V úterý 28. 3. 2000, na Den učitelů, byla do Brna svolána již čtvrtá mezinárodní konference daltonských škol. Tyto školy v současných podmínkách realizují v různých zemích světa původní koncepci Daltonského plánu, vytvořenou v roce 1918 Helenou Parkhurstovou v U.S.A. V úterý 28. 3. 2000, na den učitelů, byla do Brna svolána již čtvrtá mezinárodní konference daltonských škol. Tyto školy v současných podmínkách realizují v různých zemích světa původní koncepci Daltonského plánu, vytvořenou v roce 1918 Helenou Parkhurstovou v U.S.A. (ve městě Dalton).
Smyslem Daltonského plánu je vyhovět individuálnímu tempu vstřebávání
poznatků každého dítěte a využívat přirozeného dětského zájmu a hladu po
poznávání. Jedním ze základních prostředků k dosažení stanovených cílů je
smlouva mezi učitelem a žákem (příp. i rodičem) obsahující rámcový plán
práce na další období (měsíc na SŠ, týden na ZŠ). Ve smlouvě jsou
vyjmenovány konkrétní úkoly (problémy), které musí žák splnit (vyřešit). Sám
si může vybrat kdy bude jaký úkol zpracovávat a jak dlouho se mu bude
věnovat, čímž se učí hospodařit s časem. Jakmile má vše hotovo, pokračuje
podle chuti a zájmů na nadstandardních úlohách, resp. uzavře novou smlouvu.
Činnost dětí se průběžně zaznamenává do přehledných grafů (resp. na
magnetických tabulích ve třídě) a jejich písemné práce postupně vytvářejí
tzv. portfolio.
Daltonský plán vychází vstříc jak nadanějším, tak pomalejším žákům (i
když pro ně je obtížnější) a rozvíjí jejich talenty (neboť i "podprůměrný"
žák je většinou v určité oblasti nadaný a když se to během povinné školní
docházky neodhalí, je to tragédie osobní i společenská…).
Více se o daltonském plánu můžete dozvědět v dalších článcích, které budou
postupně zveřejňovány na České škole v rubrice Alternativní školství.
Průběh konference
Konferenci ve Sněmovním sále na Dominikánském náměstí zahájil Mgr.
Vladimír Moškvan, prezident Asociace českých daltonských škol.
Následovaly uvítací projevy oficiálních představitelů
partnerských měst Brna a Utrechtu, jejichž spolupráce, která se datuje od
roku 1991, byla prvotním impulsem pro vznik daltonských škol u nás.
S
krátkým proslovem vystoupil i ředitel brněnského školského úřadu a ředitel
odboru školství magistrátu města Brna.
Poté již začala první dopolední přednáška. Richard Blumenthal,
ředitel The Dalton School of New York svou řeč doplnil o diapozitivy
s ukázkami výuky, pracoven, architektury školy ap. Jeho škola má zajímavou
historii - založila ji totiž sama Helena Parkhurstová, když
přesídlila z Daltonu (pro nepochopení konzervativních rodičů…) do New
Yorku. Od roku 1929 funguje škola stále ve stejné budově.
V New Yorku u dětí podporují jak individuální rozvoj, tak i odpovědnost vůči
skupině (ve škole i mimo ni - např. každoroční projekt veřejných prací).
Klade se tu důraz na umění (hudební výchova, tanec, keramika ap.) a na
inovativní přístup (využívání PC - např. program Archeotyp, který
vyvinul jeden z vyučujících - žáci poznávají historii dávných civilizací
prostřednictvím předmětů, které "vykopávají" a určují odkud a z jaké doby
pocházejí).
