Po jedenácti letech od sametu se pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče opět nacházejí na jedné z životních křižovatek. Na pořadu tohoto památného roku je těsně před vstupem do dalšího tisíciletí totiž reforma veřejné správy a přechod většiny škol a školských zařízení, ale současně i celého systému výchovného poradenství, do působnosti vznikajících krajů.
Výchovné poradenství prošlo po roce 1989 řadou poměrně krkolomných peripetií. Doba revolučních změn smetla ze scény nejen Ústav pro sociální výzkum mládeže a výchovné poradenství (jak by se nám dnes hodil, že?), ale i všechny krajské pedagogicko-psychologické poradny, jejichž materiály jsou v poradenské praxi užívány mnohými kolegy vlastně dodnes. Po několika letech napjatého ticha začaly vedle stávajícího poradenského systému vznikat desítky nových speciálně pedagogických center a středisek výchovné péče, z nichž některé jsou nyní opět před zrušením..Často vznikaly totiž jen tak, na zelené louce, bez metodologického a odborného zázemí. Kapacita okresních poraden zůstala ovšem řadu dalších let stejná nebo se mírně snížila. Za to vedle tradičních povinností jim přibyla řada dalších úkolů s novými lákavými tématy: primární a sekundární prevence sociálně patologických jevů - prevence drogových závislostí - prevence školní neúspěšnosti - včasná intervence problémů osobnostního vývoje – zlepšení sociální adaptace školní mládeže - krizové intervence - integrace zdravotně postižených žáků do běžných škol a řada dalších. Na několika desítkách škol kromě toho vznikly další místa pro školní psychology, kteří provozují nejen psychologickou praxi, ale v mnoha případech plní současně i funkci výchovných poradců. Je to praktické, moc to nestojí a dobře se to řídí z ředitelny.
Prastará vyhláška o výchovném poradenství z roku 1980 však všechny ty velkolepé změny ve zdraví přežila. Nikdo se po celá ta léta ani neobtěžoval s její novelizací a je docela možné, že se stane jediným obecně právním předpisem, který bez šrámů vstoupí do nové doby v staronovém hávu jako princezna Koloběžka Jana Wericha. Učesaná a neučesaná, nahá a oblečená, krasavice a babizna současně. Starší už snad je jedině legislativní evergreen českého školství s názvem “Směrnice o vyřizování podnětů pracujícího lidu”, kterou v roce 1958 ještě blahé paměti pevnou dělnickou rukou podepsal soudruh Viliam Široký.
V poslední době se objevují v souvislosti s reformou veřejné správy také některé varianty řešení současné situace v oblasti výchovného poradenství. Jedna z nich volá po zachování stávajícího stavu. Krajská školská správa by se měla stát zřizovatelem všech stávajících poradenských zařízení. Chudák krajská školská správa, nebude to mít zrovna lehké. Údajně se tím zachová stávající “funkční” systém, který se prý osvědčil a vyvíjel řadu let. On ten systém není sice funkční už několik let, ale řada jeho účastníků si přesto namlouvá, že by bylo trestuhodné jej měnit, jestliže byl akceptován většinou škol, žáků a jejich rodičů jako samozřejmá součást podpůrných služeb. Přiznejme si však, co uživatelům poradenských služeb koneckonců zbývalo? Druhá varianta možného řešení je spatřována ve zřízení jedné krajské poradny, která by měla svá detašovaná odborná pracoviště bez právní subjektivity na celém území kraje. Těžko hledat výhody u varianty, kde opravdu nejsou. Je to totéž, jako bychom opět začali svítit svíčkami a z komory vytáhli přesýpací hodiny pro měření letního času. U mnohých poradenských pracovníků navozuje toto řešení dávno zasutou představu starých pořádků a prastarého modelu, který byl překonán. Pro mnohé je současně i synonymem centralismu a unifikace “bez respektování principu subsidiarity”. Část psychologů a speciálních pedagogů působících v poradenství se prostě naučila samostatně přemýšlet, v tom to prostě je. Chybí jim spíše nové kvalitní testy, některé zahraniční poradenské metody a především supervizní výcvik v práci s některými problémovými skupinami klientů. Ve hře je totiž ještě třetí originální varianta spočívající ve zřízení mezičlánku mezi krajem na straně jedné a poradenskými institucemi na straně druhé. Tento palivový mezičlánek, který ještě nebyl naštěstí vytažen z reaktoru, má již své jméno – krajské koordinační centrum jako samostatná právnická osoba. Koordinační centrum krajského zařízení pedagogicko-psychologického poradenství prý bude zajišťovat provázanost a efektivitu poskytování služeb na území kraje především tím, že bude
- monitorovat, analyzovat a hodnotit rozsah, dostupnost a kvalitu služeb a zjišťovat naléhavost jejich potřeb ve školách a školských zařízeních v kraji
- hodnotit finanční i organizační možnosti zabezpečení služeb a rizika související s (ne)poskytováním služeb
- stanovovat priority služeb a o svých zjištěních a nápravných opatřeních průběžně informovat orgán kraje v přenesené působnosti.
- v rámci příprav krajského rozpočtu školství navrhovat a obhajovat koncepci poskytování poradenských služeb.
- akutní problémy vzdělávání ohrožující duševní nebo tělesné zdraví dětí a mládeže,
- zařazování a přeřazování dětí a mládeže do škol nebo školských zařízení a jiná vzdělávací opatření,
- vzdělávací problémy jednotlivců a skupin dětí a mládeže,
- volba vzdělávací cesty žáků a příprava na budoucí povolání,
- zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb dětí a mládeže,
- příprava, realizace a vyhodnocování preventivních programů ve školách a školských zařízeních,
- pedagogicko-psychologické a speciálně pedagogické problémy vzdělávacího procesu,
- vzdělávání pedagogů ve specifických pedagogicko-psychologických dovednostech.
0 komentářů:
Okomentovat