„Představa, že lze známkovat výtvarnou výchovu tak, aby to mělo smysl, pomíjí umělecké vnímání dětí a dusí jejich touhu vyjadřovat se prostřednictvím tvorby…. Jak dlouho ještě bude trvat, než pochopíme, že umělecké projevy dětí nelze známkovat? Že už jen myšlenka něčeho takového je ponižující ne pro ně, pro děti, ale pro nás, dospělé (můžeme-li si tak říkat)? Asi dlouho,“ píše Peter Chvojka pro komentářový web a2larm.
 |
| Peter Chvojka (ff.jcu.cz) |
Chvojka také píše:
Současná základní škola na českém maloměstě, hodina výtvarné výchovy, 4. třída: každé dítě drží v ruce žákovskou knížku a svoje dílo. Stojí ve frontě ke katedře. Když na ně přijde řada, položí obrázek před sedící učitelku, vedle otevřenou žákovskou knížku s předepsaným řádkem VV – vodník. Učitelka koukne na dílo a píše známky: „Za tři, další… Strašný, za čtyři, další… Tak to má vypadat, za jedna…“ Děti se mlčky vracejí do lavic. Některé jsou pyšné, že mají lepší obrázek než ostatní, některé jsou zmatené, protože netuší, co pokazily ani jak odůvodní špatnou známku doma. Žádné vysvětlení, žádná debata.
Pokusili jsme se s manželkou o praktikách školy bavit s jinými rodiči, a bylo až zarážející, jak často se opakovaly stejné argumenty: „Děti mnohdy neposlouchají zadání a pak se diví.“ „Trojku z výtvarky? Je září, to si ještě opraví.“ „Že je absurdní známkovat výchovy a umění? Dítě rozhodně není umělec. Prvně ať se naučí lajny, kruhy, techniky, a až naberou rozum, můžou zkoušet umění. Ke škole známky patří. Dobře, někdo nemá talent na umění. Jak k tomu ale přijde naše Eva, když nemá talent na matiku? Známkovat se musí všechno, ať je to spravedlivé.“ Brzy jsme pochopili, že zažité společenské návyky o tom, co je to umění (oddych, relax), škola (příprava na život) a dítě (příprava na člověka), nemáme šanci přetlačit. Jak vysvětlit praktickému českému rodiči paralyzovanému hypotékou, osmihodinovou pracovní dobou, ekonomickým růstem západního světa a PR specialisty, že umění je jedna z nejnaléhavějších forem sebevyjádření, škola je jednou z nejdynamičtějších částí života a dítě je zásilka nám, pozemským, shůry?
Dokonalá je tato historka učitele z internetové debaty: „Šel jsem na hospitaci do výtvarné výchovy na prvním stupni. Děti malovaly svůj zážitek z prvního školního týdne. V průběhu hodiny jsem zaslechl, jak paní učitelka říká jednomu chlapci: ‚A teď jsi to pokazil.‘ Samotná věta mne poděsila, a tak jsem se šel podívat, v čem to pokažení spočívá. Na první pohled krásný obrázek. Vzal jsem si tedy paní učitelku stranou a zeptal jsem se jí, proč to chlapci řekla. Její odpověď zněla, že přece ta aktovka na zádech je větší než namalovaná postava. Spadla mi brada nad tímto argumentem. Ani po následném pohovoru paní učitelka nepochopila, že pro to dítě byla ta aktovka něčím významným a důležitým, a že tím tedy nemohl nic pokazit.“ Tento příběh je typickým, až archetypálním střetem malého umělce s tzv. vzdělávacím systémem, pro nějž je jeho imaginace a síla osobnosti zbytečně košatá. Trefný Josef Kainar: „Stříhali do hola malého chlapečka/ Kadeře padaly k zemi a zmíraly/ (…) Nesmět se pohnouti na židli z železa// Už mu to začlo.“
Celý text naleznete zde
.png)
34 komentářů:
Ale to víte, že se to známkovat dá, pane Chvojko.
Ono to není vždycky tak, jak to srdceryvně líčíte. A dával bych si pozor na kategorické soudy jako "nelze".
