Výrok týdne Jana Hučína: Kolegové, pište články. Je to účinnější než zakládání blicích koutků

Jan Hučín přispěl do diskuse k textu „Monika Tannenbergerová: Od dojmů k pojmům - mýty o inkluzi“ výzvou, která jasně vykračuje za horizont „výroku týdne“. Pokud bychom se jí ovšem skutečně inspirovali. A samozřejmě: Články je možné psát nejenom do Řízení školy, ale i (především) na Českou školu...

„Výrok týdne“ Markéty Seidlové: Pro naše členy pracujeme hodně, jen si to často neuvědomují

Je sice teprve středa, ale na „výrok týdne“ není třeba čekat. Místopředsedkyně školských odborů Markéta Seidlová totiž ve svém textu v Týdeníku ŠKOLSTVÍ přináší skutečně klasický „cimrmanovský" výrok o kvalitách školských odborů. Pozoruhodná je i pasáž o „námitkovníku“.

„Výrok týdne“ Tajného učitele: Řešením by byla generální stávka

Téma nízkých platů učitelů je dlouhodobě podstatnou součástí všech diskusí o školství, pochopitelně i diskusí na České škole. A přidávají se i další důvody nespokojenosti učitelů: Každý jejich práci rozumí a mluví do ní, každý ji kritizuje, ministerstvo s nimi nekomunikuje, neustále se připravují, realizují a odvolávají nějaké změny, názory pedagogů z terénu málokoho zajímají, je to chaos, chybí koncepce... Mohou s tím udělat něco sami učitelé. V tomto kontextu mluví Tajný učitel o potřebě „generální stávky“. V diskusi k textu Marka Adlera „Chybí tisíce učitelů. Média i ministerstvo školství problém podceňují“.

„Výrok týdne“ Jirky Staňka: Málokteré povolání je tak upřímně nenáviděno jako učitelé

„Děti v českých školách trpí, učitelé si léčí komplexy“, řekl podle deníku Blesk matematik Milan Hejný. Jeho výrok pochopitelně vyvolal mezi učiteli bouřlivou diskusi. Ta proběhla i na facebookovém profilu Ondřeje Šteffla. Pohled Milana Hejného v ní obhajoval Jirka Staněk. Jeho výrok je bezesporu provokativní, ale také inspirativní. Jako celá zmíněná diskuse.

"Výrok týdne" Jany Karvaiové

O vytvoření nové rubriky „Výrok dne“ (týdne, měsíce..., frekvence podle „úrody“ mimořádných výroků) uvažuji při pročítání diskusí na ČŠ už dlouho. Ostatně znamenité teze – bizarní, vtipné i hluboké - se dají pochopitelně nalézt i jinde. Posledním impulsem pro vznik rubriky byl příspěvek Jany Karvaiové k textu Karla Lippmanna. Jím tedy rubriku otevíráme.