Oldřich Suchoradský: Místo známek body

úterý 23. ledna 2001 ·

Již za několik dnů přinesou děti svůj pololetní účet. Znovu se tak otevírá debata o vhodnosti známkování, které je již z principu málo objektivní a navíc stresující. Ve své praxi již dlouhou dobu používám metodu průběžného bodování, jíž jsem známkování na základní škole úspěšně nahradil.

U žáků, kteří své školní povinnosti plnili nedbale, vzbuzuje vysvědčení oprávněné obavy. Obavy ale mají i ti žáci, kteří se snažili, ale nemají k učení dostatek schopností. Známky a vysvědčení se tak stávají jejich kletbou a postrachem. Stává se, že takto stresovaní žáci volají právě v těchto dnech na linku dětského psychologa a žádají o pomoc. Jiní utíkají z domova v obavě před reakcí dospělých, zvláště svých rodičů. Je takový stav normální? Klasifikace má přeci nejen hodnotit a informovat, ale současně žáka povzbuzovat. Místo toho se v mnohých rodinách vysvědčení stává noční můrou.

Lze takovým stresům předcházet? Řešením by bylo známky zrušit, ale to asi neuděláme…A nebo je nahradit jinou formou hodnocení. Známé jsou pokusy se slovním hodnocením žáků. Chtěl bych informovat o jiné alternativě – bodování.

Známkování je z principu neobjektivní
Proč jsem nahradil známky bodovým hodnocením? Známka je přinejmenším velmi zkresleným obrazem skutečných žákových schopností. Už proto, že je subjektivním názorem učitele. Horší ale je, že i její stanovení že je učitelem provedeno z malého vzorku odučené vyučovací látky. Na základě vlastních zkušeností se zkoušením jsem došel k zajímavému závěru. Tak například známka z předmětu, který má v týdenním rozvrhu 2 vyučovací hodiny, je učitelem udělena na základě prověření vědomostí pouhé jedné třetiny odučené látky. Jak jsem k takovému výsledku došel? Prostým výpočtem: Vypsal jsem všechny vyučované okruhy látky a vydělil je počtem zkoušek žáka ( ústních i písemných), na základě kterých dostal od učitele konečnou známku. Uvažuji-li vyučovací hodinu jako jedno přednesené téma, pak je za pololetí odučeno kolem 3O témat. Za tu dobu je žák vyzkoušen ústně nejvýše 4x (ale při větším počtu žáků ve třídě spíše méně) a napíše nejvýše 5 - 6 zkoušek písemných. Dostanu se tak k počtu 10 možností, kterými je prozkoušeno 30 odučených témat. Z toho plyne můj závěr, že žák dostane známku na základě ověření pouhé třetiny vyučované látky. Může být za této situace hodnocení objektivní? Je docela možné, že zrovna tu neověřenou vyučovanou látku žák ovládá lépe (nebo také hůře), než prověřenou třetinu, za kterou dostal na vysvědčení známku .

Místo známek body
Proto jsem začal hledat jinou metodu, kterou bych lépe ohodnotil žáka, a to z celého rozsahu odučené látky. A našel jsem hodnocení pomocí bodů. Rozdělím předepsané učivo na části a hodnotím zvládnutí žákem tím nejjednodušším způsobem: ovládá hodnocené učivo bezchybně = 2 body, zvládl průměrně = l bod, nezvládl = 0 bodů. Hodnotím průběžně a to různými formami. Po výkladu a procvičení učiva nejčastěji krátkou písemnou neklasifikovanou zkouškou. Při neúspěchu si žák může bodové hodnocení kdykoli opravit, a to vždy když látku pochopí a přesvědčí mne, že již učivo ovládá. Takovou možnost mají žáci v části vyučovací hodiny, které říkáme „opravy“ a kdy opakujeme starší učivo. Na druhou stranu průběžně ověřuji aktuálnost hodnocení zpětnými kontrolami a pokud zjistím, že žáci učivo zapomněli, body jim upravím.

Motivace k práci bodováním
Koncem měsíce body sečtu a ze vzniklého součtu každý žák vidí, kolik učiva z odučené sumy zvládl a jak je na tom v porovnání s ostatními spolužáky. Rodiče, kteří výuku s bodováním většinou chápou a podporují, se spíše než o výslednou známku zajímají o aktuální součet bodů svého dítěte. Někteří dokonce sledují odučené látky, ve kterých je jejich potomek hodnocen sníženým bodovým kontem, aby doma přinutili nutili dítě k nápravě.

Po celé pololetí tak nepotřebujeme známky. Dobře je nahrazuje bodové konto, které je relativně objektivním obrazem schopností, snahy a školní píle žáka. Aby byl jeho obraz v součtu opravdu co nejreálnější, hodnotím jednou za měsíc body i aktivitu žáka při vyučovací a započítávám ji do jeho bodového konta. Podobně hodnotím i jeho domácí úkoly, vedení a úpravu školních sešitů. Žáci brzy pochopí, že i tímto způsobem se může příznivě měnit jejich bodový součet a tím jim může dopomoci k lepšímu postavení. To platí u těch snaživých. Naopak ale i k horšímu u těch, co ke školní práci přistupují povrchně.