Především se dá známkovat splnění zadání - když máte použít jen černou, modrou a zelenou, tak to jde splnit a dá se to splnění ověřit. Když máte kreslit tužkou, tak to není fixem ani propiskou. Atd. atd.
Jo, jasně, já zapomněl - splnit propozice zákazníka či předpisů, to přece nikdy v životě potřebovat nebudou.
Taky se dá oznámkovat snaha (to bývá mimochodem v klasifikačních řádech - známkovat přístup). Když adolescent za dvě hodiny udělá doslova tři křivé čáry a dva něco jako čtverce s prohlášením "ale mně se to takhle líbí", zatímco zbytek hodiny prudil všechno živé v okolí, tak to prostě odflákl.
Jo, jasně, já zapomněl - v budoucnu se přece nikdo nebude u budoucích dospělých zajímat, zda pracují poctivě nebo se to odflákli.
Mgr. Peter Chvojka, Ph.D. (1972) absolvoval v roce 2005 magisterský studijní obor mediální studia a žurnalistika na Fakultě sociálních studií MU v Brně.
Až bude pan Chvojka absolventem nějaké pedagogické fakulty a odučí aspoň rok nejlépe na normální základce Vv, tak si jeho názory na klasifikaci ráda přečtu.
Pana Chvojku jsem v jarní koronavirové době jednou viděla v pořadu spolu s ministrem Plagou a ředitelem Černým. Dodnes jsem nepochopila, proč do toho pořadu vůbec lezl, protože k diskutované problematice vůbec neměl co říci, neměl v ničem přehled a působil značně trdlovitě. Známkování či spíše neznámkování výtvarných děl dětí je zřejmě další věcí, které podle svého soudu rozumí.
A přijde mi dost směšné v době, kdy školy mají úplně, ale fakt úplně jiné starosti, řešit takové pitpmosti.
Paní Adamová,
patrně pana Chvojku do té debaty někdo pozval - předpokládám, že dramaturg. Asi má pan Chvojka ty správné (tj. vůči školství hyperkritické) názory. Ehm... na které že to bylo stanici? :o)
přijde mi dost směšné v době, kdy školy mají úplně, ale fakt úplně jiné starosti, řešit takové pitpmosti
Ale vůbec ne. Když je protivník v nesnázích, je třeba zesílit tlak a využít každé šance. Pak jej můžete dorazit.
K argumentu obhajujícímu známkování estetické výchovy číslicemi 1-5: „Když máte použít jen černou, modrou a zelenou, tak to jde splnit a dá se to splnění ověřit,“ nemám sílu cokoli dodávat. Prostě máte pravdu! Z tohoto určitě není úniku!
K „trdlovitosti“ při debatě s ministrem Plagou a ředitelem Černým: pán se dožadoval odkazu na tuto debatu, tedy jsem zvědav, jak tento nelehký úkol zvládnete, neboť na takové debatě jsem v životě nebyl.
A jsou prosím tyto stránky recese, nebo komentující opravdu stojí za katedrami před dětmi?
Pane Chvojka, je to tu někdy taková "nechtěná recese". Někteří za katedrami stojí, problém je, že tu katedru asi vnímají jako zeď mezi světem učitelů a žáků.
Tak pardon, on tam s nimi byl Chaluš.
ad: rváčkazvesela
Vzhledem k Vámi prezentovanému názoru upřímně říkám, že bych byl raději, kdyby mého potomka učil výtvarnou výchovu p. Chvojka, než Vy. Pro případné reakce podotýkám, že mám za katedrou 36 let praxe a zažil jsem ledacos.
Ad Rváčkazvesela: doplněk ke kvalifikaci pana Chvojky:
CHVOJKA, Peter. Literární hermeneutika jako iniciace a kontrapozice hermeneutiky filozofické. Č. Bud., 2012. disertační práce (Ph.D.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Filozofická fakulta https://theses.cz/id/ev4q38/
Doktorský studijní program / obor:
Teorie a dějiny literatury / Dějiny novější české literatury
Faktem ovšem je, že Vv "na normální základce" asi neučil
Pravda je, že Chvojka a Chaluš zní podobně. Moji žáci si na G běžně pletli dr. Megeleho a Gregora Mendela (ten žádný doktor nebyl).
