V norském Haugesundu na západním pobřeží Norska se sejde již 14. konference evropských školských projektů – nejstarší internetová a ICT iniciativa rozšiřující mezinárodní spolupráci mezi evropské školy. O informační politice ve vzdělání se mluví v celé Evropě. Jaký je ale reálný stav? A tak mne napadlo jedno zcela neprůkazné srovnání, které tu uvádím jen pro pobavení a zamyšlení. Anebo z něj přece jen něco vyplývá?
V norském Haugesundu na západním pobřeží Norska se sejde již
14. konference evropských školských projektů – nejstarší internetová a ICT iniciativa rozšiřující mezinárodní spolupráci mezi evropské školy. K této významné konferenci se vrátíme vícekrát, ale nyní si vám dovolím předložit jednu malou grafickou statistiku. Jak je to s počtem odborných příspěvků na téma školský projekt a internet ve vztahu k celkovému počtu obyvatel dané země? Může to být doplňující ukazatel přístupu některých zemí ke státní informační politice v té které zemi? Nebo jde čistě o náhodu?
Nejdříve čísla, pak komentář.
Poměrné množství příspěvů na počet obyvatel dané země:
Prazvláštní statistický výsledek, nemyslíte? Zcela bez konkurence tomuto “srovnání” vévodí Estonsko. Země, která tolik let žila v sovětském područí. A dnes se žene mílovými kroky do Evropy. Nějak jí nestačíme ani my. Graf by byl pro mne překvapující, kdybych neměl své vlastní zkušenosti…Estonská vláda už před šesti lety přijala plán “Tygří skok” a podpora internetu jako datového media pro vzdělání v této maličké zemi (však jim také Finové přes záliv lecjak pomáhají) dostala opravdu široký záběr. Všechny školy jsou v zásadě k internetu připojeny, stejně tak jako knihovny jsou i v těch nejodlehlejších místech (internet punkt). Služba je pro veřejné uživatele v podstatě zdarma. Pohádka, kterou jsem napsal před časem (O muttike, kravičce a politrukovi ) tak dostává poněkud oficiálnější rozměr. Když ještě doplním, že estonská vláda má věkový průměr o takových 20 let nižší než ta naše, pak už není třeba pokračovat… Informační politika se tam opravdu postarala o to, že se tygr přikrčil, prohnul hřbet a odrazila k mohutnému skoku…Nebude asi také náhoda, že Česká republika má v této konferenci příspěvek jen jeden – a to ještě ten můj. Můj závěr je samozřejmě naprosto subjektivní, nepodložený, ale přesto…Leč začalo se blýskat, hromy už udeřily. Jsem rád, že I Česká republika přijímá svůj plán státní informační politiky (SIP), který v určitém momentu jde ve šlépějích baltických republik. Je proto také dobrým počinem a prvním poskočením do 21.století, že této konference se díky evropským projektům Socrates zúčastní již 5 učitelů z České republiky, kteří po svém návratu budou moci informovat, kam se Evropa v oblasti informační politiky dostala (není to zase až tak daleko, jak se často pleteme) a že bude opravdu stačit se ve svém úsilí zapřít, abychom v oblasti dalšího využití ICT ve školách příliš nezaostávali. Evropská unie nám pak bude spíše závidět.Jádro věci totiž neleží v hardwaru, v KB (no.. spíše MB), operačních rychlostech, ale především v myšlení nás učitelů, ředitelů a školských adminstrátorů kteří velmi často nacházejí “milióny” výmluv, proč to nejde. Když se podaří najít “stovky” důvodů, proč by to jít mohlo, tak nám dnešní Evropa zase tak daleko neuteče.
14th European Schools Project Conference
6. - 9. 4. 2000
Organizuje Karmřy Kommune, Pedagogisk Senter (Educational Advisory Service)
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat