mého přesvědčení ani nebylo možné, protože reforma veřejné správy vytváří natolik složitou situaci, aby problémy, které s ní jsou spjaty, bylo možné zvládnout. Princip financování byl zvolen ve formě normativní metody podle počtu žáků dané školy.
Čtyřkoalice se shodla mimo jiné na tom, že jako doplňkový zdroj financování školství by měly sloužit rozvojové programy, kdy by se peníze rozdělovaly v soutěžích mezi školy podle jejich iniciativy. Co si o tomto návrhu myslíte?
Tento návrh je nesporně funkčním a doplňkovým řešením, proti kterému v žádném případě nejsem. V období, kdy školy přecházejí do kompetence krajů, je to vlastně jeden z mála nástrojů, jak může centrální orgán ovlivňovat dění v jednotlivých školách, protože vypsáním takového programu vlastně signalizuje nějakou svou prioritu. Rozvojové programy by ovšem neměly zvýhodňovat žáky některých škol oproti jiným, protože pořád platí, že stát je zodpovědný za vzdělávání a garantuje, že každý žák má nárok na bezplatné základní vzdělání s určitými parametry.
Ministerstvo tedy ustoupilo od záměru zrušit víceletá gymnázia a jejich postavení navrhuje řešit ve třech variantách. Jedna z nich je rozděluje na nižší a vyšší gymnázium. Při postupu z nižšího do vyššího gymnázia by žáci museli absolvovat přijímací řízení. Žák gymnázia by tedy absolvoval dvoje přijímací zkoušky?
V návrhu zákona jsou tři varianty. První varianta říká, že se zachovává současný stav. Zbylé dvě varianty jsou variacemi na toto téma. Z jednání s poslanci je zřejmé, že změnu v oblasti víceletých gymnázií žádají i oni sami. Stávající situace například znemožňuje žákovi osmiletého gymnázia přihlásit se standardním způsobem na jinou střední školu, protože on už vlastně je žákem střední školy. Takový žák může pouze přestoupit na jinou střední školu, ale velmi těžko může přestoupit na školu, kde je realizováno přijímací řízení.
Návrh na rozdělení víceletých gymnázií na nižší a vyšší stupeň není jen jakási abstraktní úvaha, ale snaží se řešit problém prostupnosti vzdělávacího systému. Proč by se stejně tak žák 9. třídy nemohl přihlásit do kvinty osmiletého gymnázia? S tímto problémem se potýkají nejen ředitelé škol, ale i samotní žáci. Někteří z nich usoudí, že by raději šli na průmyslovku, a tento návrh se jim to snaží umožnit. Z těchto důvodů je návrh na rozdělení víceletých gymnázií velmi rozumný, ale situace je pochopitelně ještě v jednání. Přijetí žáka do jednotlivých stupňů víceletého gymnázia má podobu přijímacího řízení, ale to může mít pochopitelně různé formy. Účelem této úpravy je umožnit žákům devátých tříd základních škol vstoupit do vzdělávání ve víceletém gymnáziu a zároveň ověřit, zda nynější žáci nižšího gymnázia splňují předpoklady ke studiu na vyšším gymnáziu.
Na provozní výdaje škol ministerstvo školství více peněz než letos patrně nedostane. Ovšem třetina okresů údajně letos rozpis rozpočtu nezvládla. Je na provozní výdaje škol vytvořena nějaká rezerva?
Jednání o rozpočtu nejsou ještě uzavřena, ale na druhé straně je zřejmé, že žádné rezervy nebo fondy na tuto oblast vyčleněny nejsou. Kraje a okresy se letos dostaly do situace, kterou každoročně řešilo ministerstvo.
Podobně ministerstvo školství nezvýší v příštím roce ani rozpočet českých vysokých škol. Z plánovaného navýšení rozpočtu resortu o 3,4 miliardy korun chce ministerstvo slíbenou dotaci převést na základní a střední školy a hodlá zaplatit zcela jiné věci. Jaké například?
Protože jednání o rozpočtu doposud nejsou uzavřena, je velmi obtížné o této otázce dnes konkrétně hovořit. Budeme se snažit především o posílení finančních prostředků na činnost 2. stupně základních škol. Jak to ovšem skončí, to se dozvíme až při projednávání státního rozpočtu ve sněmovně.
Nehledě na rozhodnutí antimonopolního úřadu, který zrušil předběžné opatření, mají pravicoví poslanci stále výhrady k výběru generálního dodavatele v rámci SIPVZ. Jaký je současný vývoj tohoto projektu?
To je problém, který se týká programu III., který je věnován výběru generálního dodavatele. V nedávné době zasedala výběrová komise, ale vzhledem k tomu, že došlo k odvolání proti rozhodnutí úřadu, tak nemohla prakticky o ničem rozhodovat. Nedávno byl ještě podán třemi firmami, které byly vyřazeny z vyhlášené soutěže, rozklad proti rozhodnutí úřadu, takže nyní jsme v situace, že komise nemůže činit kroky, které by vedly k vyhlášení výsledků soutěže a k vlastnímu zahájení projektu.
Jakmile bude situace dořešena rozkladovou komisí, výběrová komise vybere vítěze soutěže a začne se s ním jednat o smlouvě. Nebudou-li další prodlevy, tak by projekt měl být zahájen v letošním roce. V tuto chvíli ovšem nemohu odhadnout, jak se situace bude vyvíjet a jakým tempem. Vedle toho je vyhlášena soutěž na generálního auditora, která není ještě zdaleka uzavřena. Kromě toho, očekáváme od ministerstva financí vyjádření k programům I a II, které jsou věnovány vzdělávání učitelů, softwaru a vzdělávacímu portálu. Jakmile se ministerstvo financí vyjádří k těmto programům pozitivně, budou okamžitě některé aktivity zahájeny ještě v tomto roce.
Děkuji za rozhovor.
Antonín Mezera
.png)
0 komentářů:
Okomentovat