České vysoké školství získalo v návrhu reformy školské soustavy výhled do roku 2005. Zásluhou snížení počtu populace totiž ve zmíněném roce nastoupí na vysoké školy polovina dané generace. Biologickou cestou se tak částečně vyřeší problém nedostatečných kapacit škol. Budeme do té doby jen čekat?
Navíc se v návrhu mluví o celé terciární sféře zahrnující veškeré instituce poskytující pomaturitní vzdělání. Do té doby prý můžeme pouze čekat, nebo žádat pět miliard na vysoké školy z peněz nás všech. Ojedinělé hlasy vnímavých akademických funkcionářů však naznačují i jinou možnou cestu. Totiž zavedení školného, kterým by studenti hradili část svého studia a zároveň tak získali i vetší odpovědnost za to, jakého vzdělání se jim dostává. A ucelený návrh na zavedení školného přitom leží na ministerstvu školství již několik let.
Ještě za ministra Piťhy totiž Ministerstvo školství a parlamentní komise zřízená výborem pro vědu, vzdělávání, mládež a tělovýchovu projednávaly návrhy na zavedení školného na českých vysokých školách. Došly přitom ke shodě, že školné by mělo krýt přibližně 20 % nákladů na studium a že musí být spojeno se systémem sociální podpory, který by zaručil přístup k vysokoškolskému studiu i studentům ze sociálně slabých vrstev. Nejčastěji zmiňovanou formou půjčky byla modifikace tzv. australského modelu, kde povinnost platit vzniká až v okamžiku, kdy základ daně z přijmu překročí průměrný příjem. Pokud příjem pod tuto mez klesne, povinnost splácet se přeruší. Ve Švédsku je tento systém navíc navržen tak, aby předem platili jen ti, kdo si to podle svého uvážení mohou dovolit. Těm stát dává 25 % slevu. Ostatním hradí školné stát a dlužná částka se eviduje u daňového úřadu.
Pokud se budeme ptát, jaký má placení školného smysl, vysvětlení dostaneme pomocí prosté ekonomické úvahy. Student platící si studium se stává zákazníkem. Má jistou představu o kvalitě, kterou chce získat. A protože se díky evolučním procesům neustále mění nároky na uplatnění, vznikají nové a nové obory a v nich se objevují nové skutečnosti. A zákazník - student vyžaduje, aby vysoká škola na tyto změny pružně reagovala. Jistým momentem změny je přitom on sám.
Jestliže množství poznatků, kterými lidstvo disponuje, se za každých dvacet let zdvojnásobí, zkracuje se zároveň i doba, po kterou se získané poznatky dají efektivně využívat. Je tedy nutné si to nové stále znovu osvojovat. Pro vysoké školy se tak objevuje nové pole působnosti. Jejich prostor nebude vyhrazen pouze pro standardní magisterské a bakalářské programy, ale bude využit také pro kursy doplňující a rozšiřující již získané vzdělání. Lidé si rozdělili život na dvě odlišné kariéry a přibližně v padesáti letech se na univerzitu opět vracejí. Ve většině zemí, kde již programy této formy celoživotního vzdělávání na univerzitách fungují, se jedná o placená, většinou dvousemestrové kurzy.
Pokud by se změny českých vysokých škol vydaly tímto směrem, otevřely by se jim dva zdroje dalšího financování rozvoje. Pokud se příjmy z rozšiřovacích kurzů dají jenom těžko odhadovat, neboť celoživotní vzdělávání jako součást profesního růstu u nás ještě nezapustila hluboké kořeny, potom příjmy ze školného byly již odhadnuty celkem přesně. Například deset tisíc od každého studenta by resort vysokých škol posílilo dvěma miliardami korun. Samozřejmě za předpokladu využití výše popsaných nástrojů omezení sociálních handicapů.
Zmíněné návrhy jsou navíc v souladu s cíly, které na své Lisabonské konferenci v březnu 2000 navrhla Evropská komise. Mimo jiné definovala nové možnosti, které by měly být získávány v rámci celoživotního vzdělávání: schopnost využívat informačních technologií, znalost cizích jazyků, zvýšení prostředků na podporu mobility studentů, učitelů a vědeckých pracovníků jednak prostřednictvím stávajících programů, jednak odstraněním překážek při uznávání kvalifikace.
Jsou tady jisté vzory a podněty, kterými by se reformátoři českého vysokého školství mohli inspirovat. Neexistují snadná řešení, ale o to víc je třeba ukázat, že české vysoké školství má jasnou představu, odkud, kam a proč směřuje.
Marek Lauermann
0 komentářů:
Okomentovat