Pan P. Chvojka se stal známým svým článkem obrázku hada, za který jeho dcera dostla 5. Článek sám o sobě nebyl špatný, ale dostalo se mu takové publicity, která naprosto nepovídala skutečnosti, že šlo o popis jednoho konkrétního případu a bylo otázkou, zda lze takovouu skušenost zobecnit. Tento nový článek se zabývá podobným problémem, ale z obecnějšího hledika, uvádí názory rodičů, odborné názory.
K panu Portwynovi: "splnit propozice zákazníka či předpisů, to přece nikdy v životě potřebovat nebudou." - Myslím, že jde hlavně o malé děti na 1. stupni. A doufám, že mého vnočka, který půjde za rok do školy, nezačnou hned buzerovat, jak jednou plnit propozice zákazníka. Nebo to mělo začít už ve školce? Tam děti taky malují!
Pan Chvojka
K argumentu obhajujícímu známkování estetické výchovy číslicemi 1-5
Fakt čtete nějaký argument obhajující známkování 1-5? Opravdu?
Víte, napsat, že "známkovat nelze" (absolutní tvrzení v titulku, o rozsahu ani slovo) a do protiargumentu vsunout něco, co v něm nebylo, je poněkud nekorektní.
Ještě pro pana Chvojku:
Nic Vám nebrání svoje názory obhajovat. Psát bez vzteku, používat argumenty, vyvarovat se emotivních přirovnání a hyperbol. Tohle prostě není anarchistický web a jsou zde lidé různých názorů.
Pokud se nesnížíte k urážkám, ocením odvahu jít s kůží na trh.
Myslím, že jde hlavně o malé děti na 1. stupni.
S dětmi na 1. stupni nemám učitelskou zkušenost. Jednoznačně jsem psal o adolescentech, možno dohledat. Nicméně tvrzení pana Chvojky je absolutní - píše o "dětech" celkově.
Mimochodem - někdo z vás zažil čtyřku z výtvarky na 1. stupni? Já teda ani náhodou, a to se s námi v 70. letech nemazali.
Ano, věřím, že se to někde mohlo stát. Ale líčit to jako běžnou praxi?
Ještě dotaz na pana Nowaka. Je osobní, ale Vy jste vnoučka zmínil.
Vnímáte vše, co vnouček udělá (nakreslí, namaluje), jako umělecký počin?
To je otevřená otázka, beru "ano " i "ne".
Pro pořádek: Toto není tvrzení, že vnoučka máte nějak "buzerovat".
Pane Portwyne, o "buzerování vnoučka" jsem psal já. Bohužel vnoučka téměř nevidím. Každý výtvarný projev dítěte nepovažuji zrovna umělecký, nad některým jásám víc, nad některým míň. MŠ blízko mého bydliště má svou galerii - na dlouhém plotě okolo jejich pozemku jsou směrem do ulice vyvěšeny obrázky vytvořené dětmi schované v plastových foliích. Celkově jsou skvělé, některé zcela mimořádné. Předpokládám, mnohé z nich s citlivou pomocí učitelek školky.
Druhý bod: "Nicméně tvrzení pana Chvojky je absolutní - píše o "dětech" celkově." Nevím, jaká je přesná definice dítěte. Do ukončení ZŠ? Než dostane v 15 občanku? (Na SŠ jsou dnes "studenti" a neučí je SŠ profesoři, ale "učitelé"). Do 18, kdy může legálně pít alkohol a volit? V textu článku to dost zní, že pan Chvojka se soustředí opravdu na 1. stupeň ZŠ. Vy píšete o adolescentech. Souhlasím s Vámi v případě jasných provokérů a flákačů. Ale upřímně řečeno: 3 z výtvarky se budou smát a když jim dáte 4, tak si Vám nejspíš vynadá ředitel hned nebo možná až po návštěvě naštvaných rodičů. Takže to taky nikam nevede.
Ale rozumný přístup je snad tento: Pokud by mělo být zrušeno známkování Vv, tak asi by to mohlo začít na 1. st. ZŠ a pak třeba po hodně dlouhé době postoupit i dál. Byl byste pro takovouhle diskuzi?
