Andrea Baumannová: I když pracuji výrazně více než za normálního stavu, je v tom něco, co se mi líbí

„Dnes mi fungují dvě skupiny na Google classroom (maturanti a dějepisný seminář), jednu skupinu jsem si dala do Školy v pyžamu https://www.skolavpyzamu.cz/ (tercie = 8.třída) a zbytek zatím nechávám na formulářích a společných skupinách na FB. Zatím jsem se nedopracovala k výuce online, tj. k tomu, abych vyučovala v daném čase celou skupinu. Doposud stále narážím nejen na své limity, ale také na limity svých žáků. Řada z nich nemá možnost být v danou chvíli připojena a já to vnímám tak, že to je objektivní faktor v dané situaci. Z toho důvodu nedávám žákům krátkodobé úkoly ze dne na den, ale minimálně na týden, aby byli schopni to zvládnout. Nabízím svým žákům osobní konzultace – písemně i rozhovorem. Někteří toho využijí, jiným docela vyhovuje, že mají svobodu rozhodnout se, kdy budou danou věc řešit,“ píše středoškolská učitelka Andrea Baumannová na blogu SYPO.

Rozhodně musím konstatovat, že po třech týdnech to funguje a i když pracuji výrazně více než za normálního stavu, je v tom něco, co se mi líbí. Líbí se mi možnosti, které bych si neosahala, kdybych nemusela, líbí se mi potenciál technologií i pro budoucnost a pro normální situaci. Učím se každý den něco nového a líbí se mi to. Především si ale myslím, že je to správné. Našim žákům tvrdíme dnes a denně, že učit se je správné, také říkáme, že učit se musíme celý život. Nemáme-li být kazateli, kteří kážou vodu a pijí víno, je tato cesta jen a jen správná. 😉 

Nemyslím si, že jsem sama, kdo si prochází podobným vývojem. Jsem v několika učitelských skupinách na sociálních sítích a vidím kolem sebe velké množství lidí, kteří se opravdu snaží den co den přinášet něco nového (někdy i na úkor sebe sama), ale především se snaží být užiteční svým žákům. Domnívám se, že v této chvíli jde právě o toto – být užiteční, přestože nemusíme jít všichni úplně stejnými cestami.


Celý text naleznete zde