Informační éra bez pedagogů se základními znalostmi práce na počítači na mne působí poněkud nevyrovnaně.
Naše polistopadová společnost, zažívající zejména v druhé polovině devadesátých let masivní nástup počítačové techniky do různých oblastí života, se právem vysloužila přívlastek informační. Nepočítáme-li generaci dříve narozených, málokomu dnes nic neříkají pojmy jako Internet nebo Windows. Rozvíjení komunikačních technologií je nepochybné, navíc optimisticky vyznívají prognózy, podle nichž bude možnost pořídit si do domácnosti osobní počítač připojený na Internet ekonomicky přijatelnější než dosud. V této souvislosti se hovoří také o eliminaci společensky zhoubného trendu - propasti mezi počítačově gramotnou populací a tou druhou. Mnozí se právem obávají, že tato propast již nyní přináší nový druh nerovnosti, přinášející obrovské znevýhodnění těch, kteří s počítačem nepracují (termín "knowledge gap" neboli vědomostní propast používají zejména teoretici masové komunikace).
O to více překvapují výsledky výzkumného projektu, provedeného na Přírodovědecké Fakultě Ostravské Univerzity, zjišťující míru dovedností s výpočetní technikou v populaci učitelů základních a středních škol. Mimo jiné z něj vyplynulo, že téměř polovina učitelů na základních školách vůbec s VT nepracuje, téměř 80 % nepracuje vůbec nebo ovládá jen základní činnosti. Na středních školách je už situace lepší, ne však rozhodně uspokojivá - 40 % středoškolských učitelů ovládá výpočetní techniku na dobré nebo průměrné úrovni.
Jako hlavní překážku pro větší využití počítačových technologií učitelé uváděli na prvním místě nedostatek peněz na nákup nového hardwaru a softwaru. Druhým důvodem je podle nich absence znalostí druhých kantorů a nezájem o nový typ techniky. Mluvila-li jsem v úvodu článku o "masivním nástupu" VT, nyní se zdá, že to není až zase tak horké. Málokdo neví, co je Internet, avšak mezi pedagogy jej využívá pouhých 7 % (!), ačkoli polovina z nich uvedla, že jejich škola je k síti připojena.
Celkem oprávněně lze namítnout, že takový učitel dějepisu k výkonu své profesní role počítač nepotřebuje. V praktické rovině jistě ne, vynecháme-li nevýhody plynoucí například z úmorného přepisování na stroji nebo nemožnost vyhledat si na Internetu informace, které lze k rozšíření a obohacení výuky využít. Je tu i další, neméně podstatný důvod, proč by se znalost VT měla stát samozřejmou součásti v sumě všeobecných předpokladů (nikoliv samozřejmě lidských) každého kantora: oddalování se svým žákům. Jestliže jsem mluvila o znalostní propasti v měřítku celé společnosti, lze v tomto případě použít i termínu propasti mezi žákem a učitelem. Děti jsou totiž v tomto ohledu mnohem aktivnější a zvídavější a počítač umějí nezřídka ovládat lépe než dospělý. Jak tato skutečnost může zahýbat, pomineme-li všeobecný rozhled a celkové schopnosti, sebevědomím a autoritou pedagoga?
Rozhodně si nemyslím, že by se učitelé díky počítačovým dovednostem stali lepšími a po lidské stránce respektovanějšími. Přesto - informační éra bez pedagogů se základními znalostmi práce na počítači na mne působí poněkud nevyrovnaně.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat