V současné době je užívání drog relativně velmi rozšířeným sociálně patologickým jevem, stejně jako předmětem jisté fascinace společnosti tímto fenoménem 20.století. Předmětem stále častější diskuse se v posledních letech stává vedle drogové závislosti zejména širší spektrum sociálně podmíněných behaviorálních závislostí jako je kouření, patologické hráčství (gambling), bulimie, hypersexualita či promiskutní projevy v chování mladistvých.
V současné době je užívání drog relativně velmi rozšířeným sociálně patologickým jevem, stejně jako předmětem jisté fascinace společnosti tímto fenoménem 20.století. Aniž by byl popírán význam biologických faktorů, jsou drogové i nedrogové typy závislostí chápány ve většině případů spíše méně holistickým způsobem, než by si tento fenomén vzhledem k míře jeho sociální závažnosti zasloužil. Ze širšího společenského hlediska je problematika závislostí veřejností většinou ovšem chápána jako určitý ryze individuální problém konkrétního jedince, aniž by byl kladen důraz na širší sociální, psychologické a sociologické souvislosti tohoto fenoménu (Mc Murranová, 1994). Předmětem stále častější diskuse se v posledních letech stává vedle drogové závislosti zejména širší spektrum sociálně podmíněných behaviorálních závislostí jako je kouření, patologické hráčství (gambling), bulimie, hypersexualita či promiskutní projevy v chování mladistvých. Uvedené typy závislého chování ovšem nelze "léčit" tradičními terapeutickými metodami. Tím spíše sílí potřeba změnit také teoretický a vědecký přístup k problematice závislostí. Zejména je nutné prohloubit poznatky o lidské motivaci, vědomém prožívání i o neuvědomovaných procesech regulace lidských aktivit. Obdobně schopnost sebekontroly výrazně ovlivňuje způsob interakce lidského jedince s jeho biopsychosociálním prostředím. Řada autorů doposud vede vzrušené spory o tom, zda sebekontrola je ustáleným rysem osobnosti nebo spíše charakteristikou určitých sekvencí či vzorců chování.
Vyšší formy sebekontroly se nesporně uplatňují při cílevědomém řízení lidských aktivit a jsou spojovány zejména s volními procesy a s vlastnostmi lidské vůle. Ve studii Brichcína a kol.(1993) bylo experimentálním výzkumem statisticky potvrzeno, že adolescenti závislí na návykových faktorech (na drogách, kouření, pití alkoholu a hazardních hrách) vykazují signifikantně nižší úroveň sebekontroly. Jedinci s nižší úrovní sebekontroly jsou tedy buď více ohroženi rizikovými faktory (mají větší sklon ke vzniku závislosti), nebo jejich schopnost sebekontroly byla oslabena právě v důsledku postupného zesilování některého patologického návyku (např.během abúzu návykových látek). Tento teoretický problém má velmi závažné důsledky pro zdravý vývoj a formování osobnosti mladých lidí. Je tomu tak proto, že mládež představuje specifickou vrstvu populace, která je nejvíce vystavena působení návykových faktorů a je jimi současně nejvíce ohrožena. Na druhé straně lze očekávat, že když bude spojitost mezi oslabenou sebekontrolou a vznikem závislostí prokázána v dalších výzkumech, bude možné na tomto zjištění založit nový směr prevence drogových a jiných závislostí. Můžeme předpokládat, že systematický výcvik sebekontroly u vhodně motivovaných mladých jedinců by zvýšil jejich psychickou a psychologickou odolnost vůči škodlivým vlivům sociálního prostředí a redukoval i negativní účinky závislostí.
0 komentářů:
Okomentovat