Pane P., reagoval jsem s vnoučkem na fromulaci, ketrou jste mezitím smazal. Ale odpověď asi dost odpovídá Vašemu dotazu a není jen ano-ne.
Pane Nowaku,
ano, můj původní komentář byl zmatečný.
Podle mne "děti" jsou všechny děti na základce. Např. sedmák určitě ještě není dospělým, ať se to vezme z jakéhokoli hlediska.
Jinak na SŠ studenti nejsou, dle zákona jde o žáky. A ano, SŠ učitel není profesor.
Diskuze o neznámkování Vv může být pochopitelně vedena, stejně jako kterákoli jiná diskuze, já bych si ale rozhodně nedovolil zasahovat do ní, pokud by se týkala I. stupně. Nemám na to odbornou zkušenost.
Pokud by byla Vv na II. stupni neznámkovaná, musela by být dobrovolná. Souhlasíte?
Děkuji Vám za smysluplnou odpověď.
Ano, dobrovolná Vv by byla možná rozumná varianta.
Ad SŠ učitel - profesor: Máte skoro pravdu, ale ne na 100 %. Podle VŠ zákona asi tak z roku 1966 měl absolvent učitelského studia pro výuku na SŠ právo používat pracovní označení "středoškolský profesor". Nešlo o titul, podobně jako nejde o titul u termínu "učitel". To samozřejmě padlo zavdením nového VŠ zíkona asi v roce 1980, který zaváděl studium učitelství naráz pro 2. st. ZŠ+ SŠ (což bylo v některých předmětech rozumné, jinde blbost. Ale SŠ profesoři podle starého zákona jsou vymírající druh, takže to je nepodstatná věc.
Zkusím něco podstatnějšího:
"Vnímáte vše, co vnouček udělá (nakreslí, namaluje), jako umělecký počin?" Mě došla jedna zásadní věc - jdu na výstavu profesionálního výtvarníka - umělce, čtu knihu uznávaného spisovatele. Většina obrazů na výstavě se mi líbí, jeden ne. Dvě knihy autora se mi líbí, třetí mi nesedne. Jde vždy o umělecký počin? Vytvořil to umělec, ale zdá se mi, že se mu to zrovna nepovedlo.
Další věc: Na uměleckém projevu hodnotím hlavně míru tvořivosti, to, jak do toho dal autor sebe. Pokud výtvor vychází ze zadání, tak by to zadání nemělo být příliš striktní. Autor by měl mít aspoň určitou míru volnosti. Výtvarné umění zde vnímám jako tvorbu malíře obrazů než jako práci výtvarníka v reklamním oddělení firmy.
Takže pokud se nemýlím, ve věci mé tučně napsané věty nejsme ve sporu.
Ty "profesory a žáky" beru podle současné úpravy. Nijak nepopírám, že před lety to bylo jinak :o)
Co se týká "uměleckých počinů":
Podle mne jsou tam dvě úrovně - jedna je imaginace + originalita, druhá je umění to předat. Všimněte si - umění je od slova "umět".
U některých počinů mám pocit, že ten člověk neumí a maskuje to ušlechtilými slovy. Mám na to celkem jednoduchý filtr - "dokázal bych to taky" a "kdyby to udělal Franta Vonásek, taky by se tomu klaněli?"? Pokud zní odpověď "1) ano, 2) ne", tak začínám silně pochybovat o uměleckosti počinu.
Jinými slovy, rozdrobená šušenka v galerii není podle mého počin, který bychom měli obdivovat.
Nerozumím tak úplně výrazu "příliš striktní", pro anarchistické povahy je příliš striktní cokoli... Nechcete to nějak specifikovat?
Jinak některé děti potřebují kuchařku, jiné si raději poradí samy. Ono záleží na povaze dítěte. Tomu, že každé dítě je od přírody geniální umělec, nevěřím.
Kdysi jsme na to dělali nějaké testy, těch, co potřebují kuchařžku, bylo cca 40 % (na jedné škole, nezobecňuji), těch tvořivých cca 25 %, ale někteří z nich se nedokázali ukáznit, aby tvořivost nasměrovali pozitivně. Zbytek vůbec nechápal, proč by měl vzít do ruky tužku/štětec :o)
Autor by měl mít aspoň určitou míru volnosti.
