Přesně před rokem, v květnu 1999, předložilo ministerstvo školství k veřejné diskusi dokument zásadního významu s názvem Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. Od té doby se všechno trošku změnilo …
Přesně před rokem, v květnu 1999, předložilo ministerstvo školství k veřejné diskusi dokument zásadního významu s názvem Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice. Podle slov pana ministra tak splnilo s předstihem úkol, kterým jej vláda pověřila počátkem dubna. V úvodu k tomuto materiálu ministr neskrýval uspokojení, že v daném termínu vznikl natolik významný dokument. Upřímnost výzvy, skryté pod lidové rčení ”Více hlav, více rozumu” mnohé učitele tehdy nadchla a přesvědčila o významu diskuse nad budoucností českého školství. Koncepce obsahovala Hlavní cíle vzdělávací politiky vlády ČR, které byly schváleny jejím usnesením, navazovala na tento dokument a rozvíjela jeho klíčové myšlenky a záměry. Ba, co více, vycházela z Programového prohlášení vlády České republiky z července 1998.
Programová prohlášení vlády mají vždy a všude podobu jakési deklarativní vývěsky, reklamního sloganu na zářivě čisté prádlo, slibů a chlácholivého úsilí uklidnit veřejnost a vytvořit představu nezlomného odhodlání dosáhnout lepších zítřků. V Programovém prohlášení sociálně demokratické vlády sebevrahů dominovaly zejména myšlenky prahnoucí po znalostní společnosti, sociálních investicích, investicích do lidského kapitálu a do rozvoje lidského potenciálu. Mnohé učitele také nadchla myšlenka vytváření podmínek k tomu, aby co nejvíce lidí mohlo, chtělo a umělo maximálně rozvíjet své schopnosti, neboť to je klíčem ke vzdělanostní a informační společnosti třetího tisíciletí.
Jenže rok se sešel s rokem a ze znalostní společnosti se stala společnost prahnoucí po základních gramotnostních dovednostech. Na jejich vrcholu pak ční unifikovaná čtyřletá gymnázia, jednotná výuka ve všeobjímající základní škole a občanské dovednosti „jak a kde vyřizovat osobní záležitosti na úřadech“. Péči o vzdělávání považuje vláda ovšem stále za svou prioritu. Pan premiér se usmívá s nakloněnou hlavou na učitele ze stránek Učitelských novin a vše je tak krásné, neboť „sliby dané učitelům“, říká, „my splníme!“ Nikdo v podstatě netušil, že předchozí materiály s názvem „Školství v pohybu“ (1996) a „Školství na křižovatce“ (1999) najdou své naplnění teprve až v roce 2000 a v dalších dvou následujících letech.
V tomto roce má ministerstvo předložit k veřejné diskusi ještě rámcový vzdělávací program (národní kurikulum) pro základní školu a do roku 2002 i pro další školy. Kdo by se však zabýval detaily, když na pořadu dne je změna veřejné správy školství, nový školský zákon a „Bílá kniha“. Stejně tak se patrně nepodaří v roce 2001 dokončit reformu maturitní zkoušky a zavést její povinnou státní část v roce 2002. Termín byl skromně odložen a štafetový kolík převezme další vláda (sebe)vrahů, aby jej kolektivně donesla na kýženou metu v roce 2004. Hlavně aby s ním někomu neublížili. Dodnes vlastně ani není jasné, jak ten kolík vypadá. Má-li špičku na jedné nebo na obou stranách. Je to do jisté míry pochopitelné. Veřejná diskuse k tomuto tématu ještě neskončila. Poradíme se, pobesedujeme, ono se uvidí!
Hana Mařasová
0 komentářů:
Okomentovat