Základním předpokladem efektivního využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) ve škole je dobře fungující technické zázemí. Nemůžeme chtít po učitelích, aby se starali o technické zabezpečení svých počítačů, instalovali nový software, sledovali poslední novinky na trhu. Tyto úkoly je třeba svěřit někomu jinému.
Základním předpokladem efektivního využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) na škole je dobře fungující technické zázemí. Nemůžeme chtít po učitelích, aby se starali o technické zabezpečení svých počítačů, instalovali nový software, sledovali poslední novinky na trhu. Tyto úkoly je třeba svěřit někomu jinému.
Podle posledních zpráv, které byly publikovány i zde na České škole, lze říci, že MŠMT o těchto problémech ví a připravuje koncepční návrh, který by tuto problematiku řešil. Dny však plynou dál a asi těžko získáte od někoho kompetentního závazné prohlášení, od kterého konkrétního data se nový systém s koordinátorem ICT a generálními správci a dodavateli hardwaru začne používat v praxi.
Školy, které chtějí deklarovat používání ICT ve výuce jako samozřejmost pro svoji výchovnou činnost, tak stojí před nelehkým úkolem. Čekat, či vyvíjet vlastní iniciativu? V dalším textu bych vás chtěl seznámit se systémem, který by možná mohl být realizovatelný i na vaší škole.
Informační technolog je pracovník, jehož popis práce by se dal shrnout do těchto bodů:
- správa a údržba školní počítačové sítě
- technická realizaci a aktualizace školního webu (tvorba stránek) na internetu a školním intranetu, údržba školního informačního systému (IS)
- vedení seznamu legálně nabytého SW a zodpovědnost za instalace pouze legálního SW
- aktualizaci dat antivirových programů a zajištění bezpečnosti školní sítě
- výpomoc pří organizaci výuky využívající ICT (počítače, data projektor, video, televize, rozhlas, magnetofon, atd.), spolupráce na projektech (např. vypalování CD)
- konzultace s učiteli a správa počítačů v kabinetech
- navrhování, výběr a koupě nového hardware
Informační technolog by tedy zajišťoval technický servis, spravoval počítačovou učebnu, odpovídal za nákup technického a programového vybavení, koordinoval požadavky učitelů na využití počítačů ve škole, organizoval interní školení pro učitele o novinkách. S informačním technologem by učitelé mohli konzultovat otázky týkající se práce s počítači při výuce. Není možné po učitelích žádat, aby se vedle své profese stali počítačovými odborníky.
Abych uvedl příklad – paní učitelka občanské výuky chce dětem přehrát videokazetu o Evropské Unii. Domluví se tedy předem s informačním technologem, který na konkrétní hodinu připraví učebnu s příslušným vybavením, přetočí videokazetu na příslušné místo a spustí přehrávání. Po hodině pak kazetu přetočí na začátek a odnese zpět do školní videotéky. Paní učitelka ušetřila spoustu učebního času (často se jí v minulosti nedařilo video přemluvit k přehrávání) a jistě i nemálo stresu. Příště se nebude bát využít video opět.
Jiným, asi častějším příkladem, je výpomoc v počítačové učebně. Paní učitelka biologie věnovala přípravě hodiny za využití multimediálního programu „Kostitřas“ dostatečnou dobu (nejméně 3 hodiny, že pane Hausnere?), ale po zkušenostech z minula dobře ví, že v okamžiku pravdy, kdy se do učebny nahrnou děti, se samozřejmě program zablokuje, zkolabuje, zatuhne nebo prostě nedělá to, co od něj očekávala. I tu přiskočí informační technolog, udělá šamanské kouzlo na klávesnici a najednou vše funguje. Jako z pohádky a se šťastným koncem.
Dovolím si tvrdit, že při větší velikosti školy jsou výše popsané pracovní úkoly nad rámec učitele informatiky, který asi tuto práci v současné době ve většině škol vykonává. S tím, jak se budou ICT využívat ve školství čím dál více (a ony budou!), i tyto technické problémy se budou stávat více viditelnými.
V současné době se může zdát, že se bez tohoto pracovníka škola obejde. Ovšem v okamžiku, kdy se začnou počítače zavádět do kabinetů, dojde k rapidnímu zvýšení poptávky po odborníkovi, který by „nám přišel jenom s něčím malým na tom počítači pomoci.“ Ze zkušenosti dobře vím, že pokud není tento pracovník pevně stanoven a není-li povinnost technické podpory přímo v popisu jeho práce, pak je vždy k podobným případům volán člověk, kterého lidé za tohoto pracovníka považují (zpravidla učitel informatiky). To s sebou nese stres, spoustu starostí, neochotu a ve výsledku to jen přispívá ke špatnému stavu počítačů (špatně nakonfigurovaný software neodborníky) a zbytečnému odrazení uživatelů – učitelů – od používání ICT.
Informační technolog nemusí mít vysokoškolské vzdělání a jeho úvazek nemusí být od jeho nástupu naplněn na 100 %. Jako dobrý kompromis (plat/využití) se mi jeví počáteční úvazek cca 20 hodin týdně. Od technologa s velkou pravděpodobností nemůžeme očekávat pedagogické vzdělání, ale naopak cit pro práci s technikou. Při výběru vhodného pracovníka je dobré se zaměřit spíše na schopnost učit se a schopnost komunikovat s lidmi, nežli na již nabyté znalosti v oboru ICT.
Nechci zde rozbírat to, co vás asi tíží nejvíce – kde vzít peníze na jeho plat – na to zde není dost prostoru, ale doporučuji vzít v úvahu, že škola může nabídnout nemalé výhody (např. slušné vybavení kanceláře, připojení k internetu pevnou linkou, možnosti školení, atd. – vše může využít i po pracovní době) a tak nemusí být nutné vynakládat stejné finanční ohodnocení, které by takový technolog patrně získal u komerční firmy. Jedním z možných řešení je pokrýt tuto pozici spolehlivým pracovníkem civilní služby.
Nemyslím si, že by se budoucí funkce koordinátora ICT nějak ostře překrývala s informačním technologem. U koordinátora ICT (patrně některého učitele) bych předpokládal širší pochopení pro pedagogické programy a potřeby a u technologa praktické dovednosti na poli techniky. Ve vzájemné spolupráci by mohli pedagogům zabezpečit kvalitní podporu ICT, a škola by tak mohla ušetřit nemálo finančních prostředků za výdaje externí firmě.
Informační technolog ovšem není všelék. Jeho zřízení asi nebude schůdné (a ani efektivní) pro všechny školy, zejména ne pro ty menší.
Nakonec bych chtěl doporučit knihu od trojice autorů Černochová, Komrska, Novák „Využití počítače při výuce” (Portál 1998). Právě tato kniha mě navedla na hrdé pojmenování „informační technolog“.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat