Tomáš Feřtek: Temná strana on-line vzdělávání

„Přechod na on-line školu přinesl přinejmenším dvě pozitiva. Zaprvé donutil ke spolupráci i ty sborovny, které to dřív neměly ve zvyku. A ukázalo se, že žáci jsou v digitálním prostředí mnohem více doma, takže v lecčems by možná mohli učitelům i poradit. Oni vědí JAK a učitelé CO. Narušení asymetrie učitel – žák potenciálně prospěje oběma skupinám,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.

Tomáš Feřtek (eduin.cz)

Feřtek také píše: 

Jenže to má svá ale. Ta spolupráce je v leckteré sborovně dosti kulhavá – učitelky a učitelé nepoužívají jedno prostředí s předem dohodnutými pravidly, každý si jede po svém. S výše popsanými důsledky. Nemají odhad, kolik toho dítě může reálně zvládnout, navíc často nakládají všem stejně, bez ohledu na jejich individuální možnosti. A samozřejmě ne každé dítě je digitálně zdatné a vybavené a nemá servisní rodinný tým, který by mu pomáhal ten nával učiva a úkolů zvládnout. Takže on-line epizoda vzdělávání hrozí tím, že ještě dál zvýší rozdíly mezi dětmi a školami.

Přesto se lze na to dívat i pozitivně. Přímý vpád sevřených šiků učiva do domácností - včetně bleskově rozjetých školních lekcí v ČT, které iniciovalo ministerstvo školství - všem rodičům zprostředkoval zážitek přívalu informací, požadavků a často formálních a nesmyslných školních povinností. Dřív o něm možná věděli, teď ho zažívají. A zviditelnil, jak se dnes ve školách reálně učí. Každý si to může pustit v televizi. Konstruktivismus? Spolupráce? Přemýšlení? Jen výjimečně. Většinou frontální „nalejvárna“, učení definic nazpaměť. To není výtka. Taková je většinová realita. A je dobře, že o ní teď všichni víme, jakkoli to není příjemný pohled.


Celý text naleznete zde