Další přednášející, Roel Rőhner, ředitel daltonské školy v
Utrechtu, přijel do Brna z Holandska, kde se dnes nachází nejvíce
daltonských škol (asi 170). Paradoxně, dalším státem v pořadí se zřejmě
stala se svými čtyřmi školami v Brně (ZŠ Husova, ZŠ Chalabalova, ZŠ
Křídlovická, ZŠ Mutěnická) Česká republika, což je jistě překvapující. Je to
zřejmě dáno tím, že ani Západ neměl v dřívějších dobách příliš pochopení pro
individualizaci výuky. Dnes je však situace vzhledem k moderním technickým
možnostem (internet ap.) odlišná (to nutně neznamená, že se všichni vrhnou
na daltonský plán, ale může to přinést velké změny v tradičních
školách, které se tak svým pojetím vyučování přiblíží školám
daltonským). Roel Rőhner ve svém příspěvku konstatoval, že učitel není jen
odborník, ale v prvé řadě člověk. Je třeba dbát na mezilidské vztahy ve
škole. Děti totiž potřebují trpělivého učitele, stejně jako ujištění, že
dosáhnou úspěchu. Pokud se daří dítě rozvíjet k tomu nejlepšímu, co v něm
je, k realizaci maxima svých možností, nemůže nikdy zaostávat!
Dále upozornil na důležitost spolupráce a výměny zkušeností mezi školami,
neboť "dalton" se v každé zemi rozvíjí jiným způsobem a je přínosné
se z toho poučit.
PhDr. Jiřina Válková, ředitelka daltonské školy v Brně (Mutěnická
ul.)
pojala své vystoupení s trochou nadsázky, jako fejeton. Vyjádřila v něm však
zásadní principy přechodu od "normální" školy ke škole daltonské a
zdůraznila, že úspěšná realizace závisí na vůli všech spolupracovníků
(pedagogický sbor), jejich trpělivosti a kontaktech. Ocenila, že Daltonský
plán není uzavřeným systémem a vyzvala další školy, aby se jím též nechaly
inspirovat.
Zlatým hřebem konference bylo vyhlášení mezinárodní spolupráce mezi
daltonskými školami na celém světě - Dalton international. Jak řekl
Roel Rőhner, jedná se o novou etapu daltonského hnutí, která nabízí
velkou příležitost pro všechny zúčastněné školy. Výměna zkušeností povede
např. ke stimulaci učitelů, inovacím a vylepšením ve výuce, zkoumání nových
metod atd.
Pro české učitele a příznivce alternativních přístupů ve vzdělávání je
dobrou zprávou, že byla vydána první kniha o Daltonském plánu v češtině.
Jmenuje se Ať žije škola - Daltonská výuka v praxi a na konferenci se
prodávala za 150 Kč. Napsali ji holandští autoři Hans Wenke a Roel
Rőhner, o kterých se píše na jiném místě tohoto článku.
Velmi potřebným počinem je i sborník dosavadních zkušeností s
realizací Daltonského plánu v našich podmínkách, který vydala ZŠ Husova. Má
32 stran, což je pro dnešního zaneprázdněného učitele právě tak akorát -
může si sborník přečíst a zauvažovat o změně…
Doc. Karel Rýdl, specialista na alternativní školství a zároveň
vedoucí katedry pedagogiky na Pedagogické fakultě UK v Praze se nejdříve
zmínil o veřejné diskusi doprovázející tvorbu Bílé knihy, kritizoval
katalogy požadavků z jednotlivých předmětů k nově koncipovaným maturitním
zkouškám (místo dovedností se budou opět zkoušet poučky, což nahrává
frontálnímu vyučování a verbalismu) a zmínil se též o tom, co nás v
nejbližší době čeká (např. tvorba kurikula).
Největší prostor pak věnoval autonomii a (auto)evaluaci škol. Připomněl, že
naše školství potřebuje nejen sledování kvantitativních (STAVových)
ukazatelů, jaké vykazuje např. SET, ale i navzájem (mezi školami)
srovnatelné kvalitativní údaje vypovídající o PROCESech ve školách. Je ovšem
třeba se nejdříve dohodnout, co budeme považovat za kvalitu.
