Počet nezaměstnaných absolventů je rok od roku vyšší, a to i přesto, že v minulém školním roce vyšlo, v důsledku zavedení deváté třídy, minimum nově vyučených. Ve středu 9. února se konala tisková konference ÚIV, na níž vystoupil RNDr. Miroslav Procházka z divize analýz a informací ÚIV a ing. Daniel Műnich, Ph.D. z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE - EI).
Jak známo, čerství absolventi škol patří na trhu práce mezi nejohroženější skupinu, a to zvláště v obdobích stagnace či úpadku ekonomiky. Nemají totiž potřebné zkušenosti a vyžadují tedy zvýšené investice na zapracování.
Ukazuje se, že stejně jako ve vyspělých zemích je i u nás míra nezaměstnanosti mladých (15-24 let) v průměru zhruba dvakrát větší než míra nezaměstnanosti dospělé populace nad 25 let věku. Ještě hůře jsou na tom mladí lidé od 15 do 19 let, což je však celkem pochopitelné, neboť je mezi nimi mnoho lidí bez kvalifikace. Chlapci mají před vojenskou službou, a mladí lidé též rádi riskují, střídají zaměstnání, neboť hledají to, které by jim přinášelo celkové uspokojení - díky rodinnému zázemí si to mohou dovolit, na druhou stranu situace na trhu s byty jim mnohdy znemožňuje přestěhovat se za prací. Dalším důvodem je fakt, že ČR má velmi nízkou průměrnou dobu strávenou ve "vzdělávacím procesu" - 14,5 let (17 let ve vyspělých zemích) a též nedostatečnou nabídku v terciárním sektoru vzdělávání.
Podíl nezaměstnaných absolventů na celkové nezaměstnanosti se v průběhu každého roku cyklicky mění. Nejvyšší je v září, nejnižší pak v květnu. Během této doby trh práce postupně většinu absolventů přijímá. Počet nezaměstnaných absolventů je rok od roku vyšší (a to i přesto, že v minulém školním roce vyšlo, v důsledku zavedení deváté třídy, minimum nově vyučených (absolventi SOU)), v září 1999 to bylo již 84 500 lidí. V lednu 2000 tento počet klesl na 67 400 lidí. Je zajímavé, že přes rostoucí nezaměstnanost v ČR se nezaměstnanost absolventů během roku přeci jen výrazně snižuje (září 1999 - 18 %, leden 2000 - 13,3% celk. nezaměstnanosti).
Co se týče nezaměstnanosti absolventů podle úrovně dosaženého vzdělání, podle údajů ze září 1999 jsou na tom nejhůře vyučení (35,8%), v důsledku potíží nerestrukturalizovaných podniků (typu Vítkovic), které mají problémy a nové pracovníky nepřijímají. Hned po nich následují vyučení s maturitou (32,8%) a absolventi SOŠ (25,7%). Obecně platí, že čím vyššího vzdělání absolvent dosáhne, tím má větší naději (nezaměstnaných s VŠ vzděláním bylo ke stejnému datu kolem 12 %).
Zajímavé je též sledovat míry nezaměstnanosti absolventů SŠ v jednotlivých skupinách oborů. Největší problémy jsou (na SOŠ) z tohoto hlediska v hornictví, hutnictví a slévárenství (jeden obor - 56 %), dále v právní a veřejnosprávní činnosti (43,9%), v dopravě a spojích (41,7%) a ve zpracování dřeva a výrobě hudebních nástrojů (též jedna kategorie… - 40,9%). Vyučení a vyučení s maturitou mají problémy zejména v kožedělné a obuvnické výrobě (67,6%), zemědělství a lesnictví (41,3%, resp. 55,7%), chemii a strojírenství. Ovšem zcela nejvyšší nezaměstnaností trpí vyučení s maturitou v oboru ekonomika a administrativa (71,3%).
Na druhou stranu je nutno rozlišovat - ne všechny ekonomické obory jsou na tom špatně, obzvláště váže-li se toto studium k nějakému konkrétnímu oboru, jsou absolventi velmi žádáni (př.: obory typu Management a podnikání v… mají jak u vyučených s maturitou tak na SOŠ podprůměrnou míru nezaměstnanosti, v obou případech pod 20 %).
Jako nejméně problematické se na SOŠ jeví obory zdravotnictví (11,5%) a filozofie, resp. teologie (13,6%) (což zřejmě nebude tím, že žijeme v konzumní sekularizované společnosti, nýbrž tím, že většina absolventů odchází studovat na VŠ…).
Co z toho vyplývá? Především to, že se situace rychle mění, dále že v uplatnění na trhu práce hrají důležitou roli i jiné závažné faktory - záleží na regionální situaci a samozřejmě i na schopnostech, předpokladech a rodinném zázemí každého uchazeče o práci.
Rodičům lze doporučit, aby nepodléhali různým momentálním mediálním mýtům, sháněli si informace z různých zdrojů a používali při rozhodování především zdravý selský rozum s přihlédnutím ke světovým či evropským trendům.
Při posuzování rizik nezaměstnanosti se často zapomíná, že pravděpodobně mnohem závažnější než celková míra nezaměstnanosti je doba trvání nezaměstnanosti. Např. sezónní pracovníci, zedníci ap. sice mohou často střídat zaměstnání, ale tolik jim nehrozí jeho ztráta na několik let.
V roce 1998 u nás bylo 46 % lidí ve věku 20-24 let déle než 6 měsíců bez práce.
I když se postavení na trhu práce u této věkové skupiny nezhoršuje, je vidět, že zřejmě existuje poměrně nezanedbatelná skupina mladých lidí, kteří padli do tzv. "pasti nezaměstnanosti".
Co se dá proti nezaměstnanosti dělat?
Jedná se o komplexní problém. Pro snížení míry nezaměstnanosti a hladký průběh získávání prvního zaměstnání po absolvování školy bychom potřebovali zdravou ekonomiku, funkční a efektivní instituce, dobré informace a poradenství, záchrannou síť a kvalitní zpětnovazební komunikaci mezi školstvím a trhem práce. Škola může připravovat lidi pro informační společnost, kteří se dokáží zorientovat v problému - mj. tzn., že budou umět získávat (pomocí internetu) a zpracovat (pomocí dalších moderních technologií) data a vytvářet tak nějakou přidanou hodnotu (např. formou interpretace takto vzniklých informací). To by jim pak mohlo pomoci na trhu práce, ať již budou konkrétně pracovat v jakémkoli oboru.
Petr Drahoš
0 komentářů:
Okomentovat