Bez počítače by to dnes už nešlo
Léta jsem vedl náročnou bodovou administrativu na archu a počítal vše ručně. Dnes průběžné vedení tabulky a změny zápisů zvládám s pomocí počítače. Zde se můžete podívat na část tabulky vedené v MS Excel z reálné výuky matematiky v 8. ročníku z letošního školního roku:

Na levé straně je abecední seznam žáků třídy. Pak následují jednotlivé naučené látky a jejich bodové hodnocení s hodnotami 2 a 1 bodů. Pokud žák látku neovládá, nemá u příslušné látky žádné hodnocení. Na konci řádku je součet a úplně na konci průběžný žebříček podle získaných bodů. Ten je důležitý pro pololetní klasifikaci.

Proměna bodů na známku vysvědčení
Kdyby to bylo možné, bylo by ideální napsat žákovi na vysvědčení místo známky jeho pololetní bodový součet. Nebo jeho podobu vyjádřenou procenty, kolik zvládl z odučené látky. Protože to možné není, známce se v závěrečném hodnocení v pololetí a na konci školního roku nevyhneme. Vyzkoušel jsem několik způsobů převodu bodů na známku.

Nakonec se mi nejvíce osvědčil způsob, při němž si známku navrhne každý žák sám, před celým kolektivem třídy. Spolužáci jeho návrh komentují, ale konečnou hodnotu stanoví učitel. Přitom platí jediné jednoduché pravidlo: Žák postavený v žebříčku výše nemůže mít horší známku, než ti co jsou místění pod ním. Tím způsobem se žákům zhodnocuje jejich pololetní snažení. Vědí, že se musí dostat v žebříčku mezi ty žáky, jejichž známky chtějí dosáhnout. Tato zásada umožňuje, aby si žák průběžně, po celé pololetí sledoval a v konečné fázi před klasifikací ohlídal své postavení v žebříčku a tím i konečné hodnocení. Samotná „hodina pravdy“, jak nazývám hodnotící hodinu, je velkou „školou“ pro každého žáka a velkou příležitostí k poznání svých žáků pro učitele. Většina se umí oznámkovat objektivně. A ty, co se v hodnocení přecení (někdy ze skromnosti i podhodnotí), usměrní spolužáci. Na učitele zpravidla zbývá málo práce. Žáci se tímto způsobem učí sebehodnocení a veřejné obhajobě svých schopností. Ostatní žáci zase postupně zvládají schopnosti konstruktivně argumentovat a kritizovat. Při takovém způsobu zcela odpadá nevhodná možnost šturmování a oprav známek v posledních dnech před hodnocením. Žáci znají pravidla a vědí, že co si za pololetí odpracovali, je vyjádřeno číselnou sumou, kterou nelze na poslední chvíli nějak měnit a tím ovlivnit hodnocení. Žáci tímto způsobem učí soustavnosti, vytrvalosti a zodpovědnosti sami za sebe a svoji školní práci. Intervence rodičů ani jiného dospělého nemá na změnu pololetního hodnocení vliv.

Kde lze metodu použít
Známky v této podobě hodnocení učitel ani jeho žáci v průběhu pololetí nepotřebují. Odpadá obava ze známkování a současně je nahrazen málo objektivní způsob klasifikace. V bodování rozhoduje o závěrečném hodnocení znalostí hodnocení z celého rozsahu vyučované látky. Popsanou metodu, kterou uplatňuji 3O let své pedagogické praxe v matematice, lze použít ve většině vyučovacích předmětů a na různých typech a stupních škol. Nejvíce se mi osvědčila v matematice, ale úspěch měla i ve fyzice a občanské nauce.

Problémy s bodováním
Metoda má samozřejmě i svá úskalí a nevýhody. Je třeba hlídat a důsledně kontrolovat nezdravě soutěživé typy žáků, kteří jsou schopni v honbě za body vyzkoušet všechny, někdy i málo čestné způsoby práce. Metoda je časově velmi náročná na administrativu a až puntičkářskou přesnost učitele. Žáci si své bodové konto velmi bedlivě hlídají a sledují body u svých spolužáků. Okamžitě reagují na jakoukoli chybu a nepřesnost. Ale i to lze z pohledu učitele hodnotit jako přednost této metody.

V současnosti, s možností využít počítače, má učitel úlohu hodně usnadněnu. Tabulka je volně zobrazena na všech školních počítačích, takže si žáci mohou kdykoliv průběžně sledovat své výsledky. Měsíční žebříček a bodový přehled navíc vytisknu a vystavím veřejně ve třídě k dispozici žákům i rodičům. Celý průběh výuky a evidence je tedy veřejný a pod stálou kontrolou všech – dětí i učitelů. Navíc se při použití metody vyučování pro žáky ( a přiznám že i pro učitele), stává a napínavou celoroční hrou. Žáci si ani neuvědomují, co vše při ní získávají. Bodování dokazuje, že i v naší škole lze docela dobře učit bez známek a hlavně zajímavě a nově.

Co vy na to?
Považujete tuto metodu za použitelnou i u vás? Máte jiné zkušenosti? A jaké? Podělte se o ně s vašimi kolegy!

Oldřich Suchoradský

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.