V minulém díle jsem slíbil, že si řekneme o tom, jak dostat do starých počítačů typu 486 bez CD mechaniky Windows a další software, třeba i z CD. Předem mohu prozradit, že existuje pět možností, jak toho dosáhnout, ovšem jen jednu považuji za bezproblémovou.
V úvodním díle jsme psali, jak vůbec počítače do tříd bezpečně umístit. Nyní tedy k samotnému softwaru.
Nejprve se musíme rozhodnout, zda použít WIN 95, či 98. Vzhledem k nedostatku místa doporučuji jednoznačně Windows 95. Oproti osmadevadesátkám (200 MB) jim stačí 60 MB ve verzi B (s Internet Explorerem) a 40 MB ve verzi A, která se dodávala ještě na 14 instalačních disketách.
Poté můžeme přikročit k vlastnímu nahrání softwaru. Prakticky existují tyto možnosti:
- (1) Přesvědčíte vedení o nezbytnosti další investice a zakoupíte externí mechaniku pro paralelní port, dostupnou např. pod označením Commuter Disk.
- (2) Adresář WIN 95 z instalačního CD WINDOWS rozkopírujete na 26 speciálně naformátovaných disket a překopírujete do dočasného adresáře WIN95. Odtud pak spustíte instalaci.
- (3) Zakoupíte kabel na propojení dvou počítačů pomocí paralelních portů zvaný LAPLINK.
- (4) Odpojíte harddisk, připojíte k jinému funkčnímu a nainstalovanému počítači s CD ROM a data na něj prostě přesunete.
- (5) Použijete jednu z výše zmíněných možností, kompletně nainstalujete jeden počítač se vším všudy a pak už jen klonujete a klonujete.
Podívejme se nyní na jednotlivé možnosti podrobněji.
(1)
Tato externí mechanika je v podstatě plechová krabice s vlastním zdrojem, která se připojuje k počítači paralelním portem. (My jsme použili produkt Commuter Disk firmy DataStor Technology.) Můžete se sami rozhodnout, zda do ní vložíte harddisk, či CD ROM. Do počítače nainstalujete ovladače a pak už jen stačí kdykoliv připojit a máte k dispozici CD mechaniku nebo harddisk plný potřebných dat. Výhodou je, že před připojením nemusíte počítač vypínat, či restartovat. Vzhledem k ceně (necelé 3000,- + cena CD mechaniky) a další využitelnosti se mi to jeví jako nejlepší varianta. Ušetříte si hodiny práce při instalaci, ale i při další správě stanic. Commuter Disk pracuje jak v DOS, tak pod Windows.
(2)
Pokud se rozhodnete pro variantu 2, vyřešíte pouze problém s instalací Windows. Pro instalaci dalšího softwaru budete muset hledat řešení jiné. Tedy, 26 disket naformátujete na 1,63 MB tzv. MS DMF. Použít můžete např. GR Disk Utility (sharware – CD časopisu Computer 6/00). Všechny soubory přeneste na disketách na harddisk počítače a instalaci spustíte standardně příkazem setup. V případě tohoto řešení doporučuji vytvořený pomocný adresář (WIN95) po instalaci nemazat, ale ponechat ho zde k dalšímu využití (opravy, doinstalace apod.). Časově úmorné a neefektivní. NEDOPORUČUJI.
(3)
Varianta 3 je podstatně schůdnější. Na oba počítače, propojené paralelním kabelem, nainstalujete program, který umožňuje přenos dat paralelním portem. Může jím být například LAPLINK od Traveling Software, který připomíná běžné manažery jako Norton Commander. V jeho nastavení (Options/ Control Panel/ Computer name) přiřadíte počítačům jméno, např. PC1 a PC2, v nastavení komunikačních portů (Options/ Port/Modem Setup) nastavíte u COM portů „disable“, u LPT1 pak „enable“, dále nastavení I/O adresy LPT1 portu na 378h a IRQ na 7 (obvykle). Ověřit si to můžete dosovským příkazem msd. Správnost nastavení můžete překontrolovat stiskem Self Test. Pokud spolu počítače komunikují, v pravém okně se zobrazí obsah jednoho počítače, v levém druhého. V jednom okně, např. levém, vyznačíte soubory, které chcete kopírovat, v okně pravém pak cestu, kam je chcete umístit. Stiskem F2 spustíte vlastní kopírování. Levně, ale nikoli rychle tak dostanete do 486 vše, co potřebujete. Průběh je přehledně znázorněn v okně. Nevýhodou je, že sice zkopírujete programy, ale pouze do pomocných adresářů a odtud je musíte jeden po druhém ručně nainstalovat.
(4)
Vyznáte-li se v hardwaru a biosu, můžete se pokusit o variantu 4. Při vypnutých počítačích odpojíte a vyjmete HDD a připojíte ho na již nainstalovaný počítač s CD ROM. Doporučuji ho připojit jako slave, tedy na stejný kabel IDE jako je připojen již funkční harddisk. V tomto případě je nutné přenastavit jumpery připojovaného HDD na slave a v biosu nastavit primar slave jako auto. Při spuštění Windows by měl být váš starý harddisk vidět v průzkumníkovi. Jednoduše pak na něj potřebná data zkopírujete a ručně rozinstalujete až po opětovném připojení na 486. Nicméně ani tato varianta vám někdy nebude nic platná. Některé starší typy harddisků prostě nespolupracují s jinými a dokonalá znalost hardwaru a jeho nastavení je nezbytná.
(5)
Pátou verzi zde ani nebudu rozvádět, protože podmínka úspěšnosti je vražedná: všechny stroje musí být naprosto identické (vyjma velikosti HDD). A to se vám těžko podaří. Šrot je šrot a o nákupu 10 stejných 486 si můžete nechat jen zdát.
Závěrem bych uvedl, že jedinou efektivní a rychlou metodou je verze první - Commuter Disk. Další možnosti zde uvádím jako ukázku, kudy vedly naše cesty a pokusy nainstalovat Windows, Office, Internet Explorer a další na 486, a tak získat docela dobře využitelný počítač na základní škole.
A co bude příště? Počítače máme nainstalované, tak šup s nimi do tříd. Bez pořádné softwarové ochrany by však velmi rychle „klekly“ a my bychom mohli dělat vše nanovo. Tak tedy ochrana, ta nás čeká příště, dámy a pánové.
(pokračování seriálu si již můžete přečíst zde)
Zdeněk Ogrodník
0 komentářů:
Okomentovat