Tak to nepochybně.
Kopírovat předlohu je úplně jiná práce, než tvořit.
Na druhou stranu - co s dětmi, které nevytvoří nic? Když třeba budou volit mezi Vv a Hv, tak v té hudebce budou kopírovat to, jak písničku zazpíval někdo jiný. Když ne, nebude to nejspíš k poslouchání...
No a tady je další otázka: proč jsou na výtvarku jiné požadavky, než na hudebku? Ona totiž i v současné praxi je míra volnosti ve výtvarce vyšší, než v hudebce. Lze to ověřit na školních chodbách.
Proč je zrovna Vv takový fackovací panák? Protože se u ní neřve a vyžaduje manuální činnost?
Jsem rád, že se v mnohém shodneme. Zareaguji na Vaše přípsěvky od konce:
1. "Proč je zrovna Vv takový fackovací panák?" - Máte pravdu, že podobnou kritiku (a silnější) by bylo vést proti HV - ale je to tak, že tu jde o text (2 texty)jednoho autora, kterého zaujaly zrovna problémy VV ve škole (i když v článku okrajově zmiňuje výchovy obecně). A tím, že jeden člověk kritickyhodnotí výuku VV se výtvarka nestává fackovacím panákem (a on "fackuje" také rodiče nejne školu). Jiní dělají fackovacího panáka z celého školství.
2. Co je "příliš striktní": Jde ani ne tak o zadání úkolu, ale o jeho hodnocení. Pokud kriteriem zadání budou jen detaily zadání a ne tvořivost, zaujetí, snaha, tak je to špatně. Samozřejmě platí, že kresba tužkou má být tužkou. Ale to má ohlídat vyučující během práce na úkolu (procházet třídu a po pár minutáhc říct: "Pepíčku, řekl(a) jsem tužkou!Ta koukej začít znova!") a ne počkat na kenc hodinu a dát 4 nebo 5.
3. Vrátím se k "dětem": Píšete, že je asi 25 % tvořivých a "Zbytek vůbec nechápal, proč by měl vzít do ruky tužku/štětec :o)". Pokud vezmeme děti ve školce a na 1. st. ZŠ, pak bych řekl, že těch tvořivých bude víc, další malovat a kreslit baví a půjde jim to s trochou pomoci a ten "zbytek" je relat. malý. To nadšení nebo zájem dětí se s věkem rychle ztrácí a spíš je zaujme hraní s mobilem než se stětcem. Bohužel asi to bude tak, že tahle věkoáv hranice nyní rychle klesá. Takže třeba nepovinná VV na 2. st. ZŠ. Nebo volitelná VV/HV jako na 4-letém G?
Ještě dodám ke striktnímu zadání: První text pana Chvojky byl o obrázku hada, za který dívenka dostala 5. Zde paní učitelka dala za úkol namalovat obrázek hada a mělo jít vlastně o pokus o ilutraci do učebnice biologie. Realistický obrázek zmije, krajty ... Dívenka namalovala hada z pohádky. Paní učitelka hodnotila podle své představy, kterou brala jako jedinou správnou.Míra fantazie dívenky ji vy vedla z míry. Ale řekla to žákům? Namalujte opravdového hada, jak doopravdy vypadá, třeba zmiji? Obávám se, že ne. Pak hodnotila striktně podle zadání, jehož kriteria měla vlastně jen ve své hlavě. (Fakt je, že i tohle je příprava pro život: Zákazník něco chce, ale svou přesnou představu vlastně nesdělí - pak si stěžuje.)
Ad 1) Já to s tím fackovacím panákem myslel obecně, ne pana Chvojku. Měl jsem to napsat.
Osobně mám hypotézu, že je to tím, že za Hv mají dnes obvykle všichni jedničku (zřejmě všichni pracují výborně), aspoň co jsem slyšel. Já míval obvykle za 3, pro srovnání - neumím zpívat. Slova 1, zpěv 5, průměr 3. Ano, mohla se smilovat a dát dvojku, jako je to dnes :o)
Ad 2) Ano, učitelka má upozornit a žák má upozornění respektovat. Pokud nerespektuje, má být snížená známka.
