Je přijetí školského zákona parlamentem prioritou pro další fungování českého školství? Jaké jsou jeho hlavní zápory z pohledu školských associací? A jsou výhrady důvodem pro jeho odmítnutí? Kolem těchto bodů se točila diskuze na včerejší tiskové konferenci, kterou ministerstvo školství uspořádalo před prvním projednáváním zákona ve Sněmovně.
Jedním z nejsledovanějších bodů programu nadcházející květnové schůze Sněmovny bude zřejmě vládní návrh školského zákona, který počátkem dubna stáhl ministr školství Eduard Zeman z Poslanecké sněmovny. Před jeho prvním čtením uspořádalo včera ministerstvo školství tiskovou konferenci, která měla zástupce médií přesvědčit o tom, že nebude-li zákon schválen, bude mít školství v dalších letech výrazné potíže. Hlavními adresáty však byli patrně pravicoví poslanci, kteří se již vícekrát vyjádřili, že zákon neprojde již v tomto prvním čtení.
Je přijetí školského zákona parlamentem prioritou pro další fungování českého školství? Při tiskovce na tuto otázku hledali odpověď tři představitelé profesních asociací: předseda Sdružení školských asociací ČR Josef Filouš, prezident Asociace základního školství ČR Karel Bárta a předseda Asociace středních průmyslových škol Jaroslav Ponec. Protože tiskovka probíhala na půdě ministerstva školství, účastnil se jí poněkud tiše i náměstek ministra školství Jaroslav Müllner.
Tradiční připomínky k návrhu zákona směřující k rušení víceletých gymnázií a zavedení školská právnické osoby z úst zástupců profesních asociací sice nezazněly, za to se objevily námitky jiného typu. Kritika školského zákona je patrně to poslední, po čem by mohl ministr školství dnes toužit, přesto ze strany zástupců profesních organizací zazněly vůči připravovanému zákonu další výhrady. Ty ovšem zástupce profesních organizací učitelů vedly k jedinému a logickému závěru: školský zákon by měla Sněmovna v co nejkratším termínu schválit, i když je velmi nedokonalý.
Proti
Všichni tři předsedové se ve vzácné jednotě shodli, že jedním z nejvážnějších nedostatků je velmi neprůhledný systém financování činnosti škol. “Financování přímých nákladů by mělo být jednoznačně normativní”, řekl Josef Filouš a v dalších vystoupeních tato myšlenka zaznívala znovu a znovu. Velké rozčarování stejně tak vládne z příliš centralisticky koncipované předlohy zákona, který většinu rozhodovacích kompetencí ponechává ministerstvu školství na úkor ředitelů a zřizovatelů škol. Centralistické pojetí školského zákona dokumentoval předseda Asociace základních škol Karel Bárta na řadě příkladů, kdy ministerstvo školství určuje ve školách délku vyučovacích hodin a přestávek, začátek a konec vyučování, vydává tisíce schvalovacích doložek ke školním učebnicím, které stejně nikdo příliš nerespektuje, stejně tak jako i stovky akreditací v rámci dalšího vzdělávání, neboť jen těch se mohou učitelé účastnit. Vážným námitkám a pochybnostem nebyla ušetřena ani řada “novinek”, které má vládní předloha do českého vzdělávacího systému přinést. V souvislosti s návrhem skupiny CZ-21 se totiž znovu oživila diskuse a pochybnosti o obsahu a podobě nové maturitní zkoušky. Sympatie zástupců profesních asociací nyní směřují k návrhu poněkud jiné státní středoškolské zkoušky, ale v této hektické době není jaksi čas a především klid na soustředěnou odbornou diskusi.
Pro
Vlastně jediným důvodem pro přijetí nového školského zákona je opakující se argument, že současný školský zákon je v platnosti od roku 1984 a prošel desítkami novelizací, takže nikdo se v jeho struktuře už vlastně nevyzná. Neprůhlednost současné školské legislativy je vlastně jediným motorem, který v současné době pohání skřípající soukolí alespoň k nějaké změně. “Nejsme ve stádiu zcela jasné cesty”, říká předseda asociace středních průmyslových škol Jaroslav Ponec. Nějak to prostě dopadne!
Dřívější argumenty o důsledcích neschválení školského zákona s účinností od 1. září tohoto roku kupodivu nezazněly vůbec. Podle slov náměstka Müllnera by ministerstvo bylo rádo, kdyby k přijetí zákona mohlo dojít alespoň od 1.ledna následujícího roku a v případě některých pasáží by školský zákon vstoupil v platnost až do 1.září roku 2002. Jak je patrné, bude to "jasné" a dost "přehledné" řešení současné zapeklité situace. Ještě počátkem dubna sice ministerstvo hrozilo pro případ nepřijetí školského zákona od 1. září 2001 katastrofickým scénářem, jehož součástí bylo mimo jiné nepřijetí České republiky do Evropské unie, která nebude schopna zajistit vzájemné uznávání odborné způsobilosti pedagogickým pracovníkům přicházejícím ze zahraničí, stejně jako i garantovat vzdělávání dětí migrujících pracovníků po zemích Evropské unie. Na tiskové konferenci dokonce nezazněly ani další obvyklé argumenty, které varovaly, že ministerstvo školství nebude moci zřizovat a měnit své stávající školy a školská zařízení, protože od 1. ledna 2001 pro ně nebude mít vhodnou právní formu. Dále že nebudou uspokojivě upraveny poměry v oblasti menšinového školství a nebude možné zahájit kurikulární reformu a další strategické změny související se záměry Bílé knihy.
Tak kdy?
Obavy ministra školství se patrně staly reálnou skutečností, protože nebude-li zákon Parlamentem schválen do června 2001 s účinností od 1. září 2001, připadá v úvahu jediný možný termín, kterým je 1. září 2002. V takovém případě je ovšem velmi pravděpodobné, že ve volebním období již nebude vůle parlamentu projednávat tak složitý a politicky citlivý zákon. Jediným, a dnes vlastně nejaktuálnějším cílem, je protlačit návrh školského zákona na program jednání Sněmovny a dosáhnout, aby prošel prvním parlamentním čtením, po němž budou následovat nekonečná jednání o pozměňovacích návrzích.
Tisková konference byla tak trochu ze života. Navodila představu tradiční rodinné scény, ve které manželka kategoricky trvá na zakoupení nového kostýmu, protože ten poslední si přece pořídila v roce 1984. Oběma partnerům je sice jasné, že po zakoupení nového modelu nebude frustrované manželce kostým moc sedět a bude nutné ho okamžitě několikrát přešívat, ale už je toho dost. Takhle přece už nemůže chodit! Kostýmek sice nepadne, ještě není vůbec jasné, jaký model by byl pro její postavu nevhodnější, ale nekupte jí ho, že? Za takové situace…
Jan Marintz
0 komentářů:
Okomentovat