Na stránkách denního tisku se nedávno objevila diskuse o používání tělesných trestů na školách. Impulsem pro „comeback“ tohoto tématu byla zpráva, že žákyně deváté třídy skončila s podezřením na otřes mozku v nemocnici poté, co ji během hodiny zpohlavkoval kantor. Proč? Učitel (bylo mu mimochodem sedmdesát let) si všiml, že dívka během jeho výuky posílá spolužákům psaníčka.
Nerada bych malovala čerta za zeď, ale obávám se, že tento případ je pouze jedním z mnoha. Někdy učiteli jak se říká ujedou nervy, jindy shledá pohlavek jediným možným trestem pro nezbedníka. Vyšije mu pořádnou facku, a je klid. Viník zčervená a děti utichnou.
Sama si vzpomínám na pana učitele D., říkali jsme mu kdoví proč Erik. Tento pán v důchodovém věku nás učil přírodovědu a fyziku. Také na nás dohlížel na „pěstitelských pracích“, jak pěstujeme ředkvičku a plejeme jahody. Způsoby trestání tohoto pana učitele by se v jisté době mohly také docela dobře ocitnout v nějakém novinovém článku. Erik by mohl být zván do televizních diskusích, diváci by volali: Souhlasím s Erikem, nesouhlasím s Erikem. Stručný výčet kantorových praktik: tahání za vlasy spojené se smýkáním po parketách, totéž někdy s límcem, pokud měl nešťastník příliš krátké vlasy, strefování se křídou do obličejů (velice zákeřné), totéž někdy se svazkem klíčů, pokud nebyla při ruce křída. Erik byl ras a báli jsme se ho. Když jsme doma něco pípli, řeklo se: Asi si to zasloužíte. Nemáte zlobit.“ Nemáte zlobit. To se lehko řekne. Co to je, zlobit? Zašeptat spolužačce do ucha pár strašně důležitých vět? Nedávat pozor? Číst si pod lavicí? Jíst tajně svačinu? Utrousit tu a tam sprosté slůvko?
Ačkoliv mnohdy se říkává, že facka v pravé chvíli dokáže více než hodiny domlouvání, prosazuji názor, který by měl být samozřejmostí: netrestat tělesně. Vždyť bít se nesmí, máme na to i zákon…! Co na tom, že „správná míra pohlavků“ většinou nikomu neublíží, ba pomůže? Většinou!! A co když někdy uškodí?
Bít děti se nesmí. Každý člověk, tedy i dítě, má svou hrdost, svou úctu. Nikdo z učitelů by neměl sáhnout po prostředku, který zraňuje dětské city. V opačném případě by se toto jednání mělo posuzovat jako profesní selhání.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat