Na přelomu června a července zpracovala Karolína Letochová pro středoškolskou unii průzkum k výuce sexuální výchovy. Téměř polovina studentů v něm uvedla, že sexuální výchovu nezažili jinak než jako výklad učitele. Skoro třetina respondentů nedostala prostor na otázky. Dotazník vyplnilo skoro sedm stovek středoškoláků z různých typů škol po celé zemi. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.
 |
| Karolína Letochová (archiv autorky) |
Výsledky ukázaly, že nejprobíranějšími tématy skutečně jsou nákaza virem HIV a dalšími pohlavně přenosnými nemocemi, antikoncepční metody, kybernásilí nebo vztahy a manželství. Studenti by si ale podle výsledků průzkumu rádi poslechli více například o domácím násilí, sexuální orientaci, prvním sexu, orgasmu, masturbaci nebo o tom, jak vypadá souhlas se sexem. "Chtěli bychom, aby nám v tom škola byla oporou. To se teď prostě neděje," poznamenala Letochová...
Pokusy vyučovat sexuální výchovu tu podle socioložky Lucie Jarkovské z brněnské Masarykovy univerzity byly už za minulého režimu. V devadesátých letech se objevily snahy prosadit ji do rozvrhu jako samostatný předmět. "Na protest vznikl Výbor na obranu rodičovských práv a zablokoval to," popsala Jarkovská. Výbor vedený aktivistkou Janou Jochovou zasáhl znovu v roce 2010, kdy ministerstvo školství na téma sexuální výchovy přichystalo příručku pro učitele. Autorsky se na ní podílela i Jarkovská. Tehdejší ministr za Věci veřejné Josef Dobeš pod tlakem občanské organizace přistoupil na stažení brožury.
Když má socioložka popsat proměny v přístupu k sexuální výchově, soudí, že po nadšení z devadesátých let přišel útlum: "Zdůrazňovalo se, že důležité jsou matematika nebo jazyky s tím, že se sexuální výchovou není potřeba ztrácet čas, protože děti přece všechno vědí z časopisů a z internetu." V posledních letech ale opět zaznamenává obrat. Školy si podle ní zase začínají víc uvědomovat, že sex není téma, které je dobré smést ze stolu.
Ministerstvo školství ve věci momentálně neplánuje žádné změny. "Nemáme informace, že by v oblasti sexuální výchovy byla situace nedostatečná," uvedla mluvčí Aneta Lednová.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
"Pokusy vyučovat sexuální výchovu tu ... byly už za minulého režimu ..."
Ty pokusy začaly ve skutečnosti asi v roce 68 (a možná i dříve). Výraznou osobnostív tomto směru byla PhDr. Iva Šípová. V 70. létech se v tomto směru výrazně angažovala Socialistická akademie - platila svým lektorům napři. i účast na setkáních manželských poradců. Besedy pro školy objednávaly a platily městské úřady (tehdy národní výbory)- v našem okrese pro všechny SŠ včetně SOU. V 80. letech ve školství vznikla představa školních koordinátorrů výchovy k rodičovství,asi v roce 1988 jsme absolovoval 70 hodinový kurz. Po roce 89 vznikla učitelská aprobace "rodinná výchova", která už asi na VŠ neexistuje, ale její absolventky ve školách působí.
Je tedy na co navazovat. Nicméně o některých otázkách se diksutuje špatně. Co má říkat o hledání partnera učitelka, která první vztah prožila ve 23 letech, co má říkat o sťastném manželství žena před čtyřicítkou, jejíž manžel právě utekl za mladší? U nás rodinnou výchovu vyučuje starší paní kolegyně, která je svobodná a bezdětná - vyšlo to na ní s přírodopisem.
Co k tomu říct? Potom je plno zneužívaných a podobně.
Ale nemyslím si, že by svobodná bezdětná paní nemohla dobře učit sexuální v.
Celkově je to naší společnosti úplně jedno, zda děcka budou k dobrému a zdravému sexu vedeni.
Já mám s touto tématikou jen ty nejlepší zkušenosti - děcka to moc potřebují (relevantní a včasné informace:-), hlavně se potřebují setkat už ve věku deseti let s někým, kdo není prudérní a normálně jim to vysvětlí, a zodpoví otázky. Jsou to kouzelné hodiny, plné otevřené komunikace - nejlepší okamžiky mé praxe.
Asi je to na rodičích ....
Okomentovat