Ad 3) Já taky nevím, čím to je. Třeba syn skoro nikdy nekreslil, přestože když náhodou něco udělal, bylo to dobré a byl chválen za schopnost schematizace a zkratky. Ale nebavilo ho to. Dcera výtvarničení miluje. Podle mne je to tou averzí k manuální činnosti, taky výtvarno vyžaduje dleší soustředění, to dnešní klipová generace moc neumí.
K cause "Medina hada" bych potřeboval znát vyjádření druhé strany. Z mediálního lynče odmítám vyvozovat závěry.
Do hry mohly vstoupit i mimovýtvarné záležitosti. Neznám povahu té dívky, neznám způsob, jak se chovala ve třídě, neznám spoustu věcí. Ano, souhlasím, že např. případná konfrontace mezi otcem a učitelkou se nemá promítnout ve známce dítěte za práci, že to by byla jasná chyba. Ale zda skutečně "učitelku vyvedla z míry fantazie dívenky", netuším.
Jinak jsem se rychle zeptal, jak se hodnotí výkresy. Dostal jsem odpověď, že obvykle 1 nebo 1-, že "už to musí být fakt hrůza, abych dala za dvě" a že "i když je to matlal, ale snaží se, dostane za 1". Na druhou stranu "pokud dává vytrvale najevo, že pracovat nebude", tak je známka horší. Mail přetiskovat doslova nemůžu, ale nezkreslil jsem to.
Jistě, u kauzy s hadem nevíme přesně, jak to bylo a taková věc se ani zpětně nedá úplně přesně popsat. Taky si myslím, že tomu konkrétní případu se věnovalo moc prostoru. Já jsem to použil jako příklad a použil jsem tam i věty s otazníkem, kde naznačuji, že to třeba tak bylo. V případě, že ano, nešlo o striktní zadání (nebo jen skrytě), ale naopak o vágní, neurčité.
Je asi jeden rozumný cíl, který sleduje i pan Chvojka: Ty děti, které dosud malování a podobné činnosti baví, do toho neodradit. Buďme rádi, že je máme.
Je asi jeden rozumný cíl, který sleduje i pan Chvojka: Ty děti, které dosud malování a podobné činnosti baví, do toho neodradit. Buďme rádi, že je máme.
Silně pochybuji, že dítě, které malování skutečně baví, se nechá od této záliby odradit výukou ve škole.
(Ano, umím si představit, že se někde vyskytne frustrovaná a afektovaná "učitelka Hajská". Ale nemyslím, že je tento výskyt mezi učitelkami VV nějakým dominantním jevem.)
A už vůbec si nemyslím, že by skutečný výtvarný talent dokázala taková učitelka zničit. Koneckonců, jen málokdy po celou dobu na ZŠ nedojde k výměně učitelů.
Jaké cíle sleduje pan Chvojka, o tom raději nechci spekulovat.
Pochybuji ale, že je cílem učitelů a učitelek výtvarné výchovy zabíjet v dětech (tzv. "malých umělcích") jejich představivost a kreativitu a místo toho je "ořezat" podle předem připravených šablon, jak naznačuje věta:
Tento příběh je typickým, až archetypálním střetem malého umělce s tzv. vzdělávacím systémem, pro nějž je jeho imaginace a síla osobnosti zbytečně košatá.
Kolega poste.restante
Ono by se u citované věty dalo mluvit i o "spiklenecké teorii", kdyby tento termín nebyl vyhrazen pro opačnou stranu názorového spektra :o)
Jinak já učitelku Vv na II. stupni v oblibě neměl, ale neodradila mne od ničeho. Nadále výtvarničím. Po svém, jako vždycky. Tak jsem měl z výtvarky dvojky, no bóže. Z hudebky a z ruštiny jsem měl i horší :oD
Mně dávali jedničku z VV proto, aby mi nepokazili vysvědčení.
A pak taky asi i za snahu. Výtvarka byla často poslední hodinu a já nejednou přišel domů o hodinu později, nežli ostatní. Učitelka mne nechala výkres dodělat. Nenutila mne, já sám to chtěl.
Ale popravdě si nevzpomínám, že by někdo měl z VV (nebo TV) na vysvědčení trojku. Jo, leda by to záměrně odflákl.
Okomentovat