První blok byl zaměřen na prezentaci zkušeností s hodnocením distanční výuky na třech základních školách. Jan Juříček, zástupce ředitele pro pedagogiku na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze 7, nejprve poukázal na skutečnost, že distanční výuka odhalila nerovnosti mezi žáky z hlediska podmínek, které pro vzdělávání jednotliví žáci mají. Jeho prezentace byla věnována představení dotazníků pro žáky s názvem „Jak si vedu ve škole“, které byly zpracovány na základě dlouhodobě využívaného hodnocení ve formativní funkci. Seznámil přítomné se strukturou dotazníků i s praktickými ukázkami hodnotících výroků, které jsou v dotaznících využívány. Dotazníky chce škola dále využívat i v běžném režimu jako čtvrtletní nástroj pro sebehodnocení žáků v obecných dovednostech i v dovednostech v konkrétních předmětech a měly by sloužit i jako podklad pro hodnotící rozhovory žáka s třídním učitelem.
Václav Fiala, vedoucí učitel 2. stupně ZŠ Brigádníků v Praze 10 a vítěz letošního ročníku soutěže Global Teacher Prize v ČR, představil metody a principy badatelské výuky, které jsou v jeho škole uplatňovány dlouhodobě a nyní byly aplikovány i do distanční výuky. Při badatelské výuce je aktivní především žák, učitel hodnotí nejen výsledek, ale i cestu k němu. Žák je veden k tomu, aby poznal svoji chybu, nevnímal ji jako selhání, ale jako cestu k pokroku a ke svému rozvoji. Jsou využívána portfolia žáků k osobním rozhovorům s učitelem. Žáci si vedou badatelský deník, mají možnost se sami ohodnotit a diskutovat výsledky svého vzdělávání s učitelem na tzv. TWEETu. To, že žáci byli tímto způsobem zvyklí běžně pracovat, výrazně napomohlo efektivitě distančního vzdělávání.
Druhý blok byl zaměřen již na konkrétní otázky směřující ke zkušenostem jednotlivých účastníků panelu s distanční výukou a jejím hodnocením.
Z diskuse vyplynulo, že přítomní pedagogové pro závěrečné hodnocení druhého pololetí tohoto školního roku využívali většinou propojování slovního hodnocení a známkování. Někteří využívali i prvky sebehodnocení žáků a považují je za velmi významnou součást hodnocení. Shodli se na tom, že je důležité uplatňovat prvky sebehodnocení co nejdříve, již od předškolního vzdělávání. Záleží však na potenciálu učitele. Problém je, že se mnohdy neumí sebehodnotit ani učitelé. Doc. Kratochvílová reagovala tím, že je pravděpodobná pozitivní změna této situace, jelikož pedagogické fakulty zavádějí tzv. „reflektivní praxe“. Systém, který brněnská pedagogická fakulta vyvinula, je zveřejněn na webu katedry pedagogiky. Je však třeba vytvořit provázaný systém a propojit pedagogickou „reflektivní praxi“ studentů s běžnou praxí ve škole.
Zajímavý byl příspěvek ředitelky ZŠ Trmice Marie Gottfriedové, ve kterém prezentovala současné pololetní hodnocení žáků, do kterého se zapojili nejen samotní žáci, ale i jejich rodiče. Rodiče měli zhodnotit v krátkém dotazníku, jak v průběhu distanční výuky žák doma pracoval. Hodnocení žáků rodiči posílilo vzájemné vztahy, důvěru a spolupráci, kterou však škola měla nastavenu již před uzavřením škol. Zapojení rodičů do hodnocení žáků předcházel dlouhodobý vývoj implementace formativního hodnocení ve škole. Nejprve musel formativní zpětnou vazbu poskytovat žákovi učitel a být pro něho v tomto ohledu vzorem. Pokud se uměli sebehodnotit žáci, bylo možné přejít k tzv. tripartitám, kdy byli u hodnocení žáka přítomni také rodiče. Teprve potom lze využít hodnocení rodičů.
Další informace naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat