Už téměř deset let v České republice funguje několik tzv. waldorfských škol. Čím se tyto školy liší od těch "normálních?"
Už téměř deset let v České republice funguje několik tzv. waldorfských škol. První vznikla roku 1990 v Písku, dále v Příbrami, potom následovala Ostrava, Prahy, Semily, Pardubice a Brno. Nyní je v České republice sedmnáct mateřských a osm "základních" waldorfských škol. Ve světě tyto školy vznikaly už od roku 1919. Jejichž pojetí pedagogiky se odvíjelo od postulátů antropofyzické antropologie, a to především jejího hlavního představitele Rudolfa Steinera (1861 - 1925).
Není těžké odhadnout, proč u nás tyto školy (jako ostatně všechny další instituce, nenaplňující ideologický obsah tehdejšího režimu) nemohly být zakládány před Sametovou revolucí. V dobách socialismu s jeho normalizačním mementem se zkrátka nenosilo, aby vzdělávání podporovalo individualitu žáka a nedejbože mu přísun informací zajišťovalo s absencí učebnic.
Čím se tyto školy liší od těch "normálních?"
Vzdělávací plán tu například počítá s dvanácti lety docházky, mnohem důležitější je však samotné pojetí výuky. Nepoužívají se učebnice, nanejvýš atlasy a cvičební pomůcky (větší důraz se klade na vlastní sešity žáků).Ani vysvědčení nemá klasickou formu - na konci roku tu děti obdrží slovní hodnocení, v němž jsou obsaženy přednosti a nedostatky žáka, jeho pokroky i obtíže. Žáci waldorfských škol rovněž nejsou motivování (a demotivováni) známkami. Waldorfská pedagogika zdůrazňuje, že jí jde především o všestranný rozvoj dítěte, snaží se poskytnout široký, nespecializovaný základ vědomostí a nároky postupně přizpůsobovat fázím rozvoje osobnosti žáka. Snaží se nezahrnovat žáky sumou encyklopedických informací, usiluje o soulad mezi vědou, uměním a duchovními hodnotami. Zohledněna je skutečnost, že nadání a schopnosti dětí se odlišují, a proto vedle "tradičních" předmětů nabízí různé zájmové aktivity. Děti se mohou věnovat např. knihařství, pletení, tkaní… Učitelé waldorfských škol tvrdí, že šance vyniknout je pro každého stejná. Dodávají také, že spolupráce žáků převažuje nad soutěživostí.
Všimneme-li si převažujícího rysu dnešních diskusí o školství, musíme konstatovat, že waldorfské školy se svým důrazem na výchovu svobodných, samostatných a odpovědných lidí dávají na mnohé otázky „praktickou“ odpověď. Podněty pro diskusi se tím samozřejmě nevyčerpávají - otázkou může být absence učebnic nebo klasického vysvědčení. Waldorfské školy a především jejich absolventi mají v diskusi o tématech současného školství nezastupitelnou roli. Zaznívají samozřejmě také nesmlouvavé hlasy kritiků - Steinerovo pojetí pedagogiky prý zavání okultismem, absolventi mnohdy musí vykonat před přijetím na střední školu srovnávací zkoušky. Navíc waldorfské školy nikdy nenašly skutečně širokou podporu ani v západoevropských zemích. Všichni se však shodují na to, že se jim podařilo výrazně posunout tradiční způsob výuky.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat