Marie Terezie byla kdysi toho názoru, že čeština je jakýmsi esperantem, kterým se dorozumívají slovanské národy. Proto nepřekvapuje, že bylo toto slovanské esperanto zavedeno už v roce 1851 jako povinný předmět na vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Rakouská armáda však nezavedla výuku češtiny na území dnešního Rakouska jako první. Už o tři čtvrtě století dřív, v roce 1775, bylo zahájeno vyučování češtiny na vídeňské univerzitě. To bylo téměř 20 let před jejím zavedením na Karlově univerzitě v Praze v roce 1793. Je tedy vysokoškolská výuka bohemistiky v německé Vídni starší než v české Praze. Jako studijní obor se dnes vyučuje čeština v zahraničí jedině na univerzitách ve Vídni a v Berlíně, jinde je na programu jako samostatný jazyk pouze v rámci oddělení slavistiky. Intenzivní rozkvět univerzitní výuky češtiny v rakouské metropoli započal po odbourání železné opony v roce 1989, kdy se na tento obor přihlásilo hned kolem stovky studentů. Ještě dnes jich zde studuje 159, přičemž dalších 70 mladých lidí se přihlásilo na češtinu v rámci tlumočnického institutu, další téměř stovka se učí češtině na hospodářské univerzitě. Několik desítek studentů navštěvuje také univerzitní konverzační kursy.
Češtinu ve Vídni studují i Korejci
Jen pět procent z uvedeného počtu téměř 160 studentů tvoří studenti pocházející z České republiky, kteří si svůj rodný jazyk vybrali jako druhý povinný studijní předmět. Ostatní jsou hlavně Rakušané a Němci, k nimž se přidružilo několik Američanů, Italů, ale i Japonců a mladých Korejců. Dnes už můžete najít absolventy fakulty mezi jejími lektory. Bývalá studentka je vedoucí profesorkou češtiny na tlumočnickém institutu a jedna korejská absolventka je dokonce asistentkou na univerzitě v Soulu. Co vlastně podněcuje nečeské studenty ke studiu češtiny? U mnohých je to jistě český původ předků. Většinu ale přilákal hlavně zájem o českou literaturu. Mezi 11 profesory a lektory fakulty tvoří většinu rodilí Rakušané, zatímco zbývajících pět se narodilo na území České republiky - jeden z nich je dokonce rodilý Slovák. Většina předmětů se totiž přednáší v němčině. Čeští lektoři se střídají zejména na cvičeních a přednáškách ve vyšších ročnících. Jeden z nich přijíždí pouze na určitou dobu z České republiky a jeho úkolem je vyučovat moderní češtinu a zabývat se českou konverzací. Jeho přítomnost byla ovšem možná až po roce 1989.
Jeden semestr v Praze pomůže
Dnes fakulta bohemistiky na vídeňské univerzitě posluchačům dokonce doporučuje trávit jeden semestr v Praze, i když jsou s tím spojeny jisté těžkosti. Zatímco vídeňští Češi používají v běžné, hovorové řeči často německá slova s českou koncovkou (např. semafor je v němčině Ampel, což rodilí vídeňští krajané počeštili na ampule ), vracejí se zahraniční studenti z Prahy s výrazy typické pražštiny, které se po návratu do Vídně musejí opět učit nahrazovat výrazy literární češtiny.
Profesor detektivem
Ve Vídni mají studenti češtiny k dispozici jednu z nejlepších českých knihoven na Západě s 200letou tradicí a s téměř 80 000 svazky. Jsou v ní památky staré české literatury, jaké se nevyskytují mimo Českou republiku nikde jinde na světě. Ve vídeňské Národní knihovně jsou staročeské evangeliáře, překlady úryvků z bible, které se čtou o nedělích a o svátcích v kostele. V souvislosti s touto skutečností se profesorovi bohemistiky na vídeňské univerzitě dr. Josefu Vintrovi dostal před několika lety do ruky cenný monumentální pergamenový, latinsky psaný kodex s prosbou jednoho aukčního domu o analýzu této památky. Poslouchá se to téměř jako detektivní případ: Při podrobné prohlídce kodexu v něm totiž prof. Vintr objevil text, který mu umožnil jeho přesnou dataci a identifikaci. Šlo o jeden z málo známých tzv. ciziojánů, což je středověký veršovaný kalendář, jehož se používalo jako mnišské mnemotechnické pomůcky pro zapamatování dat svátků s pomocí veršů. Těch veršů bývalo dvanáct a byly v nich zachyceny nejdůležitější svátky jednoho měsíce. Tento cizioján byl již dříve vydán v Československu knižně a prof. Vintr mohl poukázat na to, že byl rukopis ukraden z Městské knihovny v Praze. Podle právních předpisů nebylo již navrácení rukopisu možné, a tak se prof. Vintr pokusil alespoň přemluvit rukopisné oddělení vídeňské Národní knihovny, aby rukopis zakoupilo, a znemožnilo tak jeho zmizení u nějakého sběratele neznámo kde. Úspěšně.
Střední škola s češtinou ve Vídni chybí
Když byly v roce 1989 odstraňovány uměle ostnatými dráty vytvořené neprostupné hranice mezi sousedními státy Rakouskem a Československem, dojednali ministři zahraničí obou zemí Mock a Dienstbier zřízení jedné české školy v Rakousku a německé v Československu za účelem sblížení mládeže obou států a zvýšení budoucích kontaktů mezi oběma zeměmi. V Praze už funguje několik let rakouské gymnázium, Rakušané však bohužel na tuto dohodu zapomněli. V Bavorsku taková podobná škola existuje, v bývalém východním Německu je několik středních škol s češtinou.
Jindřich Lion, LN 12.2.1999
0 komentářů:
Okomentovat