Závěr dopoledne patřil Hansi Wenkemu, řediteli Holandské daltonské
nadace (Dutch Dalton Foundation), který pohovořil o Tutor
teaching (učení s pomocníkem).
Pomocník je definován poměrně široce - může jít o vrstevníka, staršího
spolužáka, univerzitního studenta, dospělého…
V USA a GB je tento model poměrně rozšířen a uplatňuje se hlavně pomoc
starších spolužáků mladším. O tom, že se jedná o efektivní vyučování se
přesvědčila už sama zakladatelka daltonského plánu! Na první pohled by se
sice mohlo zdát, že se něco naučí jen mladší děti, a že starší s nimi v
podstatě ztrácí čas, v praxi se však ověřuje to, co již dávno napsal Seneca:
Homines dum docent, discunt, neboli Lidé, když někoho učí, učí
sebe.
Přednosti učení s pomocníkem jsou zřejmé: uspoří se čas, žáci jsou
motivovaní a pozorní, získávají okamžitou zpětnou vazbu, vytváří se lepší
klima ve škole - děti zažívají úspěch, neboť jsou často chváleny (tutoři
procházejí výcvikem ve formě sociodramat, při němž jsou vedeni k tomu, aby
hodně chválili, a když se něco nedaří, s povzbuzením nabízeli další
možnosti).
Pomocníkům roste sebedůvěra (cítí se spoluodpovědní za výsledky svých
svěřenců) a občas se stane, že dosáhnou lepších výsledků než učitel (jsou
totiž dětské mentalitě blíže). Samozřejmě, že nic nevznikne samo od sebe.
Zorganizování učení s pomocníky vyžaduje mnoho dobré vůle a času, ale
výsledky určitě stojí za to!
Odpoledne se uskutečnilo deset seminářů (workshopů), dva z nich v cizím
jazyce (angličtina, němčina). Věnovaly se "daltonu" na prvním i druhém
stupni, problémům při přechodu od klasického vyučování, hodnocení žáků
ap.
Bohužel, všechny probíhaly ve stejný čas, takže bylo možné účastnit se jen
jednoho. Škoda, nabídka byla opravdu široká a výběr tudíž velmi těžký.
Seminář Realizace daltonského vyučování prostřednictvím her Mgr.
Melichárkové a Mgr. Švecové, učitelek 1. stupně ze ZŠ Křídlovická ukázal, že
se dá daltonský plán realizovat už od první třídy, a že děti zvládají (s
radostí!) mnohem více, než od nich "tradiční" učitel vůbec očekává.
Samozřejmě, že se v první třídě nepracuje hned individuálně, ale ve
skupinkách. To je výhoda pro nesmělé a bázlivé děti, které postupně získají
sebevědomí a nemají pak problémy s přechodem k samostatnosti.
Důležité je navázat na zkušenosti, které děti získaly v mateřských školách a
dobře komunikovat - nedostatky v komunikaci ve školách vidí lektorky jako
velký problém ČR (oproti např. Holandsku), a to na všech úrovních (mezi
žákem a učitelem, žákem a ředitelem, mezi učiteli, učitelem a ředitelem
atd.).
V průběhu dílny se promítal i videoprogram s ukázkami činnosti dětí ve
třídě, v němž byly prezentovány pomůcky, které si paní učitelky samy již
několik let zhotovují. Jedná se o mnoho her ve formě karet z tvrdého papíru,
které jsou dětmi velmi oblíbené (např. domino, v němž se přiřazují obrázky k
názvu předmětu) a slouží jak k procvičování učiva, tak i k pohybovým
aktivitám.
Konference skončila neformálním setkáním v ZŠ Husova, kde si učitelé
vzájemně vyměňovali zkušenosti nebo "jen tak" povídali. Zdá se, že zájem o
daltonský plán v ČR roste, snad se jej brzy dočkáme i v dalších
městech republiky!
Petr Drahoš
0 komentářů:
Okomentovat